Panna z Ludmiru: jediná žena, která se těšila postavení chasidského cadika

Panna z Ludmiru: jediná žena, která se těšila postavení chasidského cadika

V čele chasidských dvorů či dynastií stojí chasidský rebe. Tento rebe, nebo také „cadik“, je prostředníkem mezi běžnými chasidy a Bohem, bývá mu prokazována až posvátná úcta a často jsou mu tradicí připisovány i jisté nadpřirozené schopnosti. V duchovním životě a praxi chasidů hraje rebe nezastupitelnou úlohu. Tuto funkci, podobně jako jakoukoliv jinou vedoucí funkci v rámci ortodoxního judaismu (jehož součástí je i chasidismus), zastává vždy zásadně muž. Pro jistotu připomeňme, že určující roli v náboženské praxi chasidského hnutí obecně hrají muži. Duchovní život žen se obvykle odehrává poněkud jinak a tzv. „za zavřenými dveřmi“. Ženám navíc do jisté míry mnoho duchovních věcí i mystickou praxi zprostředkují jejich manželé (více o tom také zde).

V bohaté historii chasidismu však existuje několik zajímavých výjimek, kdy ženy stanuly v čele chasidské dynastie, a někdy se těšily dokonce podobné vážnosti jako rebe. Těch několik zvláštních případů obvykle představují vdovy po významných chasidských rebe (jako třeba Malka, manželka zakladatele dynastie Belz Šoloma Rokeacha) nebo jejich dcery (v případě dynastie Černobyl). Zdaleka nejzajímavější a v mnohém unikátní je však případ Chany Rochel Werbermacherové, zvané též Panna z Ludmiru (1806–1888), která nebyla přímo spřízněna s žádnou známou dynastií, a dokonce ani nepocházela z chasidské rodiny. Přesto si ale dokázala získat mnoho stoupenců z řad chasidských židů, a stala se tak skutečným chasidským cadikem.

Chana Rochel se narodila ve městě Ludmir (Volodymyr-Volonskyj) na území dnešní Ukrajiny a pocházela z bohaté zbožné židovské rodiny. To, co známe z jejího života, je do velké míry založeno na ústní tradici a legendách. Už v dětství se prý u Chany začaly objevovat nejrůznější nadpozemské vize. Když bylo Chaně přibližně 15 let, zemřela jí matka, a Chana pak často chodila rozjímat k jejímu hrobu. Jednoho dne upadla na náhrobní kámen a zůstala několik dní v kómatu. Legenda praví, že když se Chana probrala, znala nazpaměť učení Tóry a Talmudu a také mystické spisy a texty modliteb. V té době měla před svatbou se svou dlouholetou láskou, ale zasnoubení náhle zrušila. Nedlouho poté se prý začala v náboženských záležitostech chovat jako muž – začala si oblékat modlitební řemínky a talit (modlitební šálu) a vykonávat i jiná přikázání platná pouze pro muže. Z těchto důvodů se dnes občas na postavu Chany Rochel Werbermacherové odvolávají některé židovské feministky hlásící se k liberálnímu judaismu. Její zrušené zasnoubení zase dalo pravděpodobně vzniknout přezdívce „Panna z Ludmiru“. Tu pak ještě později posílilo, když si na ní vynutil sňatek jeden z chasidských cadiků, rebe Mordechaj z Černobylu. Manželství však údajně nebylo nikdy konzumováno, a nakonec bylo po několika excesech rozvedeno. V té době už měla Chana Rochel kolem sebe skupinu oddaných následovníků, kteří studovali a modlili se v jejím vlastním štibelu (chasidské modlitebně a studovně). Některé zdroje uvádějí, že vynucený sňatek ze strany černobylského rebeho měl být pokusem o narušení autority Chaniny charismatické osobnosti. Přestože sňatek nebyl úspěšný a trval poměrně krátce, Chanino postavení v Ludmiru od té doby skutečně postupně sláblo, až se nakonec roku 1860 rozhodla odejít do Palestiny.

Panna z Ludmiru byla aktivní i ve Svaté zemi, kde se k ní připojili noví stoupenci, a to dokonce i z řad arabských žen. Chana Rochel pobývala většinu času v Jeruzalémě, ale navštěvovala také město Safed a intenzivně se věnovala studiu kabaly. Existují záznamy místních rabínů z té doby, které zmiňují ženu chovající se jako rebe. Snažila se prý přivolat mesiáše a uspíšit jeho příchod. Chana zůstala v Jeruzalémě až do své smrti a byla pohřbena na Olivové hoře.

Přesto, nebo možná právě proto, že o Panně z Ludmiru máme jen málo skutečně historicky podložených informací, nepřestává její osobnost mnohé udivovat a přitahovat. Zmíněné židovské aktivistky a feministky její příběh užívají jako příklad útlaku žen v chasidských společenstvích, jindy naopak jako svůj vzor pro emancipaci. Chasidští rabíni ji popisují jako posedlou dybukem (zlým duchem) a v neposlední řadě se Chana Rochel Werbermacherová stala mnohým autorům inspirací pro literární, divadelní a uměleckou tvorbu. Mezi nimi zmiňme například román Šoša od známého spisovatele Isaaca Bashevise Singera, který vyšel také v překladu do češtiny (Argo, 2002). Bez zajímavosti není ani to, že jedna z ulic na okraji Jeruzaléma nese už několik let jméno Chany Rochel z Ludmiru.

Historikové a široká veřejnost pak obvykle Pannu z Ludmiru považují za deviantní a pochybují o její sexuální identitě. Bez ohledu na to ale nelze na lehkou váhu brát fakt, že v 19. století si tato žena ve východní Evropě dokázala získat množství stoupenců, mužů i žen, a to především z řad chudých chasidů, kteří v ní spatřovali cadika a upřímně v ní věřili. Kontroverzní osobnost Panny z Ludmiru dodnes vzbuzuje vášně napříč nejen chasidským světem.

Ilustrační náhledová fotografie: západní zeď jeruzalémského chrámu okolo roku 1880, zdroj: Wikimedia.

Související články:

Ezkera: nejdelší známý nigun slaví 110. výročí.

Satmarský chasidismus v podání Netflixu.

Izraelem hýbe další kauza z prostředí ultraortodoxních židů.

Pochybnosti kolem smrti Šlomo Helbranse.

Izraelské aerolinie nebudou přesazovat ženy kvůli ultraortodoxním mužům; ti se bouří.



Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments