V den keltského svátku Samhain, 30. října, zemřel ve věku padesáti let bratr Kentigern z Řádu českých filidů, o jehož předloňském vzniku a po půlroce o jeho pokračování jsme zde referovali. Samhain býval začátkem keltského roku. Právě v noci na 1. listopadu se smazávala hranice mezi světy živých a mrtvých. Na to pak navázaly křesťanské dny Všech svatých a Všech věrných zemřelých, v angličtině šířeji pojato jako All Souls‘ Day, Den všech duší.
Filidové (filid v irštině, a obdobně v jiných keltských jazycích je množné číslo od fili, věštec) byla vedle bardů vrstva básníků-učenců v raně středověkých keltských komunitách. Svými básněmi oslavovali i kritizovali mocné a díky svým znalostem dějin, práva a literatury fungovali jako zdroj legitimity panovnických rodů. Jako strážci profánního vědění v nedávno pokřesťanštěné společnosti zaujali místo někdejších druidů. Filidové patřili v Irsku mezi takzvané sóernemed, svobodné privilegované, společně s králi, duchovními a šlechtou.
Přechod od původního keltského náboženství na Britských ostrovech a v Bretani ke křesťanství byl plynulý. Nešlo o konflikt, který často sledujeme v jiných dějinných souvislostech. V celku latinské, západní větve církve ještě před její centralizací tvořili keltští křesťané svébytné společenství.
Martin Gruber se v mládí, na začátku devadesátých let, pohyboval v blízkosti pražské dominikánské komunity a uvažoval o vstupu do tohoto řádu. Později došel k tomu, že toto prostředí neodpovídá jeho mentalitě, a na čas našel útočiště ve starokatolické církvi, jejímž alternativním názvem je Česká katolická církev pod obojí.
Později studoval obor teologie křesťanských tradic, tedy vlastně ekumenicky pojaté bohosloví na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy. Absolvoval její bakalářský stupeň. Bakalářskou práci psal pod vedením doc. Gorazda Vopatrného na téma Keltské křesťanství na britských ostrovech. Na téma keltského křesťanství dlouhodobě přispíval články do měsíčníku Getsemany, který se věnuje široce pojaté katolické tradici, homiletice, liturgice, ekumenickým vztahům, komentuje církevní dění, překládá zahraniční články, vydává vybrané práce studentů teologie křesťanských tradic.
Ze závěru bakalářské práce můžeme ocitovat tato slova vyjadřující autorův duchovní život: Keltská církev v Británii žila v 5.-8. století do určité míry nezávisle na římské církvi, v poměrech nabitých násilnými událostmi. Pěstovala vlastní tradice, které pokojně přebíraly a přetvářely to lepší ze starého pohanského náboženství. Zároveň rozvíjela bohatý duchovní život, mající svůj původ ve východním mnišství. Velký důraz kladla na skutky kajícnosti a laskavý vztah k Božímu stvoření, cílem nebylo nic menšího než člověkova thesósis, zbožštění. V odkazu britských křesťanů můžeme nacházet určitou alternativu k „unavenému“ křesťanství západního světa, které v našich časech povážlivě balancuje mezi liberalismem a fundamentalismem. Existenciální nejistota, ve které Velšané v raném středověku žili, dala vzniknout určité formě mesiánského očekávání, jež se upínalo k rozličným královským osobnostem, historickým i mytickým.
V posledních letech Martin Gruber našel útočiště v Církvi československé husitské, která svým pojetím skýtá prostor i pro takovou spiritualitu. Působil jako jáhen a posléze jako kněz v jihočeské části její plzeňské diecéze pod vedením biskupa Filipa Štojdla, konkrétně jako farář ve Vodňanech. Psal na svá témata rovněž do diecézního časopisu Katabáze.
Martin, u filidů Kentigern, zanechal za sebou společenství přátel, kteří si v těchto dnech sdělují, že si někdy až s jeho předčasným odchodem uvědomují jeho přítomnost v životě a to, jak byl pro ně inspirací.
Náhledový snímek Martina Grubera upravený ze zdroje zde.
Související články: