Dnes (5. ledna) je tomu 130 let ode dne, kdy se narodil paramhansa Jógánanda (1893–1952), indický svámí, který měl – spolu se svým předchůdcem svámím Vivékánandou (1863–1902) – rozhodující význam pro postupné přijetí a etablování indických náboženských tradic na Západě. Za dvaatřicet let svého života ve Spojených státech se Jógánanda stal celebritou: žádaným řečníkem i hojně čteným spisovatelem (zvláště jedné knihy). Byl posledním veřejně známým Indem, který dorazil do USA před rokem 1924, kdy byl přijat zákon, drasticky omezující imigraci z Asie. Spolu s Vivékanándovou Společností Védanty bylo Jógánandovo Společenství pro seberealizaci jedinými dvěma indickými náboženskými organizacemi v USA až do poloviny 60. let: odvolání imigračních restrikcí pro obyvatele východní hemisféry roku 1965 způsobilo příchod nové vlny indických duchovních učitelů do USA (jedním z prvních v této vlně byl svámí Prabhupáda, který roku 1966 založil Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny).
Paramhansa Jógánanda se narodil 5. ledna 1893 jako Mukunda Lal Ghoš v městě Góraghpur v indickém státě Uttarpradéši v materiálně zajištěné rodině vysokého železničního úředníka. Rodiče se krátce po svatbě stali žáky Láhirího Mahášaje (1828–1895). V devíti letech zemřela Mukundova matka na choleru. V jeho životopise často vystupují jeho sourozenci; zdá se, že smrt matky k nim Mukundu přiblížila. Po střední škole opustil domov a stal se žákem Šrí Juktéšvara Giriho (1855–1936), žáka Láhirího Mahášaje, k němuž patřili i jeho rodiče. Juktéšvar měl ášram v Serampore, asi dvacet mil severně od Kalkaty. Svého žáka Mukundu vedl Juktéšvar ke studiu. Po promoci na Vyšší škole skotské církve se Mukunda roku 1914 se nechal zasvětit, přijal stav sannjáse, stal se svámím a přijal jméno Jógánanda (s významem „blažený skrze jógu“ nebo „blažený skrze jednotu s božstvím“). Roku 1916 sestavil systém „jogoda“, systém ovládání životní energie díky józe, a na tomto základě založil školu pro chlapce v Ráňčí, asi 300 kilometrů od Kalakty. „Školu života“ s výukou jógy a meditace provozovala společnost Jogoda satsang, která vznikla roku 1918.
Zlom v Jógánandově životě způsobilo pozvání na Mezinárodní kongres náboženských liberálů do Bostonu roku 1920. Jeho přednáška „Vědecké náboženství“ (Science of Religion) vzbudila mezi Američany velkou pozornost. Jógánanda mluvil o náboženství jako o vědě, protože důsledky náboženských metod je možné empiricky ověřit. Svou cestu k božství s názvem „krijá jóga“ představil jako vědeckou metodu k dosažení osobní zkušenosti Boha. Krijá jógu učil Mahášaj i Juktéšvar; oba se hlásili k hímalájskému avatáru Babádžímu. Tato bytost je považována za nesmrtelného jógina, který se zjevuje a zasvěcuje adepty do krijá jógy, velmi staré metody, na jejichž základě může jógin dosáhnout jednoty s božstvím, ale i získat nadpřirozené schopnosti.
Nemusí nás překvapovat, že o Bábádžím neexistují žádné historické zmínky. Veliký guru se v žádném století neobjevil veřejně; v jeho tisíciletých plánech není místo pro zkreslující civění veřejnosti. Stejně jako Stvořitel, osamělá a mlčenlivá Síla, pracuje i Bábádží ve skromné tmě. (Živopis jógina, str. 260)
Nemusí nás překvapovat, že o Bábádžím neexistují žádné historické zmínky. Veliký guru se v žádném století neobjevil veřejně; v jeho tisíciletých plánech není místo pro zkreslující civění veřejnosti. Stejně jako Stvořitel, osamělá a mlčenlivá Síla, pracuje i Bábádží ve skromné tmě. (Živopis jógina, str. 260)Zážitek setkání s Babádžím měl údajně Mahášaj a po něm i Juktešvár. Prostřednictvím krijá jógy může člověk dosáhnout blaženosti, tedy seberealizace (self-realization), což je vlastně realizace Boha (God-realization).
