Osobnost Evžena Štekla připomíná jeden z jeho žáků – Jan Lípa. Evžen Štekl se narodil na začátku června roku 1921 (přesné datum narození jeho žáci nesdělují).
V minulých dnech jsme si připomněli 100. výročí narození a před dvěma měsíci také 20. výročí odchodu do parinirvány Mistra Evžena Štěkla, žáka Františka Drtikola, kterému se podařilo zachovat a dále předat Učení Fráni Drtikola – Buddhistickou kundaliní-jógu (s pověstným cvičením čakramů a bdění) v nezměněné podobě.
Evžen Štekl se narodil v roce 1921 v Charkově v Rusku ve smíšené rusko-české rodině. Byl starším ze dvou synů českého legionáře – hudebníka, který se v Rusku oženil. Jednomu ze svých žáků o tom řekl:
„Narodil jsem se v Rusku. Táta byl hudebník – opravdu dobrej! Bylo mu dvacet šest a mámě šestnáct. On byl Čech a ona Ruska. Dělali spolu Revoluci – Velkou říjnovou. Pak ve dvaadvacátém roce přijeli sem. V Rusku byla bída a tady ráj, bylo tu všechno. Já ale rusky neumím, víš? Doma jsme mluvili česky. Máma měla krásnou češtinu s měkkým přízvukem…“
Evžen Štekl byl od narození tělesně postižený (vlivem špatné funkce podvěsku mozkového). Zdravotní stav jeho „panáka“, jak říkal, se s léty zhoršoval. Tento handicap mu „neumožňoval dělat školy“. Dokončil pouze několik tříd měšťanky a ty podle svých slov zvládal s velkými obtížemi.
Evžen Štekl byl hudebním skladatelem, muzikantem, malířem a fotografem. Měl veliké umělecké nadání – především hudební – od mládí hrál na klavír, housle, harmoniku… Tím si ale spíše jen přivydělával. Hudba zůstala jeho největším koníčkem. Sám ji také skládal. Jeho skladby byly hrány v rádiu i v televizi. Po vzoru Fráni Drtikola fotografoval a až do pozdního věku maloval. Námětem jeho obrazů byla především duchovní tematika.
Když dospíval, začal pátrat po smyslu toho všeho… po smyslu života. Jeho hledání ho v období 2. světové války přivedlo do Společnosti praktických mystiků – Psyché. Dostal se tam i díky své křesťanské víře, ale „nebylo to ono“. Nicméně se tam roku 1944 dozvěděl o existenci Mistra – Františka Drtikola. Rozhodl se jej navštívit: „…a tak jsem jednoho zářijového dne zaklepal na jeho dveře,“ říká, „a hned jsem viděl, že je to to pravý!“ V Síle moudrosti o tom píše:
„Na počátku mi Fráňa sdělil, že nejvyšším cílem je dosažení nirvány. Snahu přiblížit se této metě jsem vnitřně přijal za smysl života. Fráňa říkal, že ten, kdo došel nirvány, ukončí navždy řetěz strastných existencí, tímto velkým prohlédnutím si uvědomuje, že v nirváně byl vlastně pořád, že se od ní neodchýlil, že to všechno je v našem vědomí – jak ta nirvána, tak i ta samsára. A jak na to? – Prací na sobě. Jinak se to ani dělat nedá! Bylo mi řečeno, že práce na sobě je na dvacet čtyři hodiny denně!“
V následujících letech se stal nejlepším a nejvěrnějším Drtikolovým žákem. Práci na sobě, kterou Evžen podle instrukcí Františka Drtikola praktikoval a později i sám učil, shrnuje slovy:
„Jóga kundaliní se dobře praktikuje zároveň s klasickou buddhistickou stezkou (to je mimo jiné bdění a jasné vědomí a celý souhrn Buddhova učení) a potom, když už jsme natolik zralí (na příkaz gurua, není-li, sami moudře poznat), praktikovat nemyšlení.“
Evžen Štekl byl celý život v invalidním důchodu. Zprvu se živil hraním na tahací harmoniku, většinu života byl však trafikantem. V trafice pro Fráňu schovával viržínka, která byla nedostatkovým zbožím. Vstával hodně brzy ráno a chodil spát pozdě večer.
Patrně roku 1942 se seznámil se Zdenou a záhy se vzali. Jeho paní byla vyučena šičkou, pracovala z domova a starala se o rodinu. Evžen chodíval prodávat její výrobky. Roku 1945 se jim narodila dcera Naděžda a roku 1948 druhá dcera Nataša. Zprvu bydleli stále u rodičů pod Vyšehradem (kde Evžen strávil dětství). Začátkem roku 1950 se odstěhovali do bytu (o velikosti 1+1) v Maroldově ulici v Nuslích, kde vychovávali své dvě dcery a žili zde až do roku 2000.
Stejně jako jeho Mistr vstoupil Evžen Štekl roku 1945 do KSČ a ve volném čase se po boku Fráni věnoval dobrovolným akcím (brigádám, na které bral Fráňa svoje žáky a učil je bdění a jasnému vědomí při práci – tedy meditaci v činnosti). Aktivně se také zapojoval i do dalšího dění např. jako knihovník. Vyprávěl mi, jak dostal peníze na knihovnu a nakoupil do ní řadu výtisků knihy Buddhismus od Vincence Lesného.
Tvrdě a bez přestání se věnoval praxi buddhismu a studiu Drtikolových překladů. Buddhismus a kundaliní-jóga mu také umožnily překonat vrozený tělesný handicap.
V letech 1950–1962 za ním docházel jeho první žák Karel Vostatek.
Roku 1959 dosáhl Evžen Poznání, a to i přes veškeré překážky, kterých bylo v jeho životě daleko více než u kohokoli jiného. Tím také dokázal, že je tato Cesta skutečně vhodná pro každého poctivě hledajícího.
Roku 1961 odešel jeho Mistr – František Drtikol.
Roku 1963 se náhle zhoršil Evženův zdravotní stav. Od svého návratu z nemocnice pak nosil naslouchátko.
Během 70. a 80. let 20. století byl vyhledávaným buddhistickým Mistrem – docházela k němu celá řada hledajících, mezi jinými např. Karel Funk.
Roku 1977 napsal Evžen první (pětistránkovou) verzi vzpomínek na Fráňu pod názvem Vzpomínky na Velikého Arahata, které byly během dalších let ve čtrnácti vydáních šířeny samizdatově.
V průběhu 80. a začátkem 90. let minulého století se kolem Evžena ustaluje skupinka jeho přátel, kteří se k němu pravidelně docházejí radit o své duchovní Cestě – byli to Stanislav Doležal, Boženka Jančarová, Aleš Adámek, Vláďa Petřina nebo Ivoš Chocholatý. Navštěvovali ho v této době i další lidé jako Zdeněk Jaroš, Vladimír Birgus, Jiří Mazánek či Jan Žlábek.
Stanislav Doležal mu pak také pomáhal s prvním vydáním knihy nazvané Síla moudrosti, která vznikla rozšířením posledního (14.) samizdatového vydání jeho vzpomínek na Fráňu Drtikola a jeho Učení. Vyšla roku 1992 v nakladatelství DharmaGaia.
Po prvním vydání Síly moudrosti začal Evžen Štekl pracovat na vydání svého někdejšího samizdatu nazvaného Fráňa Drtikol – Život a dílo. Je obdobou staršího Heinova samizdatu Fráňa Drtikol – Osobnost a dílo z let 60. a 70., který přepisoval Heinův žák Zdeněk Jaroš. Těsně před dokončením se však Evžen dozvěděl, že totéž dílo právě vydává Karel Funk pod názvem Mystik a učitel František Drtikol (1993), a svou knihu už nevydal.
V té době se kolem něj již shromažďují žáci, jimž předává odkaz Františka Drtikola a jeho Učení – buddhistickou kundaliní-jógu. Nejdříve přichází Pavel Šolc, Luboš Jehlička a Antonín Šlechta. Po druhém doplněném a rozšířeném vydání Síly moudrosti (DharmaGaia, 1994) k nim přibývají postupně Jan Lípa, Zdeněk Vrabec a později i Václav Petelík a Marie Kotousová. (Poměrně dlouhou dobu k nim patřili také Lukáš Havelka a Karel Machala.) Nikdy se však nejednalo o nějakou oficiální skupinku, ale pouze o individuální návštěvy samostatně hledajících. Učení předává formou „od ucha k uchu“. Stejně jako Fráňa Drtikol nikdy nepřednáší většímu počtu žáků najednou, nikdy nepřednáší veřejně. Jeho přístup k jednotlivým žákům je ryze individuální.
Evžen se plně věnoval výuce svých žáků až do samého odchodu. „Já už mám život za sebou. Panák už má doslouženo. Teď tu zůstávám už jen kvůli vám,“ říkával. Dotisk druhého vydání Síly moudrosti a jeho distribuci již připravil Pavel Šolc sám. Vyšla Evženovým vlastním nákladem roku 1999.
Roku 2000 se zdravotně přitížilo i Evženově manželce, takže se už nadále nemohla o Evžena starat. Dcera Naty oba rodiče přestěhovala k sobě do bytu v Měcholupech, kde o ně pečovala.
Roku 2001 Evžen vědomě odchází – svoje tělo poskytuje k lékařským výzkumům. Jeho paní pak žije na vlastní žádost v domově důchodců.
Svůj duchovní odkaz – buddhistické Učení Fráni Drtikola – předával Evžen v posledních letech života svým sedmi žákům a svou pozůstalost svěřil Pavlu Šolcovi.
Roku 2005 Pavel Šolc a Jan Lípa s podporou Antonína Šlechty a Stanislava Doležala zprovozňují webové stránky Síla moudrosti. Téhož roku byla Janu Lípovi svěřena pozůstalost a dílo Františka Heina a roku 2008 také Heinova žáka Zdeňka Jaroše.
Koncem roku 2011 byl web www.silamoudrosti.cz pro značnou rozsáhlost rozdělen na dva a vytvořeny stránky Arahat, na které byla přesunuta tematika týkající se bezprostředně Fráni Drtikola, dalších jeho žáků jako Františka Heina a Zdeňka Jaroše, ale také současných aktivit následovníků Učení Fráni Drtikola. S novým webem již autorům pomáhají též žáci Jana Lípy. Na stránkách www.silamoudrosti.cz nadále zůstává tematika cvičení čakramů, buddhistické kundaliní-jógy – Učení Fráni Drtikola a odkaz Evžena Štekla.
A tak je odkaz Evžena Štekla – Učení Fráni Drtikola – stále živý.
Evžena, jak jsme jej znali, charakterizoval hluboký klid – mír a jas, které mohl i přes jeho tělesný handicap pocítit každý, kdo k němu přišel pro radu –, vyznačoval se hlubokým vhledem, moudrostí, nezměrným soucítěním, ale i obrovskou oddaností a úctou ke svému Mistrovi, Fráňovi Drtikolovi.
Vyňato z knihy (jazykově upraveno v redakci Náboženského infoservisu): Šolc, Pavel; Lípa, Jan; Doležal, Stanislav (ed): Evžen Štekl – Síla moudrosti, Praha: Svět 2014, str. 199–203. Více zde.
Náhledová fotografie Evžena Štekla z roku 1993: Stanislav Doležal.
Psali jsme v Dingiru:
téma Česká mystika 20. století, Dingir 10 (2), 2007, celé číslo je k dispozici zde.
Robert Bezděk, Fotograf lidské duše: František Drtikol: umělec, mystik, buddhista?, Dingir 10 (2), 2007, str. 50–52.
Jan Lípa: Patriarcha českého buddhismu: Fráňa Drtikol a jeho učení: upoutávka zde.
Jan Lípa: Učení Fráni Drtikola: Vzpomínky na společenství kolem významného českého buddhisty: upoutávka zde.
Související příspěvky: