V úterý 8. března 2022 se na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy uskutečnilo symposium věnované prof. dr. Josefu Smolíkovi, od jehož narození uplyne 27. března sto let.
Josef Smolík (1922-2009) byl významnou postavou českého protestantismu, ceněným ekumenikem i např. prvním děkanem po inkorporaci evangelické teologické fakulty do univerzity. Především však (ač až pátý) držitel prakticko-teologické katedry, byl tím, kdo tuto disciplínu skutečně ve zdejším prostředí ukotvil a standardizoval.
Narodil se 27. března 1922 v Jičíně, zemřel 4. února 2009 v Praze. Za války studoval teologii v nelegálních kurzech a pracoval jako diakon ve sboru Českobratrské církve evangelické v Rokycanech (1942–1945). Později byl vikářem v Pardubicích (1945–1947) a v Praze u Klimenta (1947–1949). Studia si rozšířil ročním pobytem na Union Theological Seminary v New Yorku (USA). Od roku 1949 byl farářem ve evangelického sboru v Pardubicích, v letech 1962–1966 pak v Praze u Salvátora. Doktorát získal na Husově fakultě s disertační prací Sociální působení Jednoty bratrské (1948). V roce 1950 se na Komenského fakultě habilitoval prací Večeře Páně a obecenství v hlavních jednotách církve Kristovy. Od roku 1966, kdy byl jmenován profesorem, zde působil na plný úvazek až do svého penzionování roku 1997. Po roce 1978 byl celkem pětkrát děkanem fakulty. Naposledy byl zvolen novou akademickou samosprávou v roce 1990, kdy výrazně přispěl k inkorporaci Komenského fakulty do Univerzity Karlovy. Obdržel čestný doktorát na teologických fakultách v Bratislavě a Budapešti, v letech 1980–81 hostoval na univerzitě v německém Erlangen.
Smolík navázal na teologii Slova, které se zpřítomňuje ve sboru a zavazuje k misijní interpretaci (Současné pokusy o interpretaci evangelia, 1966, 19935, též anglicky, japonsky, korejsky a rusky). Pro všechny dílčí disciplíny svého oboru zpracoval základní studijní texty: Kázání v reformaci (1954), Kapitoly z liturgiky (1960), Závazek křtu (1974), Radost ze Slova (1983), Pastýřská péče (1991), Kristus a jeho lid (1993), Úvod do studia I (1978), Bibliografie (1988).
Inicioval a vedl rozsáhlé kolektivní projekty, např. práci na liturgických knihách (Agenda I, 1983 a Agenda II, 1988) či na homiletických kompendiích k perikopám (Kážeme Krista I, 1994; Kážeme Krista II, 1997). Věnoval se i tvorbě katechetických materiálů (konfirmační příručka Naše cesta, 1968, 1992).
V jeho širokém záběru nechyběl ani zájem o českou reformaci. Dlouhodobě se v řadě studií zabýval životem a dílem Jana Augusty (Bratr Jan Augusta, 1984).
Zastával řadu významných funkcí v ekumenických organizacích a grémiích, např. jako člen Ústředního výboru Světové rady církví v Ženevě a Komise pro víru a řád Světové rady církví nebo jako dlouholetý předseda Kostnické jednoty. Po dlouhá léta působil jako redaktor Křesťanské revue (1961–1991).
Symposium nazvané Volat církev bylo zarámováno citátem: „V církvi nebývá v praxi samozřejmé, že všecko její podnikání a organizování má stát pod slovem božím, že všecko její zvěstování je vázáno na Písmo, také Písmu nebývá rozuměno v jeho pravé intenci. Úkolem teologa je volat církev pod svrchovanou normu božího slova. Často dochází k zatemnění zvěsti evangelia různými lokálními, národními nebo politickými předsudky, k jejímu jednostrannému anebo příliš širokému a nezávaznému výkladu. Tu všude musí teolog stát na stráži. Kde se teologova služba podceňuje, tam je nebezpečí, že církev sejde ze své cesty a ztratí svoji teologickou existenci.“ (Josef Smolík. Úvod do studia bohosloví. Praha: Kalich, 1978, s. 106)
Symposium zahájil současný děkan Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy doc. Jiří Mrázek. V prvním bloku vystoupila Mgr. Eva Šormová, dcera Josefa Smolíka, s intimním portrétem svého otce. Mluvila o jeho víře, snech, rodinném zázemí i trápeních, která jej po celý život provázela. Hlavní přednášku pronesl prof. Jan Štefan, který se tematicky věnoval Smolíkovi jako fakultnímu učiteli. Snažil se postihnout základní motivy hlavních Smolíkových publikací a reflektovat je.
Současná vedoucí katedry praktické teologie doc. Tabita Landová se zaměřila na liturgické práce Josefa Smolíka, zejména jeho skriptu a Agendě, jejíž přípravný tým vedl, a tomu, jak jeho práce proměnila chápání a strukturu bohoslužeb v Českobratrské církvi evangelické. Doc. Petr Macek rozebral nejvydávanější a nejpřekládanější knihu Josefa Smolíka Současné pokusy o interpretaci evangelia, která se dočkala mimo jiné i japonského překladu. Následná diskuse se zabývala otázkami, proč se dostalo pozornosti zrovna tomuto dílu, když (soudě alespoň podle debaty) dnešní teologové cení spíše jiné Smolíkovy práce.
Dr. Martin Vaňáč na základě pečlivého studia pramenům představil Smolíkovu práci v různých mezinárodních ekumenických grémiích, ale i to, jak ji on sám reflektoval a s jakými dilematy se musel kvůli ní potýkat před rokem 1989.
Dvěma historickým dílům Josefa Smolíka se věnovali učitelé katedry církevních dějin. Doc. Ota Halama představil kontext knihy o Janu Augustovi a zároveň ji zařadil do souvislosti s historiografickými pracemi dalších českých učitelů praktické teologie, ale také se současným bádáním o této významné postavě Jednoty bratrské. Dr. Peter C. A. Morée ve svém vystoupení rozebíral práci o patrně nejvýznamnějším českém protestantském teologu J. L. Hromádkovi, jehož byl Josef Smolík žákem.
Dr. Ondřej Macek a dr. Ondřej Kolář ve svých příspěvcích spíše „zvedli“ Smolíkovská témata a věnovali se jejich současnému diskursu. Mackův se týkal homiletiky, Kolářův prorocké úlohy církve.
V diskusi zněly i kritické hlasy připomínající proměnu Josefa Smolíka po roce 1968.
Záznam všech příspěvků je k dispozici v prezentaci ETF UK na službě Youtube a po recenzním řízení budou publikovány v periodiku Teologická reflexe.
Čtenáři Náboženského infoservisu jsou zároveň srdečně zváni na obdobné symposium věnované další výrazné postavě pražské evangelické teologie, Janu M. Lochmanovi. Uskuteční se 5. dubna 2022. Pozvánka je zde.
Související příspěvky:
Českobratrská církev evangelická uspořádala diskusi o homosexualitě