Rozhovor s izraelskou maratonskou běžkyní Brachou (Beatie) Deutschovou.
Devětadvacetiletá Bracha (Beatie) Deutschová by mohla být typickou ultraortodoxní ženou, žijící ve čtvrti ortodoxních židů v Jeruzalémě. Ani to, že během šesti let porodila pět dětí, není v tomto prostředí tak výjimečné. Výjimečnou se stala tehdy, když ji po porodu čtvrtého dítěte její mladší sestra přesvědčila, že by měla dělat něco pro svoji tělesnou kondici – a Bracha začala běhat. A hned dlouhé tratě. Záhy se ukázalo, jak obrovské nadání pro vytrvalostní běh má. A proto se začala zúčastňovat i závodů. Vzbudila velkou pozornost i tím, že uběhla maratón v sedmém měsíci těhotenství. I pátý porod začal po pětikilometrovém běhu. Pozornost vzbuzuje na startech závodů také tím, že jako přísně věřící žena závodí v sukni, s rukávy pokrývajícími lokty a pokrývkou hlavy. Bracha říká, že svým oblečením při sportu posvěcuje jméno Hospodinovo a ukazuje ženám, že není nutné při sportu odhalovat své tělo. V prosinci 2018 se Bracha Deutschová po pouhých třech letech tréninku stala mistryní Izraele v půlmaratónu (asi 21 km). V lednu 2019 pak zvítězila v prvním maratónském závodě (asi 42 km) sezóny v Tiberias, jehož se zúčastnilo 6 tisíc běžců z mnoha zemí. Když se Brachy často ptají, jak je možné, že dosahuje v maratónu takových výsledků, ráda s úsměvem odpovídá: „Proti tomu porodit pět dětí během šesti let a vychovávat je, je maratón úplnou hračkou.“ A snad stojí za zmínku i to, že tato izraelská mistryně, narozená v USA, je kromě vrcholového tréninku a povinností ortodoxní matky pěti děti zaměstnána na plný úvazek jako lektorka. Životním mottem Brachy je: „Věřte v nemožné, věnujte tomu vše, co je ve vás a žádejte pomoc od Boha.“
Zeptali jsme se Brachy (Beatie) Deutschové na několik věcí:
Vyrůstala jste v nábožensky přísné rodině, nebo jste se – jak se říká – „vrátila v pokání“, tedy našla jste svou cestu k ortodoxnímu judaismu později?
Vyrůstala jsem v náboženském prostředí. Moji rodiče se přiklonili k přísnějšímu judaismu, když mi byl jeden rok.
Identifikujete se s nějakým konkrétním směrem judaismu, nebo jste následovnicí nějakého konkrétního rabína?
Já se identifikuji s komunitou, které se někdy říká „ješiviš“ (ultraortodoxní nechasidští židé, spojovaní s náboženskými školami, ješivami.) Ale sama bych se nutně nedefinovala jako ultraortodoxní.
A co říká váš rabín na vaše běhání?
Můj rabín a mentor mě vždycky velice podporoval v mé běžecké kariéře. A díky Bohu, i moji přátele a komunita vždy stáli při mně.
A jak na Vás reagují ostatní ultra ortodoxní či jinak náboženští židé ve Vašem okolí? Vy přece žijete v ortodoxní čtvrti Jeruzaléma. Neměla jste nikdy problém s tím, že by Vás třeba někdo slovně nebo jinak napadl?
Snažím se být velmi ohleduplná k mé komunitě. Nikdy neběhám v naší čtvrti – s výjimkou velice časného rána, nebo pozdního večera. Snažím se být nenápadná a zcela respektovat standardy naší komunity. V Jeruzalémě je dostatek běžeckých stezek a jiných vhodných míst k tréninku.
Je pro vás důležité bydlet v Izraeli, a jmenovitě v Jeruzalémě?
Ano, miluji Izrael a rozhodla jsem se tu bydlet, pro jeho duchovní atmosféru, hodnoty, s kterými se identifikuji a kvůli příležitosti být obklopena mými židovskými bratry a sestrami.
Trénujete sama nebo ve skupině? Nemáte z náboženských důvodů problém mít za trenéra muže?
Až dosud jsem trénovala se skupinou. Jsou jako rodina. Jmenují se Haruach hašnija a s trenéry Ettim a Joramem. Z náboženského pohledu nemám problém spolupracovat s mužem jako trenérem.
Často zmiňujete, že se modlíte, když běháte. Znamená to, že i při závodech? A co tím máte na mysli? Něco jako ponoření do meditace? Oddání se Bohu? Modlitbu vlastními slovy? Odříkávání modliteb, které znáte zpaměti?
Ano, zcela se modlím i během závodu. Jsou to chvíle, kdy jsem Bohu nejblíže. Cítím jeho přítomnost při každém kroku. A také si užívám ten dar, který nám dal Bůh v našem těle. V první polovině závodu zpívám v duchu písně, které vyjadřují vděčnost za naše tělo a vyznávají, že Bůh je zdrojem naší síly. V druhé polovině závodu si v duchu opakuji: „Hospodin je se mnou při každém kroku na mé cestě a vše je možné.“ Často také medituji a jenom se „spojuji“, mluvím s Bohem svými vlastními slovy.
Omlouvám se za následující otázku, ale nevadilo by vám povědět, zda neuvažujete o odložení dalších porodů kvůli běhání, nebo je pro vás přikázání „pru urvu“ („ploďte a množte se“) důležitější než běžecká kariéra?
Moje rozhodování mít nebo nemít další děti není ovlivněno běháním. Rozhodujeme se o tom spolu s manželem na základě toho, co si myslíme, že jsme nebo nejsme schopni zvládnout.
Z jakého náboženského pozadí pochází váš manžel?
Můj manžel mě zcela podporuje a je také FFB (frum from birth – zbožný od narození). Vyrůstal v náboženském prostředí.
Většina velkých závodů v Izraeli se koná v pátek. Daří se Vám pak připravit na šabat?
Já si většinou vše na šabat připravím už ve čtvrtek večer a když se v pátek vrátím ze závodu, tak to vše uvařím. Ráda vařím hodně jednoduchých, ale chutných jídel.
Velice Vám děkuji, že při Vašem neuvěřitelném vytížení jste si našla čas na rozhovor pro náš časopis Dingir.
Všechny fotografie: archiv Brachy Deutschové.