Pět způsobů, jak oživit japonský buddhismus

K buddhismu se v současnosti v Japonsku hlásí snad až 90 milionů lidí (podle Wikipedie i dalších zdrojů), přibližně stejně jako k šintó (obvyklé je, že se Japonci hlásí k obojímu). Náboženství nemá pro běžný život více než 126 milionů Japonců velký význam. Obvykle se účastní oslav Nového roku, místních slavností a rituálů přechodu, přičemž narození a svatba bývá v duchu šintó, svatba ovšem často s křesťanskými prvky anebo je svatba křesťanská i u nekřesťanů. Pohřební rituály jsou obvykle buddhistické.

Podle článku Malcoma Fostera (Religion News Service, 12. 6. 2020: zde) má proto buddhismus v Japonsku pověst poněkud chmurného náboženství. Jiným důvodem je podle novináře to, že posvátné texty, které obřadník při pohřbu odříkává, nejsou účastníkům srozumitelné. Navíc asi třetině ze 75 tisíc buddhistických chrámů prý hrozí uzavření. Rozpadá se totiž tradiční systém podpory chrámů ze strany místních obyvatel a i v pohřebních rituálech mají buddhistické chrámy silnou a levnou nenábožen­skou konkurenci.

Bar Vowz.

Foster se ale setkal s buddhistickými knězi, kteří se snaží svou tradici revitalizovat a najít nové způsoby předávání buddhistického učení (dharmy). První v článku je jmenován Yoshinobu Fujioka, který chodí večer do tokijského baru Vowz, známého právě kvůli přítomnosti buddhistických mnichů a kněží. Obsluhuje hosty (japonští buddhističtí kněží mohou pít alkohol, jíst maso a ženit se) a dvakrát za večer udělá krátký program: vede hosty v recitaci súter a připojí promluvu nebo převypráví příběh. Jedna z návštěvnic přiznává, že – jak je to v Japonsku běžné – v náboženství má zmatek a dost dobře neví, co je buddhismus, ale to, co slyší v baru, jí dává smysl. Buddhovým slovům tak, jak je uvádí a vykládá Fujioka a další buddhističtí mniši a kněží, tady rozumí.

Kanho Yakushiji.

Kanho Yakushiji měl zdědit službu v chrámu zenového buddhismu po svém otci, ale tomuto osudu se vzepřel a stal se hudebníkem. Když dovršil 30 let věku, začal se ke svým zenovým kořenům vracet, ponořil se do zenové meditace, vypracoval si kázeň a nakonec se mohl vyrovnat i se svými strachy před kněžským povoláním. Stal se zpívajícím knězem a došel až ke zpěvu súter za doprovodu kytary. Úspěšně koncertoval i za hranicemi a jeho nazpívání Sútry srdce (například zde) získává na internetu milionovou sledovanost.

Velké a tradiční japonské školy buddhismu nejsou misijní. Ani Naoyuki Ogi se necítí jako misionář, který by chtěl získávat konvertity do své školy, ale touží po tom, aby jeho japonští spoluobčané poznali buddhistické učení. Má za to, že by se v jejich praktickém životě projevilo jako velmi užitečné. Navíc toto učení podle něj poskytuje mapu pro cestu do nirvány. Naoyuki Ogi proto vystupuje v televizních pořadech a distribuuje traktáty s názvem Buddhovo učení.

Tsuyuno Maruko v pořadu zde.

Tsuyuno Maruko to zkusila jinak. Zcela rezignovala na tradiční podporu svého chrámu školy Tendai ze strany okolních obyvatel (která by stejně stále klesala) a otevřela si nový chrám, který funguje díky darům příchozích a díky příjmům z jejích představení rakugo. Chrám tak připomíná spíše křesťanský sbor nebo farnost; možná převzala tento způsob proto, že její manžel je křesťan. Rakugo je tradiční japonská forma vyprávění humorných nebo sentimentálních příběhů. Tímto způsobem chce vzdorovat představě náboženství jako něčeho podezřelého, nebo dokonce nebezpečného, a ukázat, že patří do každodenního života tak přirozeně jako třeba jídlo.

Plakát filmu Odcházení.

Na rozdíl od čtyř výše zmíněných buddhistů se Ittetsu Nemoto setkal s buddhismem až v dospělosti. Tímto prvním setkáním byla meditace, s jejíž pomocí chtěl vylepšit svůj výkon v karate. Po nehodě na motocyklu musel v nemocnici přemýšlet o životě a jeho smyslu, a to ho nakonec dovedlo k tomu, že se stal knězem v zenovém chrámu. Další obrat v jeho životě znamenalo setkání s diskusní internetovou skupinou, která se domlouvala na suicidiu. Ittetsu Nemoto měl zkušenost se sebevraždou svého strýce a dvou spolužáků a snaha pomoci v těchto situacích ho přivedla k tomu, že se stal uznávaným poradcem v otázkách suicidia. O jeho činnosti vznikl roku 2017 dokumentární film Odcházení. Duchovní práci tak vykonává v 700 let starém chrámu méně než prostřednictvím moderní technologie.

 

 

Související příspěvky:

Roboti v japonských chrámech mohou být levnější než skuteční duchovní.

Jak buddhisté zvládají koronavirus.

Sdílet:
Subscribe
Upozornit na
guest

0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments