Užívání bílé šalvěje (salvia apiana) k očišťování prostorů nebo lidí se stává čím dál tím více populární praxí v západním světě, zejména mezi praktikujícími čarodějnictví (wicca), pohanství a současné alternativní spirituality („New Age“) obecně. Svazky bílé šalvěje lze najít v čarodějnických sadách pro začátečníky i v luxusních obchodech s potravinami. Ačkoli je vykuřování bílou šalvějí stále rozšířenější jakožto součást zdravého životního stylu, jeho náboženský obsah se často vytrácí.
S rostoucím prodejem bílé šalvěje se tak objevují i problémy. Jedním z nich je nadměrná sklizeň rostliny, poškozující přírodu. Někteří také spojují užívání bílé šalvěje s problémem tzv. kulturního přisvojení. Podle Rosalyn LaPierové totiž mají Američané tendenci prvky z jiných kultur „zjednodušovat a redukovat je do té míry, že lidé z původní kultury už se s daným prvek nedokáží identifikovat.“ LaPierová je etnobotanička a profesorka historie na Univerzitě v Illinois. Pochází z domorodých národů Černonožců a Métis.
„Bílá šalvěj je považována za posvátnou v mnoha domorodých kulturách. Každá z nich má vlastní příběhy a učení o této rostlině, a také různé způsoby jejího používání,“ říká. Pro Černonožce je vykuřování bílou šalvějí očistou, která předchází kontaktu s čímkoli posvátným. Lidé se okuřují sebe nebo místa předtím, než jdou uskutečnit nějakou formu duchovní praxe nebo provést obřad.
I jiná náboženství používají různé formy očišťování. Katolíci používají před vstupem do kostela svěcenou vodu, muslimové si rituálně omývají tvář, ruce a nohy před vstupem do mešity. Někteří hinduisté a buddhisté používají ve svých chrámech vonné tyčinky.
„Když jsem vyrůstala, tak mě stařešinové naučili chápat proces vykuřování jako něco, co jednoznačně spjato s náboženskou praxí, a není to něco, co by mělo být vykonáváno, pokud není vaším cílem komunikace s duchovním světem,“ říká domorodá profesorka. „Bílá šalvěj není určena k očišťování domácnosti. Slouží k něčemu mnohem hlubšímu.“
Komercializace bílé šalvěje přináší problémy také životnímu prostředí. Bílá šalvěj je totiž zpravidla sbírána ve volné přírodě, nepěstuje se. Nyní bílé šalvěje rapidně ubývá, především v severním Mexiku a na jihozápadě Spojených států. Sběratelé se totiž snaží pokrýt poptávku trhu.
Někteří domorodí Američané věří, že je důležité sdílet duchovní praktiky jejich předků i s lidmi, kteří nejsou původními obyvateli. „Jsme velmi ochotni učit lidi našemu způsobu života,“ říkají Shilo a Shawna Cliffordovi z národa Lakotů. „Ale nechceme, aby lidé, když jim dáme klíče, vykradli to, co je naše, a upláchli s tím pryč. Musejí nás respektovat.“
S využitím článku v Religion News Service. Náhledový obrázek ze zdroje zde.
Související články:
