J. Sadilek, J. Lněničková: České zednářské sklo – Bohemian Masonic Glass, Praha: GraPhiURs, 2020, 228 s.
Téměř utajenou knihu, která vyšla péčí firmy GraPhiURs, přes niž se ovšem dosud téměř nedá dohledat, může nejen český (kniha je důsledně česko-anglická) čtenář objevit na pultech některých knihkupectví, kde ovšem hrozí riziko, že zkušenému religionistickému oku unikne i tak, neb často bývá zařazena do regálů uměnovědných.
Kniha České zednářské sklo navazuje na unikátní výstavu, která proběhla na přelomu let 2017 a 2018 v Pavilonu skla v Klatovech (psali jsme o ní zde). Ta prezentovala kolekci zednářských sklenic, které se povedlo za poslední dekádu badateli a sběrateli Jacobu Sadilkovi získat do vlastní sbírky či identifikovat v českých depozitářích.
Kromě bohatého obrazového doprovodu knihy, který sestává z historických ilustrací i profesionálního fotografického materiálu a umožňuje poznat estetickou stránku věci, obsahuje kniha i množství textů, které fundovaně pojednávají o historii i praxi svobodného zednářství obecně a zejména pak o fenoménu zednářských sklenic a číší, tzv. kanónů, který je tradičně historicky svázán zejména se severočeskou sklářskou produkcí. Zmíněná výstava i knižní zpracování tak dosud nejpodrobněji zmapovaly zednářské sklo prokazatelně českého původu (nebo dokonce jeho napodobeniny zahraniční provenience!), a to včetně řady kusů dosud nepublikovaných ani nevystavovaných.
Samotný vznik svobodozednářského hnutí se datuje k roku 1717 (byť o datu se v odborných kruzích vedou spory), kdy londýnští zednáři ustavili první velkou lóži v hostinci U husy a rožně (Goose and Gridiron). Fakt, že se v raných fázích zednáři scházeli zejména v restauračních zařízeních, významně ovlivnil i obřadní praxi zednářských setkání, jejichž součástí je i přátelské posezení s rituálními prvky. „Po soustředění při náročném cvičení morálky a zednářské filosofie následovalo uvolnění, veselí a družnost. V lóži se pěstuje bratrství, u stolu přátelství“ (s. 12). Právě zde jsou kořeny pozdější obliby ve zdobeném, často umělecky hodnotném zednářském skle, které ovšem není charakteristické jen formou symbolického dekoru, ale též tvarem. Proč tomu tak je, doporučujeme čtenáři zjistit přímo v knize.
Podrobný výklad je věnován zvyklostem zednářského stolování i složitému systému přípitků (s. 12–35). Druhá část knihy (s. 36–61) se již zabývá symbolikou pro zednářství a zednářské sklo typickou, a to včetně různých etap její historie i krajových odlišností. Symbolika zednářských číší se postupně ustálila v 19. století (s. 49). Nutno poznamenat, že podrobný přehled zednářských symbolů s vysvětlením byl připojen ještě v závěru knihy, která se tím stává též užitečnou příručkou. Charakteristickou tradicí je právě sklářská tradice česká, která je v knize pojednána samostatně, a to jak po stránce užité symboliky (text J. Sadilka, s. 55–61), tak její specifické historie (poslední partie knihy od J. Lněničkové, s. 62–161, která též nepostrádá bohatý a detailně komentovaný fotografický doprovod). Zde se také dočteme o firmách, které na našem území zednářské sklo produkovaly. Autorům se též podařilo prozkoumat doklady o nerealizovaných návrzích zednářského skla, které jsou v knize též vypublikovány (od s. 130 dále). Přítomny jsou i ukázky návrhů a realizací světoznámého českého zednářského umělce Alfonse Muchy.
Krom klasických sklenic si můžeme prohlédnout i příbuzné zednářské produkty, například práce se zednářskými motivy z perliček (s. 88–93), těžítka (srov. např. s. 97), popelníky (s. 105) či zednářské lóžové klenoty (s. 143). Pozornost autoři věnují také problematice falzifikátů (s. 162) či zboží zednářské produkci jen podobnému (s. 165).
Kniha Jacoba Sadilka a Jitky Lněničkové je svým tématem na první pohled možná velmi úzkoprofilová, nicméně pečlivost výkladu z ní dělá opravdu užitečnou příručku k poznání nejen zvláštního uměleckoprůmyslového fenoménu, ale též k pochopení části historie, mentality i symboliky jednoho z nejznámějších projevů spirituality pozdního osvícenství. I přes poměrně vysokou cenu se tak určitě vyplatí po knize sáhnout a domnívám se, že sám obrazový doprovod svou v podstatě katalogovou kvalitou a pečlivostí čtenáře přesvědčí, že cena není nijak přemrštěná.
Přednáška autorů publikace proběhne pod záštitou Společnosti Ignáce Borna 9. června 2022 od 18 hodin v hlavní budově Národního muzea v Praze, v přednáškovém sále 102.
Psali jsme v Dingiru:
téma: Svobodné zednářství, Dingir 6 (1), 2003, plný text čísla: zde.
Související články: