Damanhur: chrámy v srdci planety

Damanhur: chrámy v srdci planety
Poutač u turistického centra. Fotografii je možné zvětšit.

Podivuhodné náboženské stavby minulosti, jako jsou starověké pyramidy nebo středověké katedrály, mají své obdoby i v současnosti: bez velké nadsázky je tuto paralelu možné vést s komplexem skalních chrámů, které vybudovala komunita Damanhur (psali jsme o ní zde) a které se nazývají „Chrámy lidstva“.

Nacházejí se stejně jako celá komunita v údolí Valchiusella v italském kraji Piemont, asi pět kilometrů nad centrem komunity (a také turistickým centrem) a několik desítek výškových metrů nad budovou Damanhur Crea. Jsou prý umístěny v energetickém „srdci planety“, a jsou proto užitečné nejen pro své návštěvníky s duchovními záměry, ale i pro energetickou rovnováhu celé Země. Jsou vysekány ve skále v hloubce desítek metrů a podle oficiálních zdrojů zabírají osm a půl tisíce krychlových metrů. Damanhuriáni jsou pyšní na to, že tyto náročné stavby zhotovili prakticky holýma rukama – za použití pouze běžných ručních nástrojů. Chrámy slouží duchovním účelům komunity; především pro individuální i skupinové meditace. Jejich stavba započala roku 1980 a byla zcela utajena až do roku 1997. Tehdy jejich existenci vyzradili veřejnosti ti, kdo komunitu opustili nikoli v dobrém. Komunitě se chvíli dařilo zprávy o podzemních chrámech bagatelizovat, ale nakonec jejich existenci přiznali a pozvali k návštěvám i veřejnost (po objednání předem). S oblibou damanhuriáni vyprávějí historku, jak jim roku 1997 přišly z Turína současně dva úřední dopisy: jeden jim přikazoval okamžitě odstranit nepovolené stavby a místo uvést do původního stavu, druhý vyhlásil nad unikátními stavbami ochranu a zakázal jejich poškození.

Síň Vody s výzdobou Falca Tarassaca. Fotografii je možné zvětšit.

Veřejnosti je přístupných šest chrámů, ale spleť spojovacích chodeb naznačuje, že podzemních staveb je podstatně víc. Ostatně i v prezentaci chrámů (zde) jich je více. Další chrám má být zasvěcen právě v těchto dnech – nebude ovšem otevřen veřejnosti. Všechny chrámy (patrně i ty veřejnosti nepřístupné) jsou vyzdobeny esoterickými symboly. Výzdoba těch přístupných je opravdu bohatá – v podstatě každý centimetr stěn, stropů, sloupů i mozaikových podlah nese nějaké náboženské poselství a může být využit nejspíše v meditacích a obřadech.

Poznávací trasa začíná Chrámem Lidskosti (zvaným též Chrám Vítězství harmonie), kruhovou stavbou o poloměru asi deseti metrů s jedním středovým sloupem a stěnou pomalovanou obrazem ideálního stavu lidstva (ráje). Tváře vymalovaných lidí v tomto chrámu a na některých dalších místech nesou údajně podobu damanhuriánů a přátel Damanhuru. Překvapivý efekt nastane, když průvodce v chrámu zhasne: strop, který za světla vypadal jako malba s postavami a symboly astrologie, se v absolutní tmě rozsvítí stovkami hvězd na imitaci letního nebe. – Další chrám, Síň Země nebo Síň Filosofie je srovnatelně velký, má ale osm sloupů a nachází se asi jen o metr a půl výše. Výzdoba je ovšem úplně jiná: tvoří ji velké postavy, znázorňující jak principy (mužství a ženství), tak filosofické systémy. – Do dalšího chrámu vedou schodů vzhůru (k dispozici je také výtah). Je to Síň Kovů nebo také Síň transformace a obrazy na stěně nad jednotlivými oltáříky skutečně naznačují stupně vývoje člověka. Na podlaze jsou mozaiky, které připomínají, co člověk musí na cestě transformace překonat: egoismus, pasivitu, pesimismus apod. Sloupů je v chrámu pět a ten středový nese obraz Adama a Evy, připomíná jejich volbu utrhnout rajské jablko, a vyjadřuje tak lidskou výsadu volit mezi možnostmi.

Síň Labyrintu. Fotografii je možné zvětšit.

Čtvrtý chrám je úplně jiný, než byly ty dosavadní: je to Síň Labyrintu, kterou tvoří tři paralelní lodě na několika místech spojené kolmými chodbami. V této soustavě chodeb, pomalovaných celkem asi 150 božstvy v různých dějových situacích, je 70 výklenků (oken), které odkazují k náboženstvím světa, např. k buddhismu či islámu, ale samostatné okno má také třeba Odin, Lao Tse, Durga nebo Manitu. – Pátý chrám je nejmenší a jde se k němu poměrně dlouho a úzkými chodbami, na jejichž podlaze jsou stylizované pampelišky (tato květina je symbolem damanhurské komunity). Chrám Vody, Ženského principu, Moudrosti a Paměti má průměr asi jen pět metrů a byl prý vyzdoben samotným zakladatelem Damanhuru Falcem Tarassacem. Ve výzdobě se uplatňují kromě jiného také písmena asi 20 abeced. – Vstup do posledního chrámu, otevřeného návštěvníkům, je impozantní. Je obrovský a jeho kosé stěny, uspořádané ve tvaru lichoběžníku, jsou pokryty ohromnými zrcadly. Nad zrcadly je kruhová klenba, která představuje kalendář. Chrám Zrcadel nebo též Chrám Vzduchu dost zřetelně připomíná, že vlastně nic nemůže být skryto. To je poznání, nad nímž musí návštěvník původně tajných impozantních náboženských staveb přemýšlet po celou cestu zpátky na zemský povrch.

Fotografie poutače: autor. V chrámovém komplexu je zakázáno fotografovat. Náhledová fotografie: komunita Damanhur: zde. Ostatní fotografie z publikace: A Visit to Damanhur. Daily life, thoughts and history of a community of dreamers, Devodama 2015.

 

Psali jsme v Dingiru:

GREŠKOVÁ, Lucia, Federace Damanhur, Dingir 7 (1), 2004, s. 8-9

Související příspěvky:

Damanhur: náboženská komunita žije už 40 let



Budeme rádi, když napíšete přínosný komentář

avatar
1800
  Subscribe  
Upozornit na