Tragická zpráva z pravoslavného Rumunska, kde v městě Suceava zemřelo dítě po křestním obřadu, obletěla světová média a mohli jsme se o ní dočíst i u nás. Ačkoli prakticky všechny servery pouze přejaly krátkou noticku z ČTK, není bez zajímavosti si prohlédnout tvořivost autorů jednotlivých titulků, které tuto smutnou událost rámují jako závažný, snad dokonce obvyklý problém.[1] Spolu s citací zprávy dle ČTK se v některých médiích objevilo též dva roky staré video, na němž se ruský kněz Vasilij Něčeporenko šokujícím způsobem hrubě, přímo násilím snaží křtít vzpouzející se malé dítě. Takto ilustrovaná zpráva samozřejmě vzbuzuje emoce a zintenzivňuje předávané poselství o brutalitě archaických náboženských obřadů. Nepřináší nám ale ani zvláštní informace o současné tragédii, o které si nakonec ti z nás, kdo nečtou plynně rumunsky, mohou přečíst sotva pár vět, ani nepotřebuje dodávat, že kněz Něčeporenko bezprostředně po obřadu zachyceném na videu dostal církevní trest,[2] takže je zjevné, že podobná praxe není v pravoslaví pokládána právě za ideální. Krom diskuse, kterou můžeme sledovat z religionistického pohledu, se před námi ovšem otvírá i mnohem komplexnější celospolečenské téma.
Pravoslavný křest – vektor ideálu
Nejprve si zaslouží několik slov samotná svátost (pravoslavným pojmem „tajina“) křtu, jak ji praktikují východní církve po celou dobu své existence. Křestní obřad je důležitou, zlomovou součástí života věřícího křesťana prakticky bez ohledu na konfesi. Křestní praxi v té či oné podobě znají všechny křesťanské denominace, a to i ty, které mají svátostný život velice skromný, případně sakramentologii jako teologickou i praktickou duchovní disciplínu nepěstují.
Pravoslaví samo sebe chápe jako víru svatých apoštolů a svatých otců, což vyjadřuje svým přihlášením k Nikajsko-konstantinopolskému krédu a nauce prvních sedmi, tzv. ekumenických církevních sněmů. Pokud jde o samotný křestní ritus, ten sestává z komplikovaného řádu modliteb, žehnání vody, žehnání oleje, kultických gest a pomazání olejem. „Až je pomazáno celé tělo, křtí (ponořuje) ho kněz; drží ho vzpřímeného, tváří k východu a říká: Křtí se služebník (služebnice) Boží (jméno) ve jménu Otce… i Syna… i Svatého Ducha…“[3] Zvláštní ontologický status tohoto obřadu je v pravoslaví vyjádřen už jemnou nuancí ve formulaci „křtí se“, oproti kněžskému „křtím tě“, obvyklému např. v římskokatolické tradici.
Účinkem křtu pak má být, aby se ti, kdo jsou křtěni, 1. „sjednotili s Kristem a stali se údy jeho těla, 2. aby dosáhli očištění ode všech hříchů a tím i milosti boží, 3. aby se stali schopnými nového a svatého života“.[4] Křest se pak provádí podle staré křesťanské tradice trojím plným ponořením celého těla křtěnce do vody. Sluší se ale uznat, že i pravoslaví zná ve své praxi celou řadu úlev a církevní praxe je vždy určitou škálou možností. Nejstarší křestní instrukce, kterou obsahuje starocírkevní spis Didaché, už sama předpokládá, že dokonalého ideálu nelze vždy dosáhnout: „Pokud pak jde o křest, takto… pokřtěte ve jméno Otce i Syna i svatého Ducha, ve vodě tekoucí. Neměl-li bys vodu tekoucí, v jiné vodě pokřti. Jestliže nemůžeš ve studené, v teplé. Pakliže nemáš obojí, vylij na hlavu třikrát vodu…“[5] Ve stavu krajní nouze máme doloženy i podobné případy jako např. křest pískem namísto vody.[6] Je ovšem zřejmé, že křest má být primárně baptismos, řecky doslovně ponoření. K úlevě je možné přikročit v případě nutnosti nebo zásadního důvodu. Dovedu si představit, že dítě, které má panickou úzkost z ponoření do vody, by mělo být pokřtěno méně traumatizující formou. Přesto mnoho staletí křestní praxe logicky ukazuje spíše, že se bude jednat o výjimky potvrzující pravidlo. „Duchovnímu znovuzrození z vody a z Ducha svatého, jakož i plnému očištění ode všech hříchů nejlépe však odpovídá pohroužení do vody a vyzvednutí z vody.“[7]
Křest jako brutální zbraň?
Podle informací, které máme k dispozici, vyjádřil politování nad smrtí novorozence mluvčí rumunské pravoslavné církve Vasile Banescu, který doporučil, že jako prevence podobných incidentů by se mohl uplatnit některý z alternativních, bezpečnějších způsobů křtu, např. pouhé polití hlavy. V Rumunsku mezitím vznikla na popud Vladimira Dumitrua petice za změnu křestního obřadu v tomto smyslu, v níž autor mj. deklaruje: „Nežádáme úplné zrušení praxe křtu, ale její úpravu, aby se předešlo zbytečným a nesmyslným rizikům.“[8] Petici zatím podepsalo již přes 65 tisíc lidí.
Proti tomu se ale vymezil zástupce „konzervativní části církve“, arcibiskup Theodosie Petrescu. V rozhovoru pro stanici Antena 3 prý diskusi uzavřel: „Nenecháme se zastrašit.“[9] A zde se možná dostáváme k neuralgickému bodu, který působí i mimo kontext jedné tragédie. Proč hovořit o strašení tváří v tvář takové bolestné ztrátě, která by si zasloužila jistě alespoň na čas spíše pietní zdrženlivost?
Můžeme nechat stranou, že jméno arcibiskupa Theodosie bývá krom jiného skloňováno v souvislosti s různými kontroverzemi.[10] Jedná se dle mého názoru spíše o symptom rozsáhlejšího problému, s nímž se současná nejen církevní společnost potýká. Problém, který se netýká jen církevního lpění na co nejupjatějších výkladech, ale často též praktické kritiky církví, která může být velice nevybíravá a vést k ještě větší radikalizaci.
Hybridní materiál v kostelních lavicích
O tomto typu polarizace společnosti se hovoří již několik let v souvislosti s tzv. „hybridní válkou“, tedy eskalací mezinárodních a geopolitických konfliktů prostřednictvím informačních technologií a propagandy. Toto téma samo stojí částečně rozhodně mimo rámec religionistiky, na druhou stranu s religionistikou sdílí jednu podstatnou vlastnost: multioborovost.
Jevy, které jsou v souvislosti s hybridními konflikty popisovány zejména v politologickém diskursu, se ve stejném čase nevyhnuly ani církevnímu prostředí, a to nejen na křesťanském východě.[11] Náboženský infoservis Dingiru přinesl již řadu jednotlivých příspěvků např. o konspirační teorii QAnon, která měla masivní vliv na politickou kulturu ve Spojených státech amerických. Není jistě náhodou, že jeden z proponentů tohoto ideového proudu a hlavní stratég prezidentské kampaně Donalda Trumpa Steve Bannon vnímá afinitu k dílu kontroverzního ruského filosofa a bývalého poradce Vladimira Putina Alexandra Dugina.[12]
Vyvolání identitární paniky prostřednictvím konspiračních teorií a manipulačních technik (typu Reflexive Control, Source Hacking apod.) je zvláště snadné tam, kde přirozená identita postupně koroduje, což je situace Starého kontinentu, ale čím dále, tím více i jeho východních partií, kde dominuje pravoslaví. Navíc náboženské společnosti z podstaty věci kultivují i emocionální složky naší osobnosti, což je ideální cíl moderních propagandistických technik. S minimálně kontroverzními stanovisky se můžeme běžně setkat i v českém církevním prostředí,[13] nepřekvapí tedy ani v krajinách, kde je mnohem vyšší míra religiozity. Rozsáhlé šíření konspirací zde nebylo vzácným jevem ani v předchozích letech, např. v souvislosti s uprchlickou krizí, církevní krizí na Ukrajině apod. Epidemie koronaviru SARS-CoV-2 pak odstartovala další velmi citelnou vlnu.[14]
Signifikantní byl v tomto postoj samotné ruské pravoslavné církve. V začátcích pandemie bylo typické zpochybňování rizik, věřící byli vyzýváni k co největší účasti na bohoslužbách, kritika shromažďování byla brána jako útok na církev atd.[15] Podobné reakce jsme zaznamenali i v českém prostředí.[16] Po nástupu první vlny epidemie se objevily zprávy, že se v ruských kostelech začaly dezinfikovat posvátné předměty (např. eucharistický kalich) i svaté ikony, což nebylo v západních pravoslavných kruzích vždy přijímáno s pochopením. Po téměř roce zkušenosti s pandemií vystoupil ale patriarcha Kirill už s poměrně ostrým vyjádřením, v němž přirovnal zlehčování nebezpečnosti koronaviru k ateismu.[17]
Ultrakonzervativní reakce napříč křesťanskými církvemi nelze dnes tedy již posuzovat pouze jako interní záležitost daných společenství v souvislosti s jednotlivými, mediálně zajímavými kauzami, či projekci běžného církevního fundamentalismu. I religionisté by se nyní měli ve spolupráci s kolegy z jiných oborů zaměřit na možná hlubší a na první pohled nenápadné kořeny těchto excesů, které vykazují podobné znaky na obou polokoulích a jsou problémem bytostně současným.
Poznámky:
[1] Srov. V Rumunsku se nemluvně utopilo při křtu. Brutální rituál, kritizují lidé, idnes.cz (5. 2. 2021); Při křtu se utopilo šestidenní dítě, Rumuni žádají úpravu „brutální“ liturgie, cnn.iprima.cz (5. 2. 2021); Během křtu v kostele se utopilo novorozeně: Lidé volají po změně nebezpečného rituálu!, blesk.cz (4. 2. 2021); V Rumunsku se při křtu utopilo dítě, lidé žádají úpravu liturgie, christnet.eu (6. 2. 2021); ad.
[2] Srov. např. Епархия на год запретила служить игумену из Гатчины, поранившему ребенка при крещении, interfax.ru (12. 8. 2019).
[3] Rukověť posvátných obřadů pravoslavné církve, Praha: Pravoslavná církev v Českých zemích, 2010, s. 42.
[4] Sv. Gorazd II. (Matěj Pavlík): Pravoslavný katechismus, Tesaloniky: Orthodoxos Kypseli, 1993, s. 121.
[5] Didaché. Učení skrze Dvanáct apoštolů národům, Hostinné: Stauros – Rubato, 1994, s. 11.
[6] Srov. Ilarion Alfejev: Mystérium víry, Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2016, s. 126.
[7] Sv. Gorazd II.: Pravoslavný katechismus…, s. 124, p. I.
[8] Vladimir Dumitru: Către: Biserica Ortodoxă Română – Modificați ritualul de scufundare a pruncului în cristelniță de la botez, campaniamea.declic.ro.
[9] Citováno dle ČTK, tedy ve všech shora uvedených českých médiích.
[10] Srov. např. RomanianCorruptionWatch: His Eminence Teodosie Is Heaven’s Business Class, medium.com (18. 9. 2017) ap.
[11] Populárně viz např. in Alexandra Alvarová: Průmysl lží, Praha: Triton, 2017.
[12] Srov. např. Brandon W. Hawk: Why far-right nationalists like Steve Bannon have embraced a Russian ideologue, washingtonpost.com (16. 4. 2019).
[13] Srov. např. Koronavirus je uniklá biologická zbraň, řekl Duka. Sdílel prý jen názory některých představitelů armády, iRozhlas.cz (16. 2. 2021) ap.
[14] Srov. např. Orsi Sarány: While the virus spreads, Romanian Archbishop urges revolt against health measures, transylvanianow.com (1. 12. 2020) ap.
[15] Srov. např. Russian clerics raise eyebrows over coronavirus, bbc.com (25. 3. 2020); Jednou lžící všem věřícím. Církve odmítají navzdory nákaze zavřít svatostánky, idnes.cz (31. 3. 2020).
[16] Jan Puci: I přes zákaz se konaly bohoslužby v pravoslavných kostelech, pod Vyšehrad dorazilo 60 věřících, prazskypatriot.cz (14. 4. 2020).
[17] Moskevský patriarcha odmítá zpochybňování nebezpečí covidu-19, krestandnes.cz (7. 1. 2021).
Náhledový obrázek: Pixabay.
Psali jsme v Dingiru:
Dingir 2/2004: Pravoslavné křesťanství (plný text čísla zde)
Dingir 2/2016: Konspirační teorie a náboženství (obsah a vybrané články online zde):
Související příspěvky:
Konspirační teorie QAnon je výzva pro religionisty.
Konspirační teorie jako mýty a proroctví, aneb o kanónech na vrabce.
Ze zpožděním se vracím k článku malou faktickou poznámkou. Kdykoli jsem byl u pravoslavného křtu, vždy bylo dítě ponořeno po krk a kněz mu zezadu rukou přehrnul vodu přes hlavu, takže obličej, konkrétně uši, nos a ústa zůstaly mimo vodu.