Výzkumná a vzdělávací instituce Barna Group, jež se svými aktivitami zaměřuje na pomoc evangelikální misijní a pastorační práci, učinila další sondu do religiózního života obyvatel USA a zaměřila se na samotné jádro spirituality – na modlitbu. Z výzkumu vyplynulo, že alespoň jednou se v posledních třech měsících pomodlilo 79% respondentů reprezentujících dospělou americkou populaci.
Badatelé dále zjistili, že naprostá většina z nich (94%) tak většinou činila o samotě a (v 82% případech) potichu. Američtí sociologové v této souvislosti uvádějí, že „síla naší individualistické kultury proměnila křesťanskou identitu, původně spočívající na přináležitosti ke společenství a organizaci, v takovou, jež je zaměřena především na jednotlivce. A to se projevuje právě i v modlitební praxi. Šéfka vydavatelství Barna Group Roxanne Stoneová toto považuje za vůbec to nejdůležitější zjištění: „Lidé se modlí většinou sami – je to samotářská aktivita určená především okamžitými potřebami a zájmy jedince.“
Za co se tedy Američané modlí? Ti, kteří tak činí, mají různou motivaci, na niž se výzkum také soustředil. Nejčastější pohnutkou je vyjádření „vděčnosti a díkůvzdání“ (62%), neméně populární jsou prosby za „potřeby rodiny a komunity“ (61%), polovina (49%) respondentů uvedla „pomoc v osobní krizi“. Dále se na seznamu intencí modliteb objevuje „vyznání a odpuštění“ (43%), stejně často jako „to, za co jsem měl najednou pocit, že se mám či musím pomodlit“ (71% evangelikálů ve srovnání s 33% praktikujících katolíků). Dále to je „bezpečnost při každodenní práci a v dopravě“ (autoři studie si v tomto bodě všímají rozdílu mezi černými, hispánskými a bílými Američany: v prvních dvou případech jde o 51%, ve třetím pouze 36%).
Prosby za „pocit klidu“ tvoří obsah více než třetiny modliteb (37%), častěji u respondentů, kteří žijí s nezletilými dětmi a v rušných městech. Stejný počet lidí se modlí za „požehnání jídla“. Třetina modlitebníků uvedla, že předkládají prosby za „lidi, kteří je o to zvlášť požádali“. Přitom více je tomu v případě starších respondentů, než u mladých (jen 27 % mileniálů).
Za „národ a vládu“ se modlí čtvrtina lidí, přičemž o něco více politických konzervativců (29%) než liberálů (20%). Naopak ti druzí se více soustřeďují na „globální problémy a otázky spravedlnosti“ (26% vs. 18% konzervativců); celkem je to jen pětina z dotázaných.
A ke komu se Američané vlastně modlí? Drtivá většina (89%) uvádí jako adresáta svých proseb „Boha“, polovina se konkrétněji obrací na „Ježíše“ a třetina (23%) ke „Svatému Duchu“. Pět ze sta těch, kteří se v posledních třech měsících alespoň jednou modlili, tak činilo ke „svatým“, stejný počet Američanů uvedl „vyšší moc“, tři procenta „předky“, stejné množství „vesmír“ nebo „božskou sílu v sobě“, 2% „přírodu“ nebo „JHVH“, jeden ze sta „Alláha“.
R. Stoneová zprávu o výzkumu uzavírá tím, že pro duchovní vůdce z ní vyplývá dobrá zpráva, že lidé se skutečně modlí, že je to pro ně důležitá aktivita, která překračuje zdi kostelů a modliteben. Obracejí se k Bohu zvláště v citlivých okamžicích svých životů. Měli by se však soustředit na to, aby lidé pochopili význam a sílu společné modlitby.
Související příspěvky:
Průzkum: Naprostá většina Američanů věří v Boha – ale co to znamená? (zde)
Více než polovina Britů se modlí – i mnozí „nevěřící“ (zde)