K narozeninám se v židovské komunitě přeje עד מאה ועשרים שנה – „Až do sto dvaceti let!“. Je to krásné přání k prožití dlouhého věku, ale zároveň jakási připomínka konečnosti, omezenosti a hranic lidského života. Původ tohoto slovního obratu pochází z povzdechu Všemohoucího, že to nemá s člověkem jednoduché, a proto omezí věk jeho života (Genesis 3,6). My to také nemáme v životě vždy jednoduché, jak je to výstižně vyjádřeno v onom židovském vtipu, kdy si Roubíček stěžuje: „Oj, oj, život je furt samá starost. Práce, děti, manželka… Lépe by bylo se nenarodit. Komu se to ale podaří?“
Rabínu Karolu Efraim Sidonovi se to také nepodařilo a letos v srpnu se právě před 80 lety narodil. Snad toho sám často nelituje, protože mnozí jsou za to vděčni. Mezi ně patří nejen jeho rodina, přátelé, spisovatelé, disidenti, lidé ze široké kulturní a občanské veřejnosti, ale i členové židovské obce, křesťané a lidé snažící se o mezináboženský dialog. Od devadesátých let rabín Karol E. Sidon je výrazným zastáncem dialogu vedoucího k porozumění, toleranci a společné pomoci druhým. To se projevuje nejen v jeho skvělých přednáškách a jedinečných výkladech biblických textů s talentem kombinovat své schopnosti literáta s do hloubky jdoucími vhledy výrazné duchovní osobnosti na platformách jako jsou Společnost křesťanů a Židů či Společný hlas, ale i v schopnosti jasně se vyjádřit k aktuálním problémům ve společnosti jako je eutanázie, pandemie či válka na Ukrajině. Ke všem výše uvedeným vděčným gratulantům se tímto připojujeme i my a přejeme: „Karole, ať Ti Všemohoucí zachová přízeň a dopřává dlouhého života ke spokojenosti Tvé i nás všech až do sto dvaceti let!“
Náhledová fotografie: Ondřej Němec, Knihovna Václava Havla, Flickr.
Související články:
