Ve dnech 15. a 16. října 2026 se na Filozofické fakultě Západočeské univerzity v Plzni uskutečnil čtvrtý ročník konference Alternativní spiritualita. Setkání pořádané tamní Katedrou antropologie nabídlo zvanou přednášku a šest tematických panelů. Vedle léčitelských společenství a ženských kruhů účastníci vyslechli přednášky o biohackingu, psychedelické zkušenosti i online buddhistické výuce. Napříč prostředími se vracely otázky, co lidé od duchovní praxe očekávají a komu při svém hledání důvěřují.
Rozmanitost alternativní spirituality otevřel hned v úvodní přednášce religionista Radek Chlup. Upozornil, že obraz městského liberálního prostředí zachycuje jen její část. Patří do ní také proudy, které svět výrazněji rozdělují na protikladné síly a někdy se propojují s konspiračním myšlením. K jejich rozlišení navrhl sledovat kosmologie, tedy představy o uspořádání světa a lidském místě v něm, spolu s tím, jak se promítají do každodenního jednání.
První panel přiblížil, jak se kolem duchovních představ utvářejí společenství a instituce. Zdeněk Vojtíšek na příkladu stoupenců léčitele Josefa Zezulky a jeho nástupce Tomáše Pfeiffera sledoval předávání autority, ustalování obřadů i vznik vzdělávacího systému. Osobní vztah k učiteli tak dostal širší souvislost spolu se zkoumáním, co umožňuje, aby jeho působení pokračovalo také v životě společenství.
Srozumitelnost náboženských pojmů přitom nebyla samozřejmá. Jitka Schlichtsová rozlišovala klasické tantrické tradice a současnou neotantru, v níž se tantra propojuje s osobním rozvojem, sexualitou a prací s energií. Jan Kapusta se věnoval návštěvám představitelů domorodých komunit v kolumbijské Sierry Nevadě de Santa Marta. Slova jako ceremonie, léčení či energie mohou účastníkům takových setkání připadat známá, a přesto pro každého znamenat něco jiného.
Další panel přenesl pozornost k úsilí o společenskou změnu. Marta Kolářová představila spirituální aktivismus, při němž se meditace a rituály stávají součástí kolektivního jednání. Kateřina Bali propojila feministickou teologii se spiritualitami Bohyně a Země a otevřela také otázku, zda může důraz na spojení ženství a přírody znovu upevňovat představy o neměnné ženské podstatě. Zuzana M. Kostićová na konceptu „timewave zero“ Terence McKenny přiblížila očekávání zásadní proměny světa spojované s rokem 2012.
Čtvrteční program uzavřely různé pohledy na vztah náboženství a spirituality. Renáta Sedláková vycházela z dotazníkového výzkumu v Česku, na Slovensku a v Polsku a zabývala se proměnami religiozity v souvislosti s digitální komunikací. Tomáš Samek ukázal využití množinových schémat při výuce budoucích učitelů. Jiří Hoblík se prostřednictvím Kruhu přátel Bruna Gröninga vrátil k duchovnímu uzdravování a síle označované jako Heilstrom, jejíž prožívání spojuje osobní zkušenost s komunitní praxí.
V pátek dostaly větší prostor otázky genderu a vztahu k vlastnímu tělu. Kristýna Veverková a Sára Vančová přiblížily představy o ženské a mužské energii v jógovém prostředí a jejich místo v každodenním životě účastnic. Václav Koudelka a David Brummer se zabývali biohackingem, tělesnou sebekontrolou a podobami maskulinity. Práce na vlastní výkonnosti se v jejich příspěvku setkala s tématem askeze.
Tereza Jobová obrátila pozornost k současné ženské fotografii, kde se objevuje čarodějnice jako symbol ženské autonomie i motivy rituálu a vztahu k přírodě. Odlišný kontext představil Matouš Mokrý. Na románu Breaking the Silence Down zkoumal, jak mohou motivy lesbické lásky a ženského odporu fungovat v ideologii satanistického uskupení Řád devíti úhlů (Order of Nine Angles). Zdánlivě emancipační motivy se tu ocitly v souvislosti s krajně pravicovým prostředím.
K očekávání pomoci a uzdravení se vrátil panel věnovaný terapeutickým a rizikovým aspektům spirituality. Michaela Susedíková nabídla autoetnografický pohled na psychedelickou zkušenost a léčebné praktiky v Mexiku. Tereza Davidová a Petr Demjanovič porovnávali ženské kruhy s odbornou psychoterapií. Z pozorování a rozhovorů přiblížili zkušenosti podpory, důvěrnosti a přijetí i rozdíly v cílech a průběhu obou typů setkávání.
S tímto tématem bezprostředně souvisel příspěvek Natálie Krásné o sociální újmě spojené s některými spirituálními praktikami. Zahrnoval fyzické, finanční, psychologické i kulturní dopady na jednotlivce a jejich okolí. Vedle otázky, co lidem pomáhá, tak dostala prostor také otázka, za jakých okolností jim mohou tyto praktiky ublížit.
Závěrečný panel Proměna tradic spojil dva pohledy na přebírání a proměňování náboženské praxe. Jan Bednář přiblížil hybridní spiritualitu a proměny tibetského buddhismu v České republice, zejména vztah osobních setkání a online výuky a dostupnost praxe mimo konkrétní komunitní prostor. Nela Balíková se věnovala prolínání satanistické identity s dalšími spirituálními identitami a praktikami v českém prostředí. Sledovala, jak jednotlivci prvky různých tradic přebírají, reinterpretují či odmítají.
Právě možnost sledovat jednotlivé výzkumy vedle sebe patřila k přínosům plzeňského setkání. Mezi ženským kruhem, léčitelským společenstvím a buddhistickou výukou jsou podstatné rozdíly. Přesto se v příspěvcích opakovaně objevoval člověk, který hledá pomoc, místo mezi druhými nebo způsob, jak rozumět vlastní zkušenosti. Na konkrétních příkladech bylo možné sledovat, jak se takové hledání propojuje s důvěrou v učitele, s životem společenství i s jeho pravidly.
Poznámka:
Zde je možné se seznámit s abstrakty jednotlivých přednášek.
Psali jsme v Dingiru:
Výběr tematických čísel Dingiru:
| Dingir 3/2019: Nenáboženká spiritualita (obsah a vybrané texty zde). | Dingir 4/2020: Psychedelická spiritualita (obsah a vybrané texty zde). |
| Dingir 1/2023: Konspirace a náboženství (obsah a vybrané texty zde). | Dingir 2/2023: Co přišlo po hnutí Nového věku? (obsah a vybrané texty zde). |
| Dingir 2/2024: Náboženství, klimatická změna a environmentalismus (obsah a vybrané texty zde). | |
Kompletní přehled tematických vydání časopisu Dingir naleznete zde. Vydání do roku 2019 včetně jsou plně dostupná online.
Související příspěvky:
