Letos v říjnu uplynulo osmdesát let od smrti Norberta Fabiána Čapka (1870–1942), zakladatele Náboženské společnosti českých unitářů. Jako oficiální datum smrti zakladatele českého unitářství bývá uváděn 30. říjen 1942. Pravděpodobnější však je, že k jeho zavraždění došlo 12. října téhož roku. V každém případě, místem jeho smrti byl koncentrační tábor v Dachau a důvodem jeho smrti jeho odpor k nacistickému režimu a věrnost idejím svobodomyslného náboženství.
Norbert Fabián Čapek byl významnou osobností První republiky. Jeho přednášky v pražské Unitarii byly hojně navštěvovány. Za první světové války se setkal s T. G. Masarykem (1850–1937), žil ve Spojených státech a podílel se na aktivitách prvního odboje. Právě ze Spojených států přivezl unitářské náboženství do nově vznikající republiky. Prvorepublikové unitářství se těšilo přízni Čapkova jmenovce, spisovatele Karla Čapka (1890–1938) a mnoha dalších postav vlasteneckého, demokratického, liberálního a antifašistického smýšlení. Členy Unitarie byla také řada pražských Židů; mnozí z nich se stali významnými postavami mezinárodního unitářství, jako např. Lotta Hitschmanová (1909–1990) nebo Joe Ben-David (1920–2020).
Není tedy divu, že po nacistické okupaci a zřízení Protektorátu Čechy a Morava neměli čeští unitáři, a zejména jejich charismatický vůdce, na růžích ustláno. Čapkova žena Marie Veronika Čapková (1888–1966), známá jako „Mája“ (podepisovala se tak i na úředních listinách), stihla opustit zemi v předvečer okupace: 15. února 1939 odcestovala do Spojených států. Sám Čapek však zůstal, a to zcela dobrovolně a vědomě, ačkoli byl opakovaně varován, že bude jeho život vystaven ohrožení. Právě kvůli tomuto svému dobrovolnému rozhodnutí neodejít je Čapek chápán mezi českými unitáři jako mučedník.
Čapek nejen zůstal v Čechách, ale nadále pokračoval ve své duchovní činnosti a veřejných přednáškách. Ty byly plné narážek proti Třetí říši a burcovali posluchače k vlastenectví. Díky americkému unitářskému duchovními Waitsilu Sharpovi (1902–1983) byl také v kontaktu s politiky v londýnském exilu. Čapek se setkával s představiteli domácího odboje, kterým pomáhal odesílat zprávy do Velké Británie. V odboji se výrazně angažovala i Čapkova dcera Zora. Kromě šíření časopisu V boj přepisovala na stroji a šířila zprávy londýnského rozhlasu.
Naneštěstí, Čapkovy přednášky navštěvovali nejen unitáři, ale také konfidenti gestapa. Ty přinášeli hlášení o jeho promluvách na pražský referát gestapa II B, který měl na starosti sledování Čapka a jeho spolupracovníků. Do spárů udavačů se dostala i Zora Čapková, která nosila přepisy londýnského vysílání své lékařce, aniž by věděla, že ta je členkou české fašistické organizace Vlajka a přes svého bratra, jednoho z vůdců Vlajky, předávala její přepisy gestapu. Gestapo na Čapka a jeho dceru shromažďovalo materiály několik měsíců, než v pátek 28. března 1941 udeřilo.
Domovní razie v Čapkově pracovně byla naplánovaná přesně na dobu, kdy Čapek poslouchal Londýn. Podle výpovědi Čapkovy vnučky Livie Dvořákové (1938–2021) byl Čapek z razie překvapený, zároveň ale zachovával klid a svůj charakteristický optimismus. Zasahujícím příslušníkům gestapa nabídl kávu a sám svůj šálek v poklidu vypil, zatímco mu tajná policie prohledávala pracovnu. Poté byli Čapek i jeho dcera Zora zatčeni. Čapek byl převezen nejprve do věznice na Pankráci, poté do Českých Budějovic a nakonec do Drážďan, kde se s ním a jeho dcerou konal soud.
Rozsudek soudu byl nakonec, na poměry nacistického režimu, mírný: Čapek dostal jeden rok. Do doby trestu se mu měl započítat i pobyt ve vazbě, takže v době rozsudku už měl víceméně celý rok za sebou. Měl tedy být brzy propuštěn. To se však nestalo. Nacisté se ho místo toho rozhodli nadále protiprávně zadržovat a 5. července 1942 ho převezli do koncentračního tábora v Dachau. Jeho dcera Zora byla ve vězení a na nucených pracích v Říši až do roku 1944, kdy se vrátila do Prahy.
Čapek byl v Dachau umístěn na tzv. kněžském bloku, kde nacisté věznili řadu duchovních nejrůznějších vyznání a národností z celé Evropy. Vzhledem ke svému věku a zdravotnímu stavu byl zařazen mezi invalidy neschopné práce a jako takový byl nacistickým režimem shledán nepotřebným. Podobně jako řada dalších invalidů byl usmrcen smrtící injekcí, a to pravděpodobně 12. října 1942, podle svědectví Čapkova spoluvězně Bedřicha Hoffmanna. Oficiální datum Čapkovy smrti, 30. říjen 1942, vychází z úmrtního listu vystaveného vedením koncentračního tábora, který připisuje Čapkovu smrt srdečnímu selhání. Norbert Fabian Čapek byl jediným unitářským duchovním vězněným a usmrceným v koncentračním táboře Dachau.
Ani ve dnech před svou smrtí se ale Čapek nevzdával svých ideálů svobodomyslného náboženství, niterné spirituality, optimismu a lidskosti. V Čapkově pozůstalosti byla objevena jeho báseň Mně stojí za to žít, kterou napsal krátce před svou smrtí. Báseň se v roce 2017 dočkala zhudebnění a v roce 2018 byla zařazena do nového unitářského zpěvníku Cesty světla. Píseň je možné si poslechnout zde.
Zdroj: Tomáš Herajt, Okolnosti smrti Norberta Fabiana Čapka, Tvůrčí život 3/2020, s. 44–63.
Náhledový obrázek: Koncentrační tábor v Dachau, místo smrti N. F. Čapka. Zdroj: zde.
Související články:
