Národní den modlitby – Kontroverzní výzva k jednotě

Národní den modlitby – Kontroverzní výzva k jednotě

První květnový čtvrtek, letos 7. května, se miliony lidí ve Spojených státech amerických společně setkávají a modlí se za Ameriku během Národního dne modlitby. Tato každoroční výzva k modlitbě je zákonně ustanovena od roku 1952. Počátek této tradice je však mnohem starší. První oficiální Den modlitby v USA byl v roce 1775, kdy druhý Kontinentální kongres vyzval veřejnost k půstu a modlitbě za vedení kolonií. Prezidenti pak pravidelně vyzývali národ, aby se modlil v době války nebo jiných útrap.[1]

Conrad Hilton (zakladatel Hilton Hotels) a senátor Frank Carlson z Kansasu povzbuzení jedním z nejproslulejších evangelizátorů 20. století Billym Grahamem iniciovali návrh zákona, v němž vyzvali prezidenta, aby určil jeden den v roce jako Národní den modlitby. V roce 1952 (v době Korejské války) prezident Harry Truman podepsal společné usnesení zákona:

 

Veřejné právo 82-324: Společné usnesení; Národní den modlitby – Zajistit vyčlenění vhodného dne jako národní den modlitby:

Senátem a Sněmovnou reprezentantů Spojených států amerických v bylo v Kongresu rozhodnuto, že prezident každoročně vyhrazuje a vyhlašuje vhodný den, kromě neděle, za Národní den modlitby, během kterého se mohou obyvatelé Spojených států obrátit k Bohu v modlitbě a meditaci v církvích, ve skupinách i jako jednotlivci.

Schváleno 17. dubna 1952.[2]

 

Skupina evangelikálních křesťanů vytvořila Národní modlitební výbor, který v roce 1979 vytvořil Pracovní skupinu Národního dne modlitby. Jedním z jejích cílů bylo povzbudit kongres, aby stanovil konkrétní datum události. V roce 1988 zvolil kongres jako Národní den modlitby první čtvrtek v květnu. Zákon podepsal prezident Ronald Reagan.

Zákon říká, že prezident musí vydat prohlášení vyzývající všechny lidi, aby se modlili, ale neurčuje to, jak se prezident osobně bude angažovat. Někteří prezidenti tak pořádali modlitební shromáždění v Bílém domě, zatímco jiní ne. Vyhlášení dne se liší s každým vládnoucím prezidentem. George H. W. Bush se přímo odvolával na Bibli a Boha – Hospodina, Barack Obama hovořil o inspirativní roli modlitby v různých vírách praktikovaných v USA. Donald Trump se rétorikou opět vrací k Bohu:

Jsme země, která v časech, jako jsou tyto, hledala Boha, aby jí dal sílu a ochranu. Bez ohledu na to, kde budete, vyzývám vás, abyste se obrátili k modlitbě v aktu víry. Společně jistě zvítězíme.[3]

Národní den modlitby je však pro některé skupiny lidí kontroverzní. V roce 2008 Nadační fond svobody náboženství (FFRF)[4] žaloval prezidenta, jeho tiskového tajemníka, předsedu Pracovní skupiny Národního dne modlitby a guvernéra Wisconsinu. FFRF tvrdil, že formulace „obrátit se k Bohu v modlitbě a meditaci v církvích“ v rámci zákona z roku 1952 porušuje První dodatek Ústavy[5]. Ačkoli FFRF později z žaloby vyčlenil guvernéra i pracovní skupinu, soudce Oblastního soudu USA shledal zákon protiústavním a vyzval prezidenta Obamu, aby tento den zrušil. Federální soud nakonec ale žalobu zamítl s tím, že nikdo neutrpěl žádnou újmu, neboť federální vláda vyčlenila den, kdy se lidé MOHOU modlit, pokud chtějí.

Národní den modlitby slaví Američané nejrůznějších vyznání – křesťané všech konfesí, sikhové, muslimové, hinduisté, Židé i další. Mnoho Američanů se schází v modlitbách před soudními budovami i při bohoslužbách v náboženských budovách. Populární jsou také společné obědy, pikniky či hudební vystoupení, točící se kolem modlitby za národ. Letos bude kvůli nastalé situaci Den modlitby spíše soukromou záležitostí. Události spojené se svátkem budou přenášeny online přes sociální sítě. Hlavní program, který připravil Prezidentský modlitební tým, budou vysílat všechny větší televizní kanály a další sdělovací prostředky.[6]

 

[1] Od roku 1789 tak proběhlo 147 oficiálních výzev k pokoře, půstu a modlitbě.

[2] Online na: https://www.govinfo.gov/content/pkg/STATUTE-66/pdf/STATUTE-66-Pg64.pdf

[3] Citace z proslovu prezidenta Trumpa 13. března 2020 při vyhlášení nouzového stavu v USA kvůli nemoci COVID-19.

[4] Freedom From Religion Foundation.

[5] První dodatek se týká práva na svobodu vyznání (zakazuje Kongresu ustanovovat státní náboženství a chrání právo na vyznání jakéhokoliv náboženství), svobodu slova, svobodu tisku a svobodu shromažďování, a dále práva žádat státní orgány o nápravu křivd.

[6] Více informací naleznete na oficiálních stránkách (anglicky): https://www.presidentialprayerteam.org/national-day-of-prayer/.

 

Další informace:

Nationaldayofprayer.org

http://www.religioustolerance.org/day_pray.htm

 

Fotografie:

Národní den modlitby před Kapitolem ve státě Minnesota, 2010. Autor: Fibonacci Blue, flickr.com

 

Psali jsme v Dingiru:

Téma Dingiru 2/2006: Náboženství ve Spojených státech (plný text dostupný zde)

 

Související články:

Pew: jak moc politické jsou americké kostely?

Unikátní výzkum: jak dlouho a o čem se káže v amerických kostelích?

Před 95 lety začali američtí fundamentalisté prohrávat kulturní válku

V zápase o Trumpovo prezidentství hraje náboženství stále významnější a stále více rozdělující roli 

 



Budeme rádi, když napíšete přínosný komentář

avatar
1800
  Subscribe  
Upozornit na