The New York Times zveřejnily v sobotu zde obsáhlou zprávu o přístupu komunistického vedení Číny k národnostní a náboženské menšině Ujgurů. Zpráva novinářů Austina Ramzyho a Chrise Buckleye cituje a komentuje více než 400 interních úředních dokumentů pod titulkem „‘Naprosto nemilosrdně‘: dokumenty, které unikly, odhalují, jak Čína organizuje masová zadržování muslimů“.
Jeden z dokumentů, který autoři citují, obsahuje instrukce pro úředníky, jak mají hovořit se studenty, kteří se vracejí na prázdniny domů do Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang a zjišťují, že jejich rodiče a příbuzní nejsou doma. Úředníci jim mají sdělit, že jejich blízcí jsou ve školicích centrech zřízených vládou a že jim nehrozí žádné nebezpečí. Studenti mají být ovšem upozorněni, že délka pobytu příbuzných závisí i na jejich chování. Úředníci jim mají vysvětlit, že jejich příbuzní byli „infikováni virem“ náboženského extremismu, a musejí být proto „léčeni v karanténě“.
Systém „převýchovných táborů“, které mají ujgurské muslimy sekularizovat a učinit loajálními ke komunistické vládě, je čínskými úřady legitimován jako mírný způsob boje proti terorismu. Jeho základy spadají do roku 2014, kdy oblast Sin-ťiang navštívil čínský prezident a předseda komunistické strany Si Ťin-pching a vyhlásil nemilosrdný boj proti teroristům. Situace Ujgurů se prudce zhoršila poté, co správu oblasti roku 2016 převzal Chen Quanguo, politik, který se předtím komunistické straně osvědčil násilnou bezpečnostní stabilizací Tibetu. Si Ťin-pchingova návštěva reagovala na sérii teroristických útoků ujgurských separatistů, jejichž úsilí o odtržení od Číny je motivováno snahou zabránit dalšímu potlačování ujgurské národní a náboženské identity. Současný stav, kdy v pracovních táborech je „převychováván“ asi milion z celkové populace 11 milionů Ujgurů, má ale ještě hlubší kořeny. Sinolog Ondřej Klimeš je popsal před rokem týdeníku Respekt (zde) takto:
„Zhruba od konce 20. let 19. století se centrální vlády při správě Sin-ťiangu opírají o tři hlavní strategie, jak ovládnout tamní turkické muslimy a připoutat jejich území těsněji k říši – ekonomický rozvoj, zasidlování etnickými Číňany (Chany) a akulturace místního obyvatelstva. Teprve čínským komunistům se však povedlo tyto plány realizovat. Centrální vláda a partnerská města z vnitřní Číny do Sin-ťiangu alokují ohromné množství kapitálu a investic, avšak tyto zdroje většinou cílí na nově příchozí státní a chanské subjekty; Ujgury povětšinou míjí. Chanů je dnes v oblasti většina, vládě se podařilo zcela změnit demografické složení obyvatel.
S Ujgury nakládají státní orgány jako s občany druhé kategorie, v porovnání s Chany nemají ani základní práva. Například při pohybu po ulici nebo při vstupu do veřejných institucí jsou selektováni a podrobováni bezpečnostním kontrolám. Na ujgurských školách je v rozporu se zákonem zaváděna čínština jako jediný vyučovací jazyk, praktikování islámu je považováno za náboženský extremismus, potlačována je i ujgurská kultura, ujgurská pietní místa se mění na turistické atrakce pro Chany a Ujguři se musí účastnit tzv. dobrovolných volnočasových aktivit i po práci. Mnohé ujgurské rodiny se po zavření mužů do převýchovných lágrů rozpadají, ději jsou umisťovány do výchovných ústavů. Do zbývajících ujgurských domácností vláda poslala přes milión chanských kádrů, aby Ujgury monitorovali a prováděli politickou agitaci.“
Únik úředních dokumentů k redaktorům The New York Times podle nich odhaluje, že čínští komunisté nejsou v přístupu k Ujgurům jednotni. Někteří si uvědomují, že tvrdé represe přinášejí nejen bezpečnostní, ale i ekonomická rizika. Únik tak možná sleduje změnu Chen Quanguovy politiky.
Náhledová fotografie: strážná věž převýchovného tábora v Cotanu v čínské autonomní oblasti Sin-ťiang. Foto Greg Baker, Agence France-Presse, byla použita v citovaném článku v New York Times zde.
Související příspěvky:
Čína tvrdě potírá kritiku své politiky vůči „nejšťastnějším muslimům na světě“ (zde).
Pákistán kritizuje Čínu kvůli zacházení s etnickými muslimy: zde.
Ethan Gutmann: „V Číně se odehrává lidskoprávní katastrofa. Prosím, udělejte něco“: zde.
Svoboda náboženství v Číně v nové zprávě Amnesty International: zde.