Před rokem – 16. března 2021 – zemřel Vlastimil Marek (1946–2021), hudebník a průkopník nových náboženských cest („duchovnosti“, jak říkal). Minulý týden se konala vernisáž „To byl M&rek“ v knihovně Libri prohibiti na pražském Senovážném náměstí.
Výstava není velká: sestává z několika vitrín a asi osmi panelů v hlavní místnosti knihovny a z vitríny a zarámovaných výstřižků na chodbách. I z těchto zajímavých materiálů vyplývá něco podobného, o čem se hovořilo na vernisáži: jak nesmírně aktivní a pracovitý Marek byl, jak široký byl obzor jeho zájmů a jak ho jeho zaujetí pro věc často přivádělo k rozchodu, anebo dokonce do konfliktů s těmi, kdo tak zaujatí a poctiví v práci na sobě nebyli nebo kteří měli jiný, anebo ne tak pevně zastávaný názor na věc. Řeč mezi asi čtyřiceti většinou staršími účastníky se na vernisáži vedla především o Markově hudebním angažmá a o tom, jak ho komunistický režim nedokázal spoutat, a vytvořil z něj tedy disidenta. Jenom okrajově bylo zmíněno, že se v 80. letech stal jedním z prvních zenových buddhistů (a kvůli zenu se naučil i japonsky) a že v 90. letech byl díky časopisům Mana a Baraka, které vedl, jistě nejvlivnějším představitelem hnutí Nového věku (New Age). Vystaven je například dopis, který mu v lednu 1993 poslala světová celebrita tohoto hnutí, Rupert Sheldrake (*1942).
Hlavní zásluhu na upořádání výstavy i vernisáže má Jiří Janda, manžel Markovy dcery a otec jeho vnuků. Připravil také vzpomínkový článek o Vlastimilu Markovi, který vyšel v březnovém čísle kulturního magazínu UNI. Velice zajímavě na Marka vzpomínal i humanistický a transpersonální astrolog Pavel Turnovský, hráli a zpívali Irena a Vojtěch Havlovi. Ale i když je vernisáž už passé, stojí za to se na Senovážném náměstí 2 ve 3. patře zastavit a dozvědět se něco o starých časech (ne vždy dobrých) a o osobnosti, na níž se originálně, a přitom i typicky tyto časy zrcadlily.
Náhledová fotografie: kartotéční lístky Vlastimila Marka s poznámkami a výpisky. Všechny fotografie: autor.
Psali jsme v Dingiru:
Martin Kořínek a Jiří Koubek, Jsem pozitivní ostrůvek, rozhovor s Vlastimilem Markem, Dingir 6 (2), 2003, str. 60–64.
Vlastimil Marek, Duchovnost za železnou oponou, Dingir 15 (1), 2012, str. 34–36.
Vlastimil Marek, Třicet let českého zenu, Dingir 13 (2), 2010, str. 54–55.
Související článek:
Děkuji za připomenutí Vlasty Marka. Patřili jsme ke stejné poválečné generaci. Poprvé jsem se o něm dověděl z jeho svěží knížky, jejíž titul se dá vzhledem k typografickému provedení číst buď jako Český sen nebo Český zen. Pak jsme se seznámili i osobně. Naposledy jsem ho navštívil před pár lety v domě ve Strašnicích. Seděli jsme na zahradě a probírali své shody a rozdíly. Byl pro své pojetí upřímně nadšen. Mě opatrné připomínky vyvracel, ale v pozdějších textech na ně reagoval. Manu i Baraku jsem četl. Snad jsem jednou do Baraky i přispěl. Na jeho dosud dostupném blogu na adrese https://www.baraka.cz/ jsou (v tuto chvíli… Číst dále ->