Mnohokrát jsme na stránkách Náboženského infoservisu čerpali ze zpráv a studií sociologické agentury Pew Research Center. Tento americký fact tank se dlouhodobě věnuje trendům religiozity v USA i ve světě. Chtějí-li sociologové zjistit, jak se to s náboženstvím má v té které společnosti, ptají se respondentů především na to, zda se k nějakému vyznání hlásí a jak často chodí na bohoslužby (či jiný typ náboženských shromáždění). Činí tak i výzkumníci Pewova výzkumného centra. Nedávno však publikovali závěry rozsáhlého výzkumu, který se navíc zaměřil na to, co při bohoslužbách účastníci mohou slyšet.
Podkladem výzkumu se stalo téměř 50 tisíc záznamů promluv z více než šesti tisíc křesťanských farností či sborů, které sdílejí kázání nebo celé bohoslužby na internetu. Výzkum se zaměřil na formu i obsah toho, co od pulpitů zaznělo letos v dubnu a květnu. Zjistilo se např. to, že medián délky všech analyzovaných duchovních promluv je 37 minut, přičemž je veliký rozdíl mezi jednotlivými tradicemi. V katolických chrámech se káže obvykle méně než 15 minut, zatímco v historicky černošských protestantských modlitebnách to je více než třikrát déle (medián je 54 minut). Tradiční (mainline) protestanté naslouchají proslovům svých duchovních obvykle 25 minut, evangelikálové 39 minut.
Co se obsahu týče, zaměřili se výzkumníci na frekvenci klíčových slov. Skoro žádný kazatel (98 %) se neobejde bez slov „poznání“, „Bůh“ nebo „Ježíš“, bez ohledu na to, k jaké denominaci jeho kostel patří. Jiná slova jsou naopak specifická pro jednotlivé tradice. Katoličtí věřící ve sledovaném období slyšeli při homíliích samotné slovo „homílie“ alespoň jednou ve 37 % kostelů. K dalším frekventovaným slovům patří „diecéze“, „farník“ a „eucharistie“. Do slovníku evangelikálních pastorů patří slovní spojení „věčné peklo“ či fráze obsahující slova „ztratit…spása“, „domov…nebe“ nebo „přestoupit…hřích“. Ačkoliv jde podle analýzy o typicky evangelikální výrazy, nezaznívají příliš často. Pouze fráze obsahující slova „Bible…ráno“ zazněla ve více než v 10 % všech sborů identifikovaných jako evangelikální. K typické výbavě kazatelů v historicky černošských protestantských kostelích patří zvl. „aleluja“ (ve spojení se slovesem „přijít“) nebo „mocná ruka“.
K dalším zjištěním patří i to, že název nějaké novozákonní knihy se objevil v 90 % online dostupných kázáních, starozákonní kniha byla zmíněna v 61 % případů, ale i zde je rozdíl mezi jednotlivými tradicemi.
Autoři studie si dobře uvědomili, že necelých šest a půl tisíce křesťanských sborů nereprezentuje všechna místa, kde se lidé shromažďují k náboženským úkonům (těch je v USA více než 350 tisíc), protože se dá předpokládat, že kázání veřejně sdílí jen specifická část z nich (obvykle ty ve větších městech). Jednotlivé tradice se také liší ve formě bohoslužeb, a ne vždy lze jasně rozlišit, která část je kázáním a která jiným typem duchovní promluvy. Jisté zkreslení mohla způsobit i skutečnost, že v daném období se slavily Velikonoce, což charakter proslovů (délku i obsah) také mohlo ovlivnit.
Studie dostupná na stránkách Pew Research Center, zde.
Ilustrační obrázek: PublicDomainPictures.net.
Související příspěvky:
Pew: Pokles křesťanů v USA pokračuje rychlým tempem
Pew: Jak moc si Američané váží náboženských vůdců?
Pew: Co o náboženství vědí Američané