Otázka na náboženství při sčítání lidu není kontroverzní záležitostí jen v Česku (téměř dramatický vývoj u nás sledoval religionista Ivan Štampach, viz zde). Vážnější je situace v Tádžikistánu, asijské republice s tvrdým prezidentským režimem, který zahraniční pozorovatelé označují za diktátorský (prezident Emómalí-ji Rahmón je u moci od roku 1992). Jak informovalo zpravodajství Forum 18 (zde), mají tádžičští příslušníci menšinových náboženství obavy, že pravdivá odpověď při sčítání lidu letos na podzim může způsobit jejich perzekuci.
V Tádžikistánu tvoří asi 98 % obyvatelstva muslimové, z toho jsou jen asi 3 % šícité. Zbývající 2 % obyvatel jsou složena z křesťanů, zoroastrijců, ateistů a dalších. Židé za posledních 80 let z Tádžikistánů v podstatě zmizeli (několik rodin žije jen v hlavním městě Dušanbe). Ostražitá pozornost úřadů má v náboženských záležitostech dva směry. Jednak se zaměřuje na muslimy z hnutí Tablíghí Džamaat a na salafisty, kteří jsou podezíráni z podpory terorismu; před sunnitskou většinou se také raději skrývají ahmadíjští muslimové. Druhou ohroženou skupinou jsou protestantští misionáři a příslušníci jejich malých církví. Od roku 2007 je zakázáno působení svědků Jehovových. Několik svědků je ve vězení, mezi nimi jsou i ti, kteří odmítají vojenskou službu. Forum 18 sleduje situaci v Tádžikistánu dlouhodobě (více viz zde).
Volby se chystají na první polovinu října. Otázka na náboženskou příslušnost nebyla součástí dotazníků ke sčítání lidu od roku 1937, kdy byl Tádžikistán za vlády Stalina součástí Sovětského svazu. Úředníci nedokáží věrohodně odpovědět, proč je tato otázka právě nyní do sčítacích archů zařazena. Někteří poukazují na jakési mezinárodní organizace, které to prý vyžadují, jiní hovoří o tom, že počet muslimů v zemi je prý důležitý pro to, aby Saúdská Arábie mohla stanovit počet Tádžiků, kteří se mohou zúčastnit poutě do Mekky. Při takových vysvětleních není divu, že jako nejpravděpodobnější se Tádžikům jeví možnost, že stát chce mít ještě větší kontrolu nad menšinami. Snad ještě horším důsledkem pro tádžické náboženské menšiny ale může být to, že jejich sousedé v menších obcích budou mít přehled o jejich náboženské příslušnosti. Proto sdělil nezávislý blogger Rustam Gulov pro Forum 18 názor, že příslušníci menšin raději uvedou jako své náboženství islám.
Kromě vyznání „muslim“ připouští sčítací arch ještě čtyři další možnosti odpovědí: křesťan, nevěřící, odmítající odpovědět a jiný (v tomto případě je možnost svou náboženskou příslušnost vypsat). Pokud vezmeme v úvahu, že po devastující občanské válce v letech 1992-1997 nebyly v Tádžikistánu volby, které by mezinárodní společenství považovalo za svobodné, pak můžeme dát za pravdu Gulovi, když řekl, že čím méně toho tádžický stát ví o svých obyvatelích, tím je to lepší a pokojnější.
Náhledová fotografie: Mešita v oblasti Murgab v Tádžikistánu. Pixabay.
Psali jsme v Dingiru:
Ivan O. Štampach: Otázka vyznání ve sčítání lidu: Klikaté osudy „náboženské otázky“ při přípravě sčítání v roce 2021, Dingir 23 (3), 2020, str. 78–80, upoutávka zde.
Ano, souhlasím, proto v ČR máme Listinu základních práv a svobod, perzekuce na základě osobní víry je samozřejmě nepřijatelná, pokud se tedy nejedná o nebezpečné společenství. V Tádžikistánu jim budou tato společenství splývat se společenstvými legitimními, což vyvolá vlnu strachu a frustrace u nevinných lidí. Ono už se to vlastně v Tádžikistánu děje. Děkuji za podnětný článek.