CSAPODY, Tamás – SLUPINA, Wolfram – DIRKSEN, Annegret – RAJKI, Zoltán – SZITA, Szabolcs, Jehovah’s Witnesses in the Territories of Former Czechoslovakia and Hungary, Budapest: Gondolat Publishers, 2025. 368 s. ISBN 978-963-556-638-9.
Kniha Jehovah´s Witnessses in the Territories of former Czechoslovakia and Hungary představuje první souvislejší anglickojazyčné pojednání o historii svědků Jehovových na území bývalého Československa a v Maďarsku. Podle předmluvy má jít o odbornou publikaci s poznámkovým aparátem, která splňuje kritéria kladená na historickou vědu (s. 9).
Jádro knihy tvoří celkem čtyři studie. První a zároveň nejrozsáhlejší se zabývá Československem, tři kratší Maďarskem. Z velké části se jedná, jak publikace sama uvádí, o překlady starších německých a maďarských textů, které však nejsou konkrétně identifikovány. V následujícím textu nejprve stručně rozeberu maďarské studie a následně se ve větším detailu vrátím k Československu.
Maďarská část knihy začíná studií Bible Students, Millenarians, Jehovah´s Witnesses historičky Annegret Dirksenové. Zabývá se svědky Jehovovými v období Horthyho režimu až do jejich oficiálního zákazu v roce 1939. Autorka mapuje právní změny dopadající na náboženskou svobodu a ukazuje propojenost maďarského právního systému s německým (s. 143). Zajímavým způsobem demonstruje postupné oklešťování celkem liberálního právního uspořádání, kde hlavní roli hrály zásahy armády (s. 161). Útoky směřující na Svědky se tak postupně během 30. let neustále stupňovaly. Státní argumentace proti věřícím se zakládala na mezinárodně běžné kritice odmítání vojenské služby či údajné podpoře komunismu. Českého čtenáře pak možná zaujme čistě maďarsky specifické obvinění československé vlády, která prý měla svědky na Slovensku podporovat s cílem, aby ublížili Maďarsku (s. 148).
Následující studie historika a sociologa Zoltána Rajkiho (Jehovah´s Witnesses in Hungary between 1945 and 1989) chronologicky přeskakuje 2. světovou válku a zabývá se dobou komunismu. Dle jeho analýzy bychom mohli úspěšně najít mnoho paralel s historií Svědků v Československu. Rozsáhlost represe v 50. letech, označování náboženské skupiny jako politické organizace financované Západem, nepochopení jejich učení či početní růst věřících lze identifikovat i u nás (s. 169).
Od 60. let je situace v Maďarsku však poněkud odlišná. Ministerstvo vnitra přemýšlí o nějaké formě legalizace, a dokonce se v armádních kruzích prosadí v roce 1966 možnost odsloužit vojnu beze zbraně. Nicméně i toto svědci z náboženských důvodů většinou odmítali. Rajki tak přesvědčivě popisuje nejednotné rozhodování státní správy a růst aktivit svědků korelující s postupným uvolňováním komunistického režimu (s. 185) až do samotného oficiálního povolení skupiny v roce 1989.
Závěrečná část Jehovah´s Witnesses in Hungary during the 20th and 21st centuries, jejímž autorem je historik Szabolcs Szita, trochu nelogicky v menším detailu dubluje látku pokrytou dvěma předchozími studiemi. Na několika stránkách ovšem přidává dosud nepokryté období 2. světové války. Zde autor dokládá obrovskou míru represe. Během let 1941–1945 bylo zatčeno 1 200 Svědků, jež tvořili překvapivých 18 % všech zatčených z politických důvodů (s. 201).
Jak jsem již zmínil, první polovinu knihy tvoří text Jehovah´s Witnesses in the Territory of Former Czechoslovakia a jeho autorem je dlouholetý mluvčí svědků Jehovových Wolfram Slupina. Jedná se o překlad jeho textu Jehovas Zeugen im Gebiet der ehemaligen Tschechoslowakei, který vyšel v knize Jehovas Zeugen in Europa – Geschichte und Gegenwart. Band 3 v roce 2018.
Slupina se zabývá svědky od jejich počátku na přelomu 19. a 20. století až po registraci v roce 1993. Ještě více než ostatní autoři využívá opravdu rozsáhlý citační aparát. Při bližším pohledu se prakticky výhradně jedná o zahraniční zdroje, každoroční Ročenky vydávané svědky a několik pamětí. Patrné je ovšem minimum českých a slovenských archivních zdrojů, což je při výzkumu Československa poněkud zarážející.
Autor představuje více méně známý příběh náboženské skupiny a čtenář orientující se v české a slovenské literatuře se toho moc nového nedozví. Nicméně je určitě potřeba docenit jednak pasáže, které popisují osudy konkrétních jednotlivců – především obětí nacistické a komunistické represe. Zde se čtenář přiblíží zkušenosti samotných věřících a Slupina tak jde na rozdíl od ostatních autorů za veskrze anonymní „svědky“ ke konkrétním historickým aktérům. Zároveň je jeho výzkum obohacen o řadu německých reálií, ve kterých se autor očividně velmi dobře orientuje.
Slupinovu popisu cesty československých svědků 20. stoletím není po faktografické stránce mnoho co vytknout, i když o detailech by určitě polemizovat šlo. Např. tvrzení, že de-germanizace po roce 1945 často sloužila jako zástěrka k omezení náboženské svobody, je minimálně sporná (s. 74).
Slupinův příběh je však „očištěn“ o většinu potencionálních kontroverzí, které jsou s historií Náboženské společností Svědkové Jehovovi spojeny. Čtenář se tak např. nedozví prakticky nic o (dobově pochopitelné) spolupráci se Státní bezpečností nebo o vnitřních konfliktech vedoucí k rozštěpení skupiny v 60. letech (viz Branislav Martinek[1] nebo Ivan A. Petranský[2]). To je pochopitelné, vezmeme-li v úvahu autora-člena, který vybírá určitou interpretační linku pro veřejnost či své souvěrce. Pokud bychom však hodnotili text jako příspěvek do akademické diskuse, je tento přístup podle mého názoru za hranou etiky historikovy práce.
Hodnotíme-li knihu jako celek, lze vyzdvihnout obrazovou přílohu sebranou z nejrůznějších pozůstalostí věřících a archivu samotné Náboženské společnosti Svědkové Jehovovi. Bohužel na čtenářském zážitku ubírá nevalná kvalita překladu, především původně německé části. Např. českému čtenáři určitě dojde, že Jihoněmeckou stranou (South German Party) je myšlena strana Sudetoněmecká, ale nelze předpokládat, že zahraniční čtenář – na kterého je kniha cílena – je s československými reáliemi dostatečně obeznámen.
Budapešťský nakladatel Gonodolat Publisher, který standardně vydává i akademickou produkci, v tomto případě očividně podcenil ediční úpravu. Velké množství citací je velice špatně dohledatelné. Ne všechny odkazy jsou v bibliografii a ne všechna bibliografie je citována v textu. Celý rozsáhlý seznam literatury, který představuje asi třetinu knihy, má zřejmě postihnout všechny materiály k tématu. To je jistě chvályhodný počin, který ušetří spoustu času budoucím badatelům. Jen by bylo záhodno, aby opakovaně neuváděl úplně stejné práce někdy i čtyřikrát za sebou – nechvalné znamení toho, že spoléhat se na strojovou úpravu textu nemusí být vždy optimální řešení.
Na recenzované knize je potřeba docenit, že je to první souhrnnější snaha zmapovat dějiny svědků Jehovových na československém a maďarském území v anglickém jazyce. Podle vlastního úvodu má ambici být vědeckou, akademickou prací. Já si bohužel nejsem jist, zda se jí to stoprocentně podařilo. Případným českým a slovenským čtenářům mohu srdečně doporučit maďarskou část (Rajkiho a Dirksenovou). V případě zájmu o naše lokální dějiny bych radši sáhl po snadno dohledatelných článcích Ivana A. Petranského.
Poznámky:
[1] MARTINEK, Branislav, Náboženská společnost a stát. Historie svědků Jehovových v Československu, Praha: Dingir 2000.
[2] PETRANSKÝ Ivan A., Činnosť Jehovových svedkov a ich perzekúcie v Československu 1948–1953, Pamät národa VIII, 3/2012, s. 33–49; PETRANSKÝ Ivan A., Jehovovi svedkovia a štátna moc v Československu 1954–1962, in: PETRÁŠ, Jiří – SVOBODA, Libor (eds.), Československo v letech 1954–1962, Praha: ÚSTR, 2015, s. 384–399; PETRANSKÝIvan A., Jehovovi Svedkovia a štátna moc v Československu 1963–1967, in: PETRÁŠ, Jiří – SVOBODA, Libor (eds.), Předjaří, Praha: ÚSTR, 2016, s. 198–211; PETRANSKÝ Ivan A., Jehovovi svedkovia v Československu 1945–1949, Pamät národa VI, 2/2010, s. 4–22; PETRANSKÝ Ivan A., Jehovovi svedkovia v prvej československej republike, in: MERVART, Jan – STŘEDOVÁ, Veronika a kol., České, slovenské a československé dějiny 20. století IV., Oftis 2009, s. 207–213; PETRANSKÝ Ivan A., Jehovovi svedkovia v Slovenskej republike (1939–1945), in: STŘEDOVÁ, Veronika – ŠTĚPÁN, Jiří a kol., České, slovenské a československé dějiny 20. století V., Ústí nad Orlicí: Oftis, s. 185–194; PETRANSKÝ Ivan A., Vlna perzekúcií Jehovových svedkov v Československu v rokoch 1954–1956, Pamät národa X, 1/2014, s. 30–45.
Poznámka redakce: Recenzent je autorem knihy: PÁCHA, Martin, Zakázaná víra. Nelegální náboženské menšiny v komunistickém Československu, Praha: Argo 2025, 240 s.
Související články:
