Spor o výmaz osobních údajů z katolických křestních matrik dospěl do další fáze. Generální advokátka Soudního dvora Evropské unie Laila Medinaová ve stanovisku z 1. října 2026 připustila, že člověk může mít za určitých okolností právo na odstranění svých údajů z křestní matriky, přestože katolická církev přikládá jejich uchovávání zásadní náboženský význam. Stanovisko přivítal belgický úřad pro ochranu osobních údajů, zatímco Komise biskupských konferencí Evropské unie (COMECE) vyjádřila vážné výhrady. Konečný rozsudek zatím nepadl.
O případu belgického muže, který požaduje výmaz svých údajů z katolické křestní matriky, jsme podrobně informovali v září. Tehdy jsme upozornili především na rozdíl mezi katolickým chápáním křtu jako neopakovatelné svátosti s trvalými duchovními účinky a právem jednotlivce rozhodovat o nakládání se svými osobními údaji. Generální advokátka k tomuto problému nyní předložila podrobný právní rozbor.
Světské právo musí respektovat náboženskou autonomii
Medinaová ve svém stanovisku uznává, že katolická církev má legitimní zájem na uchovávání záznamů o udělených svátostech. Vedení křestních matrik souvisí s její náboženskou autonomií a s praktickými potřebami svátostného života. Podle katolického učení lze křest přijmout pouze jednou a evidence umožňuje ověřit, zda již byl člověku udělen.
Generální advokátka současně tvrdí, že i křestní matriky podléhají evropskému nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR). Jejich náboženský význam a zakotvení v kanonickém právu podle ní nevylučují uplatnění pravidel, která chrání práva jednotlivce.
V této souvislosti je důležité rozlišovat mezi uchováváním a zpracováním osobních údajů. GDPR používá pojem zpracování v širokém významu, který zahrnuje shromažďování, zaznamenávání, ukládání, vyhledávání, používání, zpřístupňování i výmaz údajů. Samotné uchovávání údajů v křestní matrice je tedy podle jejího rozboru jednou z forem jejich zpracování. Z hlediska evropského práva tak podléhá příslušným pravidlům také dlouhodobé zachování matričních záznamů, i když s nimi církev běžně nijak dále nenakládá.
Podle Medinaové může mít církev pro zpracování osobních údajů, zejména jejich uchovávání v křestních matrikách, zákonný základ v podobě oprávněného zájmu, a to i bez výslovného souhlasu pokřtěného. Pokud však člověk formálně vznese námitku proti jejich dalšímu zpracování, musí být tento zájem znovu posouzen. Církev může údaje nadále uchovávat pouze tehdy, pokud prokáže závažné oprávněné důvody pro pokračující zpracování, které převažují nad právy a svobodami dotčené osoby.
Generální advokátka zdůrazňuje, že obě strany se dovolávají práv, jimž evropské právo přiznává významnou ochranu. Na jedné straně stojí náboženská svoboda a institucionální autonomie církve, na druhé straně právo člověka na soukromí, ochranu osobních údajů a svobodu svědomí a náboženského vyznání.
Jejich vzájemnou váhu podle Medinaové nelze určit obecně. Vnitrostátní soud musí vždy posoudit konkrétní okolnosti, včetně důvodů žádosti o výmaz a možných důsledků jejího odmítnutí.[1]
Lze vymazat údaje, aniž by se zpochybnil křest?
Z religionistického hlediska patří k nejzajímavějším částem stanoviska rozlišení mezi náboženským významem křtu a právními podmínkami uchovávání záznamu o jeho udělení.
Medinaová výslovně uvádí, že evropské právo jednotlivci nedává možnost požadovat, aby církev považovala jeho křest za událost, která se nikdy nestala nebo postrádá náboženskou hodnotu. Podle článku 17 Smlouvy o fungování Evropské unie přísluší otázky náboženského učení samotným církvím a Evropská unie do nich nemůže zasahovat.
Případné odstranění osobních údajů proto podle generální advokátky nemůže mít žádný vliv na teologické zásady katolické církve.[2]
Tím však vzniká další problém. Jak jsme vysvětlili v předchozím článku, křestní matrika má v katolické tradici dokumentovat skutečné udělení svátosti konkrétnímu člověku. Její význam proto spočívá také v možnosti identifikovat pokřtěného a ověřit jeho svátostný status.
Medinaová přesto připouští, že pokud soud shledá požadavek na výmaz oprávněným, mohou být identifikační údaje znečitelněny při současném zachování informace, že v určitém místě a čase došlo ke křtu.
Podle jejího stanoviska by takový postup nevyžadoval fyzické odstraňování stránek z matriky. Osobní údaje by bylo možné například zakrýt způsobem, který znemožní identifikaci konkrétního člověka, zatímco ostatní informace zůstanou zachované.
Za dostatečné řešení naopak nepovažuje pouhé přeškrtnutí jména, které ponechává údaje čitelné, ani doplnění poznámky o vystoupení z církve.[3]
Právě zde se nejvýrazněji projevuje rozdílné chápání smyslu křestních matrik. Zatímco navrhovaný výklad evropského práva umožňuje oddělit informaci o udělení křtu od identifikačních údajů pokřtěného, podle katolického kanonického práva má záznam umožňovat spolehlivé ověření, komu byla svátost udělena.
Historická hodnota matrik nemusí být dostatečným důvodem
Generální advokátka se zabývala také možností uchovávat křestní matriky pro archivní a historické účely. GDPR totiž umožňuje za určitých podmínek výjimky z práva na výmaz, pokud je další zpracování osobních údajů nezbytné pro archivaci ve veřejném zájmu nebo pro vědecký či historický výzkum. Takové zpracování může spočívat také v dlouhodobém uchovávání údajů.
Podle Medinaové se však tyto výjimky neuplatňují automaticky. Uchovávání údajů pro archivní nebo výzkumné účely musí splňovat příslušné právní podmínky a být doprovázeno opatřeními chránícími práva dotčených osob. Důležité je také dodržování zásady minimalizace údajů, tedy požadavku omezit rozsah zpracovávaných údajů na míru nezbytnou pro sledovaný účel.
Generální advokátka uvádí, že archivace ve veřejném zájmu musí sloužit společnosti jako celku, opírat se o právní povinnost uchovávat příslušné dokumenty a zahrnovat určitou formu přístupu veřejných orgánů nebo veřejnosti. Rovněž historický výzkum je v kontextu GDPR spojován především s činnostmi, jejichž výsledky mohou přinášet prospěch společnosti jako celku.
Posouzení, zda jsou tyto podmínky splněny v případě konkrétních křestních matrik, má podle Medinaové příslušet vnitrostátnímu soudu.[4]
Belgický úřad zdůrazňuje osobní sebeurčení
Belgický úřad pro ochranu osobních údajů, který původně rozhodl ve prospěch muže požadujícího výmaz, stanovisko generální advokátky přivítal. Ve vyjádření zveřejněném 1. října uvedl, že Medinaová v několika podstatných bodech podpořila jeho dosavadní výklad GDPR, především pokud jde o možnost uplatnění práva na výmaz u křestních matrik a nutnost individuálního poměřování práv.
Předseda úřadu Koen Gorissen vyzdvihl zejména důraz na právo jednotlivce na sebeurčení. Podle něj je důležité zohledňovat také možné emocionální důsledky pokračujícího uchovávání údajů o člověku, který se od náboženského společenství rozhodl distancovat.
Generální advokátka totiž připouští, že samotné pokračující uchovávání údajů může za určitých okolností zasahovat do osobní autonomie a působit emocionální újmu. Podle belgického úřadu by církev měla tyto okolnosti zahrnout do poměřování dotčených práv a zájmů při posuzování zákonnosti dalšího zpracování.[5]
COMECE: Výmaz jména zbavuje zápis jeho smyslu
Odlišně se ke stanovisku postavil sekretariát Komise biskupských konferencí Evropské unie (COMECE), který 5. října zveřejnil kritické vyjádření. Uznává sice, že generální advokátka přikládá význam církevní autonomii a řádné správě svátostí, zároveň však upozorňuje na závažné problémy spojené s navrhovaným řešením. Za zvlášť problematický ale považuje požadavek na znečitelnění identifikačních údajů pokřtěného. Podle komise odstranění jména a příjmení zbavuje samotný zápis o křtu jeho smyslu, hodnoty a účelu.
Tato námitka přímo souvisí s katolickým pojetím křestní matriky jako dokladu o svátosti udělené konkrétní osobě. Záznam má umožňovat ověření křtu při dalších svátostných a kanonickoprávních úkonech. COMECE proto považuje možnost identifikace pokřtěného za podstatnou součást funkce matriky. Rovněž namítá, že stanovisko nedostatečně zohledňuje práva a zájmy dalších osob, které mohou být v matrice uvedeny, například rodičů či kmotrů. Za nepřesvědčivou označila také argumentaci týkající se možné emocionální újmy způsobené uchováváním údajů.
COMECE upozorňuje, že v některých evropských státech byla dosud za dostatečné řešení považována poznámka o vystoupení z církve. Případné přijetí odlišného přístupu by podle ní mohlo způsobit značnou právní nejistotu.
Ve svém vyjádření komise současně zdůrazňuje, že generální advokátka nenavrhuje všeobecné ani automatické právo na odstranění údajů z křestních matrik. Každý případ by nadále vyžadoval individuální posouzení. COMECE oznámila, že její právní komise bude stanovisko dále analyzovat, a vyjádřila naději, že konečný rozsudek poskytne církevním křestním záznamům silnější ochranu.[6]
Rozhodnutí se teprve očekává
Stanovisko generální advokátky představuje nezávislý právní návrh, který soudce ale nijak nezavazuje. Soudní dvůr Evropské unie o výkladu příslušných ustanovení GDPR dosud nerozhodl.
Podle dostupných informací se rozsudek očekává v následujících měsících, termín však není znám ani předvídán. Následně bude na belgickém soudu, aby v souladu s výkladem evropského práva rozhodl samotný spor mezi gentským biskupstvím a belgickým úřadem pro ochranu osobních údajů.[7]
Případ má význam také pro další členské státy Evropské unie, včetně České republiky. Výklad evropského práva se může promítnout do způsobu, jakým budou církve a další náboženské instituce posuzovat žádosti o výmaz údajů ze svých evidencí, pokud takové nastanou.
Dosavadní průběh sporu přitom ukazuje, jak odlišný význam může mít tentýž záznam z pohledu světského a církevního práva. Pro katolickou církev je křestní matrika součástí evidence svátostného života a dokladem o události, jejíž duchovní účinky považuje za trvalé. Evropské právo současně posuzuje uchovávání identifikačních údajů v této evidenci jako jednu z forem zpracování osobních údajů, pro kterou musí existovat odpovídající právní základ.
Očekávaný rozsudek proto může být důležitý především pro vymezení hranic, v nichž mohou náboženské instituce při uchovávání vlastní svátostné evidence uplatňovat své náboženské a kanonickoprávní zásady vůči právům jednotlivce.
Poznámky a prameny
[1] SOUDNÍ DVŮR EVROPSKÉ UNIE. Opinion of Advocate General Medina delivered on 1 October 2026, Case C‑12/25, Bisdom Gent. ECLI:EU:C:2026:803. Úplné stanovisko. Srov. tiskovou zprávu Soudního dvora č. 139/26, s. 1. K definici zpracování osobních údajů viz čl. 4 odst. 2 GDPR.
[2] SOUDNÍ DVŮR EVROPSKÉ UNIE. Opinion of Advocate General Medina, cit. d., bod 207.
[3] Tamtéž, body 204–210; srov. tiskovou zprávu č. 139/26, s. 2, část věnovanou způsobu provedení výmazu.
[4] SOUDNÍ DVŮR EVROPSKÉ UNIE. Advocate General Medina: the right to erasure under the GDPR may, in principle, apply to personal data contained in baptismal registers. Tisková zpráva č. 139/26, 1. října 2026, s. 2. Dostupné online.
[5] BELGIAN DATA PROTECTION AUTHORITY. According to the BE DPA, a baptized person has the right to be deleted from the baptismal register. 19. prosince 2023, aktualizace z 1. října 2026, včetně vyjádření Koena Gorissena. Dostupné online.
[6] COMECE. COMECE expresses strong concerns over the EU Court Advocate General’s Opinion on erasure from baptismal registers. 5. října 2026. Oficiální tisková zpráva.
[7] SOUDNÍ DVŮR EVROPSKÉ UNIE. InfoCuria: C‑12/25, Bisdom Gent. Stav řízení k 19. říjnu 2026: Pending. Databáze InfoCuria. Srov. tiskovou zprávu č. 139/26, s. 2, vysvětlení průběhu řízení o předběžné otázce.
Související příspěvky:
