Vývoj událostí v Thajsku ukazuje, že neochota mnichů théravádové tradice uznávat mnišky je opravdu zásadním problémem této tradice buddhismu. Tak jsme o této neochotě referovali v Náboženském infoservisu před více než rokem. Má totiž řadu praktických důsledků nejen pro adeptky mnišství a pro mnišky samotné, ale i pro náboženský život v théravádových zemích (hlavně v Thajsku, Myanmaru a na Šrí Lance). Tehdy to bylo hlavně z hlediska západní mnišky (bhikkhunī), české theravádové buddhistky, ctihodné Visuddhi (více zde).
Jak ukázal dokument televize BBC (zde), thajské buddhistky, které touží po mnišství, se musejí nechat ordinovat v cizině a ani po návratu do Thajska je mniši neuznávají. Říká se jim „rebelující mnišky“ a jsou obviňovány z neoprávněného nošení oranžového mnišského roucha a narušování posvátné tradice. Čtrnáct z nich přesto založilo vlastní klášter pod vedením čtyřiasedmdesátileté Dhammanandy, první thajské mnišky, která byla ordinována v cizině. Nachází se v městě Nakhon Pathom nedaleko Bangkoku a je nazván „klášter Songdhammakalyani“, což podle jeho prezentace (zde) znamená „chrám žen, které dodržují dharmu“. V klášteře mnišky konají všechny povinnosti stejně jako mnichové; podle Dhammanandy ale mají jiný, přátelštější přístup k laickým buddhistům a jsou schopny lépe řešit společenské problémy.
Podle této prezentace působila bhikkhunī Dhammananda 32 let jako docentka na katedře filosofie a religionistiky Univerzity Thammasat ve stejné provincii Nakhon Pathom. Je rozvedená a má tři dospělé syny. Roku 2000 změnila způsob života a přijala pravidla bódhisattvy, následujícího roku odešla do kláštera na Šrí Lanku a byla tam pak roku 2003 ordinována. Počet mnišek v Thajsku roste a je v současnosti odhadován asi na 270. Mnichů je naproti tomu více než 250 tisíc.
Hlavním argumentem mnišek je přesvědčení mnoha vzdělaných buddhistů a buddhologů, že mnišský způsob života dovolil ženám (po určitém váhání) už samotný Siddhattha Gótama, zvaný Buddha, a že ženy byly po mnoho staletí běžně ordinovány. Proti mniškám vystupují jejich mužští kolegové jako hrdí obhájci tradice nejméně sedmi set let, během nichž ordinace žen neprobíhaly. V Thajsku je v řádu buddhistických mnichů ordinace žen od roku 1928 dokonce oficiálně zakázána a tento zákaz byl naposled potvrzen roku 2014. Ženy se oficiálně mohou do klášterního provozu zapojit jen jako bíle oděné pomocnice, které mají méně přísná pravidla a jimž je obvykle vyhrazena péče o čistotu a denní fungování chrámů.
Podle BBC a dalších zdrojů. Náhledová fotografie je z dokumentu BBC.
Související článek:
Další argument pro plné uznání mnišek v théravádovém buddhismu: zde.