Damanhur: náboženská komunita žije už 40 let

Damanhur: náboženská komunita žije už 40 let

Životnost náboženských nebo utopických komunit není dlouhá – socioložka Rosabeth Kanterová, která zkoumala americké komunity mezi lety 1780 a 1860 spočítala jejich průměrné trvání na asi čtyři roky.[1] Komunity ohrožuje ekonomický krach i zhoršení mezilidských vztahů a samozřejmě mnoho jiného. O to zvláštnější je, když náboženská komunita, vybudovaná v současné Evropě bez využití starších nebo mimoevropských modelů, trvá už 40 let, a ještě se zdá, že prosperuje a rozvíjí se.

Fotografii z komunity Damanhur je možné zvětšit.

Touto mimořádně úspěšnou komunitou je Damanhur (prezentuje se zde). V duchu tehdy velmi mladého a čerstvého hnutí Nového věku[2] na jejím vzniku začal roku 1975 pracovat právě tak mladý Ital Oberto Airaudi (1950–2013), pránický léčitel a parapsycholog, v esoterických kruzích známý pod jménem Falco Tarassaco. První své stoupence Falco získal v Hórově centru v Turíně, které založil. On a jeho asi 24 následovníků pak odešli do alpského údolí Valchiusella, na místo, které údajně má zvláštní energetickou kvalitu (druhé takové místo se nachází v Tibetu), protože se na něm setkávají významné energetické dráhy „nervového systému“ planety Země. Zárodek dnešní velké komunity byl slavnostně otevřen roku 1979.

Falco Tarassaco.

Členové komunity žijí v tzv. nukleárních rodinách, tedy v jednotlivých domech, které obývá 15 až 25 lidí (jednu mimořádně až 32 obyvatel). V Damanhuru vyrůstá už třetí generace, a právě pro dorůstající mládež ve věku od 16 let vznikla poměrně nedávno samostatná nukleární rodina. Obytné domy a další budovy se rozkládají na území dlouhém asi 15 kilometrů. Žije na něm asi 600 damanhuriánů a dalších asi 400 stoupenců se usídlilo v blízkém okolí. Podrobnosti o jejich životě obsahuje reportáž, která vyšla v Dingiru roku 2004 a je přístupná zde. Můžeme jen doplnit, že velký zájem má komunita o alternativní léčitelství, zdravou stravu či ekologicky šetrné hospodaření.

V centru obývaného území je otevřený chrám s oltářem živlu Země (viz náhledová fotografie). Damanhuriáni rádi zdůrazňují, že chrám je otevřený také v tom smyslu, že je zde možné vykonávat obřad jakéhokoli náboženství. Cení si prý hlavně šamanských obřadů a obřadů přírodních národů. Ve volné přírodě kolem otevřeného chrámu se nacházejí sochy egyptských božstev Hóra, Sachmet a Nút, další sochy antických bohů, dále pak kruh s menhirem, bludiště, alej masek, totem a další náboženské artefakty. V otevřeném chrámu posvátného lesíka se mohou obyvatelé i návštěvníci pokoušet vidět gnómy, elfy a další elementály.

Fotografii z komunity Damanhur je možné zvětšit.

Damanhurská komunita koupila v údolí Valchiusella bývalou továrnu na psací stroje Olivetti a zřídila v ní roku 2004 „Damanhur Crea“, kreativní prostor, který sdílejí umělecké ateliéry, obchodní podniky, podniky služeb a neziskové organizace. V budově je i restaurace a přednáškový sál. K ekonomickým aktivitám patří i ekologické farma, poskytující též zemědělskou turistiku. Komunita má vlastní měnu.

Po Falcově smrti nastalo mnoho změn a damanhuriáni sdělují, že vyrovnat se s nimi stále ještě patří k hlavním úkolům komunity. Jednou z nich je větší otevřenost komunity vůči okolnímu světu. Projevuje se i v tom, že se zde od roku 2015 školí lidé, kteří by sami chtěli nějakou komunitu založit. Takto vznikla „Federace Damanhur“ se středisky v sedmi italských městech, v japonských městech Kobe a Tokio, v holandském Oosterbeeku, ve Vídni a v Záhřebu. Další spřízněné organizace se nacházejí v Německu, Velké Británii, Švýcarsku nebo Spojených státech.

Damanhur je unikátní komunitou, ale to nejzajímavější na něm jsou podzemní skalní chrámy. Jejich existence byla dlouho (17 let) utajována před veřejností. Nyní jsou ovšem na požádání přístupné. Jedná se o unikátní stavby, které si zaslouží samostatný článek. Od 19. října je k dispozici zde.

Fotografie kromě portrétu Falca Tarrasaca: autor. Článek využívá také informace z publikace A Visit to Damanhur. Daily life, thoughts and history of a community of dreamers, Devodama 2015. Odtud pochází i fotografie Falca Tarrasaca.

Psali jsme v Dingiru:

Téma čísla 3/2000: Náboženské komunity (plný text zde).

Téma čísla 2/2018: Náboženské komunity (obsah a vybrané články zde).

GREŠKOVÁ, Lucia, Federace Damanhur, Dingir 7 (1), 2004, s. 8-9: zde.

 

Související příspěvky:

Návrat k náboženským komunitám: právě vyšel nový Dingir

Tenkrát v Pošumaví: zapomenutý střet české náboženské komunity s jejím okolím

 

Poznámky:

[1] KANTER, Rosabeth Moss, Commintment and Community. Communes and Utopias in Sociological Perspective, Cambridge (Mass.) and London: Harvard University Press 1972, s. 62. – Český souhrn v článku: VOJTÍŠEK, Zdeněk, Čím se zvyšuje oddanost, Dingir 21 (2), 2018, s. 48–50, viz zde.

[2] Známější komunitou vzniklou na podobném náboženském základě je komunita ve Findhornu; byla založena roku 1972.



Budeme rádi, když napíšete přínosný komentář

avatar
1800
  Subscribe  
Upozornit na