Krijájóga je prostá psychofyziologická metoda, kterou se lidská krev zbavuje dusíku a je znovunabíjena kyslíkem. Atomy tohoto kyslíku navíc se přeměňují v životní proud k omlazování mozku a páteřních center. Tím, že zastaví hromadění otrávené krve, je jógin schopen snížit rozpad tkání nebo mu zabránit; pokročilý jógin promění své buňky v čistou energii. Elijáš, Ježíš, Kabír a jiní proroci byli mistry minulosti v používání krijájógy nebo podobné techniky, kterou dokázali libovolně odhmotnit své tělo. – Krijájóga je prastará věda. Láhirí Mahášaj ji získal od svého gurua Bábádžího, který znovuobjevil a objasnil tuto techniku poté, co byla v Temném věku ztracena. – „Krijájóga, kterou dávám tvým prostřednictvím světu v tomto devatenáctém století,“ řekl Bábádží Láhirímu Mahášajovi, „je oživením téže vědy, kterou dal před tisíciletími Kršna Ardžunovi a kterou znali později Pataňdžali i Kristus, svatý Jan, svatý Pavel a jiní učedníci.“ (Živopis jógina, str. 205)
Jógánanda tedy představoval indické náboženství jako vědu. Druhým, snad stejně atraktivním motivem jeho poselství, byla jednota původního indického náboženství s původním, nezkaženým křesťanstvím. Esenciální jednotu učení Východu a Západu dokumentoval Jógánanda při přednáškách interpretací textů Nového zákona a Bhagavadgíty tak, jako by byly významově paralelní. Jeho přednášky obsahovaly také řadu výkladů Ježíšových podobenství a jiných biblických textů. Jógánandovo učení tak působilo jako obnovení ztracené univerzální duchovnosti člověka. A také například svého duchovního učitele Juktéšvara nazýval „moderní jógin-Kristus“ (Živopis jógina, str. 166).
Největší bezpečí vám zajišťuje dobrá vůle ostatních. Pokud vás lidé usadí na trůn ve svém srdci, získáte to největší království. Kdyby ve městě žilo sto lidí a všichni se snažili škodit ostatním, bude mít každý obyvatel města devadesát devět nepřátel, ale pokud se budou všichni snažit druhým pomáhat, bude mít každý člověk devadesát devět přátel. Ježíš obětoval své tělo ve prospěch všech, a přesto se těší věčnému životu. Jeho absolutní sebedarování mu přineslo duchovní prospěch. (Duchovní vztahy, str. 48)
Jak je vidět i z této ukázky, působení Jógánandy na americkou veřejnost mělo i morální rozměr: promlouval k nim jako kazatel drobnými příběhy a podobenstvími. A měl úspěch. Rozhodl se proto zůstat ve Spojených státech. Roku 1922 založil pobočku společnosti Jogoda satsang v Bostonu a roku 1922 založil nedaleko Bostonu ášram. Roku 1924 podnikl přednáškové turné po Spojených státech. V Kalifornii zaznamenal skutečný průlom ve své popularitě. Usadil se právě tam a pro své společenství získal roku 1925 sídlo na Mount Washington v Los Angeles. Procestoval pak celé Spojené státy a jeho popularita byla taková, že při návštěvě Washingtonu ho prezident Calvin Coolidge pozval do Bílého domu.
Kvůli hojnému cestování Jógánanda pozval svého indického přítele svámí Dhiranánda, který dosud vedl „jeho“ školu v Raňčí, do ústředí svého hnutí v Los Angeles. Na cestách se ale Jógánanda začínal setkávat i s odporem. Někteří novináři si začali klást otázku, proč mezi jeho posluchači převažují ženy. Noviny psaly o Jógánandově kultu nebo o pohanské invazi. V jižních státech byla problémem i Jógánandova barva kůže. Tlak ze strany novinářů a nepřátelské veřejnosti způsobil rozkol s Dhiranándou. Dhiranánda Jógánandu opustil a založil vlastní organizaci. Mezi dosavadními přáteli vypukly soudní spory.
Jógánanda ale zaznamenal i v této době úspěchy: za žádost svých amerických posluchačů založil roku 1929 mnišský řád. Roku 1935 založil Společenství pro seberealizaci (Self-Realization Fellowship), které s následujících letech stalo mezinárodní organizací a je dosud činné. V letech 1935–1936 podnikl Jógánanda úspěšnou cestu do Indie. Setkal se i se svým guruem Juktéšvarem a během jeho pobytu v Indii Juktéšvar zemřel. Ačkoliv hojně psal, teprve kniha Životopis jógina (1946) zaznamenala velký úspěch. Jógánandova duchovní cesta, která je v ní zaznamenána, byla a dosud je přitažlivým čtením nejen pro jóginy a jeho stoupence, ale i pro další čtenáře. Zemřel roku 1952 při přednášce, když citoval své verše.
V češtině vyšla kromě Životopisu jógina (Aquamarin & Fontána 2003, další vydání Krystal Aquamarin 2012) třídílná série „Moudrost Jógánandy“. Tvoří ji knihy Tajemství trvalého štěstí (Fontána 2016), Karma a reinkarnace (Fontána 2016) a Duchovní vztahy (Fontána 2017). Sestávají z krátkých textů na duchovní témata. Jsou to buď Jógánandovy vlastní texty, anebo odposlechnuté a zaznamenané Jógánandovy promluvy jeho spolupracovníkem svámím Krijánandou. Jím založené společenství Ananda je vedle Společenství pro seberealizaci nejvýznamnějším nositelem Jógánandova duchovního dědictví na Západě.
Náhledová fotografie z amerického dokumentárního filmu „Awake: The Life of Yogananda“, 2014, 89 min.
Související články:
