Čas od času se na sociálních sítích objeví – jako velká kuriozita – japonské pěvecké sbory, zpívající výbornou hebrejštinou, nebo dokonce Japonci mluvící hebrejsky (např. zde). Naskýtá se tedy logická otázka, jaký mohou mít Japonci (ti, kteří nepatří k tamní velmi malé komunitě Židů) důvod zpívat nebo mluvit hebrejsky.
Vše prý začalo tím, že v prosinci 1937 v Mandžusku byla jistá osmiletá ochrnutá dívenka vyhozena svým otcem–policistou z domova, protože trvala na tom, že chce navštěvovat křesťanskou nedělní školu. Křesťanství však bylo v té době v Mandžusku považováno za nepřátelské americké náboženství. Dívenka v mrazu velice onemocněla. A za této situace se jí prý po vřelé modlitbě zjevil Bůh a ona smířena zemřela.
Když se o tomto příběhu dozvěděl japonský kazatel Ōtsuki Takeji (1906–2004), který v Mandžusku v té době působil jako misionář evangelikálního Hnutí Svatosti, udělalo to na něj tak velký dojem, že se začal modlit za očištění své duše a za podobnou zkušenost.
Jeho prosby byly vyslyšeny 9. ledna 1937, kdy prožil mystický zážitek, při kterém byl údajně proniknut Kristem. Podobně jako u jiných náboženských vůdců i u Ōtsukiho je těžké potvrdit nebo vyvrátil legendy o jeho působení. Jako např. to, že již v Mandžusku zázračně uzdravil osm tisíc nemocných. Nicméně pro naše téma je důležité, že v dalším vidění v roce 1938 byly dány Ōtsukimu čtyři úkoly:
1. Modlit se za obnovení židovského národa, Izraele.
2. Modlit se za duchovní probuzení Izraele, které je podmínkou pro příchod Mesiáše.
3. Modlit se za pokoj pro Jeruzalém, což je klíčové pro mír ve světě.
4. Modlit se za příchod Mesiáše.
To, že po deseti letech Ōtsukiho horlivých modliteb byl v roce 1948 ustaven Stát Izrael, bylo viděno jako potvrzení jeho vidění a učení.
V roce 1946 měl Ōtsuki údajně další vizi, prostřednictvím které mu Bůh přikázal, aby založil nezávislou církev s názvem „Sei Iesu Kai“, tedy „Svatá Ježíšova církev“. Mottem této nové církve se stalo heslo: „Křesťané jsou povoláni být jako Kristus a církev je povolána být jako v době Skutků apoštolských.“
V témže roce Ōtsuki založil také organizaci „Bejt Šalom“ („Dům pokoje“). Tato organizace dnes nabízí – kromě jiného – jakémukoli občanu Izraele ve čtyřech městech Japonska ubytování a stravu zdarma po dobu až tří dnů. Výměnou za to se předpokládá, že návštěvníci vyslechnou, kdo tito japonští křesťané jsou a jaké mají cíle. Také jim zpívá některý pěvecký sbor této organizace. (Bližší informace o této službě jsou – pouze v hebrejštině – zde). Amatérské, ale velice zajímavé záběry z Bejt šalom, je možné vidět např. zde.
Kuriozitou je, že s živým Izraelcem se Ōtsuki poprvé setkal až v roce 1962. Nyní má ale tato církev s asi 100 místními sbory velice čilé styky s Izraelem, včetně toho, že její kazatelé v Izraeli studují. A po Ōtsuki Takejim byla dokonce pojmenována katedra biblických studií na Jeruzalémské univerzitě.
Náhledová fotografie z modlitebny s nezbytnou fotografií zakladatele: The Times of Israel.
Psali jsme v Dingiru:
Zdeněk Vojtíšek, Potěšení pro lid Boží. Návrat Židů do Palestiny má mezi křesťany podporu. Rozhovor s Mojmírem Kallusem, Dingir 4 (2), 2001, s. 31–33.
Miloš Mendel, Velvyslanci křesťanského sionismu, Dingir 6 (1), 2003, s. 2–3.
Související články:
Křesťané podpořili Židy a Stát Izrael.