Mezi náboženskými vůdci, kteří Západu zprostředkovali vlastní verzi některé indické tradice, není mnoho žen. Jednou z těch, které se prosadily, je Nirmala Salve-Šrívastavová (1923–2011). Její náboženská cesta je známa jako sahadža jóga a ona v ní vystupuje s titulem a jménem Šrí Mátadží Nirmala Déví. Narodila se přesně před sto lety.
Informace o jejím životě máme především od ní samotné a od jejích žáků a je těžké je ověřit z jiných zdrojů. Není ale nutné pochybovat o tom, že se narodila v křesťanské, politicky angažované rodině. Vzdělání, bohatství a myšlenka nezávislosti Indie přivedla její rodinu do blízkosti Móhandáse Karamčanda Gándhího (1869–1948). Část dětství strávila v Gándhího ášramu. Během studia medicíny byla jako studentská vůdkyně zatčena a vyšetřována. Také její manžel usiloval o nezávislost a po jejím vyhlášení se stal vysokým vládním úředníkem.
Zlom v životě Nirmaly Salve-Šrívastavové přišel v jejích 47 letech. Tehdy (5. 5. 1970) měla náboženský zážitek a interpretovala ho jako zážitek samáhdi (seberealizace, sjednocení s božstvím) v důsledku otevření sedmé, nejvyšší čakry. Tento zážitek vrcholného stavu samáhdi se rozhodla zprostředkovat i jiným lidem a nakonec meditačním úsilím dosáhla toho, že tato čakra (sahasrára čakra) byla otevřena na úrovni celého lidstva. Všem lidem tak poskytla přirozenou (sahadža) cestu k božství, a stala se tak dovršitelkou působení Buddhy, Mahavíry a Ježíše. Byl to totiž podle ní Ježíš, kdo otevřel pro celé lidstvo předposlední, šestou čakru (ádžňá čakru). V její nauce a metodě (sahadža józe) je dosažení samádhi snadné a jednoduché. Stačí k tomu upřímně procítěná meditace (například tato, která byla ze sešitu Sahadža jóga 1 přetištěna v Dingiru 5 (2), 2002), v níž se člověk k této ženě obrací jako k božské Matce, ke Šrí Mátadží.
Předpokládá se, že po dosažení samáhdi bude seberealizovaný člověk na sobě dále pracovat: stane se sahadža jóginem. V tomto duchovním usilování, které Šrí Mátadží od svých stoupenců vyžadovala, a také v úsilí o obnovení či zachování zdraví pomáhá místní společenství sahadža jóginů. Transcendentní pomocí je mu ale především sama Šrí Mátadží, božská Matka, projevení ženské bohyně Šakti pro naši dobu. (Součástí šaktismu je také učení o čakrách, všepronikající božské síle („energii“) apod.) Úcta západních sahadža jóginů ke Šrí Mátadží Nirmale Déví jako k bohyni přivádí pozorovatele někdy do rozpaků, například když jsou při obřadu různými tekutinami s mnoha ingrediencemi umývány její nohy a výsledný posvátný nápoj obřadně vypit. Snad i kvůli možnému nepochopení role Šrí Mátadží prezentují sahadža jógini svá společenství spíše jako meditační skupiny.
S vážnějšími rozpaky nejen na straně veřejnosti, ale i mezi informovanými odborníky[1] se Šrí Mátadží již za svého života setkávala kvůli svým instrukcím pro výchovu dětí. Je třeba je chápat i v souvislosti s její tvrdou kritikou morálky a životního stylu západních společností. Děti by podle ní proto měly být od batolecího věku vychovány co nejvíce v kolektivu ostatních dětí sahadža jóginů a odděleny i na dlouhé periody od svých rodičů. Největší výchovný důraz je kladen na kázeň. Právě díky kázni se totiž podle Šrí Mátadží nezvětšuje jejich ego: rodiče by to proto neměli přehánět s láskou a neměli by například dětem dovolit ptát se „Proč?“.[2]
Už za jejího života ovšem nebyla přísná pravidla božské Matky všemi sahadža jóginy bez výjimky přijímána. Je možné předpokládat, že vazba stoupenců na její konkrétní návody pro život se po smrti Šrí Mátadží roku 2011 dále rozvolňuje. V Česku se formovala skupina sahadža jóginů už od první návštěvy Šrí Mátadží roku 1990 a tito stoupenci vytvořili roku 2007 náboženskou společnost Višva Nirmala Dharma, registrovanou Ministerstvem kultury (oficiální dokumenty jsou k dispozici zde). Se sahadža jógou je podle internetové prezentace možné se seznámit na asi 25 místech Česka, větší centra jsou v Praze, v Brně a ve Zlíně.
Poznámky:
[1] CONEY, Judith, Growing Up As Mother´s Children: Socializing a Second Generation in Sahaja Yoga, in: PALMER, Susan – HARDMAN, Charlote (eds.), Children in New Religions, Rutgers University Press 1999.
[2] Šrí Mátadží, Řeč o dětech, Perth 2. 3. 1985.
Náhledová fotografie z prezentace českých sahadža jóginů zde.
Psali jsme v Dingiru:
Karin Petráňová, Božská matka a čisté vztahy, Dingir 5 (2), 2002, s. 18–19.
téma Náboženství a děti, Dingir 13 (4), 2010, zvláště str. 151 a třetí strana obálky.
Více: Višva Nirmala Dharma, Religionistická encyklopedie.
Související článek:
