Mabon – novopohanská oslava rovnodennosti

Mabon – novopohanská oslava rovnodennosti

V těchto dnech slaví tzv. pohané či novopohané[1] Mabon. Mabon je dožínkový svátek, který zaujímá místo v čase podzimní rovnodennosti a dělí dvě poloviny zemědělského cyklu. Letos připadá na 22. září a jde o druhý svátek pohanského kolovratu[2], který se týká sklizně. Ačkoli se po celém světě konala řada různých dožínkových slavností, kolovrat je spíše moderním výtvorem užívajícím tradiční pohanské obrazy. Minulé tradice vždy vnímaly rovnodennosti, slunovraty a dny dělící čtvrtletí, nicméně žádná je neužívala tak jako moderní kolovrat, který kombinuje různé svátky z různých kultur.

Kolovrat můžeme připsat britskému pohanství ovlivněnému symbolem kola s osmi loukotěmi. V polovině dvacátého století začala tento symbol užívat některá druidská společenství a novopohanské skupiny nazývané coveny[3]. Později začalo svůj vliv uplatňovat hnutí Wicca[4] – proto mnoho jmen svátků pochází z germánských nebo keltských tradic.

Kolo roku/kolovrat – novopohanské pojetí cyklického vnímání času s důležitými svátky roku.

V moderní pohanské kosmologii jsou všechny věci a bytosti považovány za součást nekonečného cyklu zrození a smrti. Věci se rodí, rostou a pak umírají, aby se znovu narodily. Každý bod v kolovratu tak má podle těchto tradic zvláštní význam. Bodů je celkem osm: Yule (20.– 23. prosince), Imbolc (2. února), Ostara (19.–22. března), Beltane (1. května), Midsummer (19.–23. června), Lughnasadh (1. srpna), Mabon (21.–24. září) a Samhain (1. listopadu).

Podle moderní pohanské tradice je svátek pojmenován po velšském božstvu. Mabon byl považován za boha světla, druhé sklizně, vína a syna Matky Země jménem Modron. Někteří historici však zpochybňují, že byl Mabon někdy Kelty skutečně uctíván, a spíše věří, že se jedná pouze o konstrukci moderního pohanského hnutí, která vznikla někdy mezi padesátými a sedmdesátými léty dvacátého století.

Mabon je oslavou posledních teplých dní a také začátkem období honů, proto se uctívají nejen božstva zemědělská, ale i bohové lovu a zvěře z Avalonu[5]. Mezi symboly, které můžeme nalézt na hostinách spojených s tímto svátkem, patří rohy hojnosti, vinná réva, ořechy nebo dýně, avšak nejdůležitějším symbolem je jablko, symbol obnoveného života. Barvy spojené s Mabonem jsou oranžová, hnědá, zlatá a červená. Některá jídla, která se mohou podávat, se vaří z jablek, hroznů, brambor, cibule nebo mrkve. Tato jídla mohou, ale nemusí (v závislosti na tradici) být ochucena bylinami boha Mabona, mezi něž patří růže, bodlák, zimolez, kapradiny a žaludy.

Mnoho novopohanů také v tento den staví oltář, obvykle na stole či kameni, který může kromě symbolů a barev sklizně obsahovat také zemědělské nástroje – motyky, srpy či proutěné koše. Obvykle na těchto oltářích plane oranžová či žlutá svíčka a věřící u ní děkují Matce Zemi.

Mezi další aktivity během Mabonu patří procházky po lese, poslech hudby, trávení času s přáteli a rodinou, ale také procvičování řemesel a umělecká tvorba. Oblíbené je také tancování u ohně spojené s velkou konzumací vína.

V české společnosti se začalo novopohanství výrazněji objevovat až v devadesátých letech 20. století v souvislosti s vydáním překladů některých západních knih (zejména v případě Wiccy). Co se zastoupení pohanů a novopohanů týká, dle sčítání lidu v roce 2011 se v Česku k novopohanství přihlásilo 864 osob, nicméně je třeba zdůraznit, že tuto dobrovolnou otázku zodpovědělo pouze 54,8 % lidí. Skutečné počty v současnosti tak jsou s velkou pravděpodobností jiné, spíše vyšší. Dnes je v České republice novopohanství reprezentováno především neziskovou organizací Česká pohanská společnost[6].

Poznámky:

[1] Tento výraz může být v současné společnosti považován za pejorativní, proto se někdy můžeme setkat spíše s výrazy etnická“ či přírodní“ náboženství. V souhrnu označuje nová náboženská hnutí, která se hlásí k odkazu archaických náboženství, zejména předkřesťanských systémů Evropy, a kombinuje či přetváří je do moderní podoby.

[2] Také nazývaného Kolo roku.

[3] Z latinského convenire – sejít se. Jde o menší skupiny lidí vedené knězem či kněžkou, kteří mají za úkol dané společenství vést. Mají svá ustálená pravidla, zvyky a společně slaví svátky, provozují rituály, učí se apod.

[4] Jde o formu moderního čarodějnictví, která vznikla v polovině 20. století. Inspiruje se zejména v prvcích keltské, germánské, lidové a antické magie.

[5] V překladu „Země jablek“.

[6] Prezentuje se zde.

 

Ilustrační obrázek – Setkání druidů během podzimní rovnodennosti, Stonehenge, 2019, zdroj: Getty Images.

Další čtení:

McCoyová, E. Keltské mýty a magie. Volvox Globator, Praha, 1999.

https://kolovrat.pohanskaspolecnost.cz – On-line magazín České pohanské společnosti.

https://sagy.vikingove.cz/hledani-puvodu-kolovratu/ – Článek o původu symbolu kolovratu.

http://caeraustralis.com.au/mabonapmodron.htm – Příběh o Modron a Mabonovi (anglicky).

 

Psali jsme v Dingiru:

téma 1/2002: Současné novopohanství: zde.

téma 1/2015: Pohanství dnes: zde.

 

Související příspěvky:

Slovenskí moderní pohania a koronavírus.

Neznámi útočníci poškodili sochy na novopohanskej svätyni na Slovensku.

Imbolc – keltský svátek jara.

Slovanský kruh a koronavirus.



Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments