Sebeoběť jako reakce na nový čínský zákon

Rangzen Lobga (Lobsang Palden), Tibeťan v americkém exilu, se 2. července 2026 večer upálil před budovou Organizace spojených národů (OSN) v New Yorku. V prohlášení, které vydal těsně před smrtí (jeho anglický překlad je zde), uvedl, že jeho sebeoběť je protestem proti Zákonu o urychlení etnického sjednocení a pokroku, který vstoupil v platnost o den dříve (1. července). Přijat byl Všečínským shromážděním lidových zástupců 12. března tohoto roku. V dubnu pak po celém světě následovaly protesty jednotlivců a organizací, zabývajících se lidskými právy, a to včetně Vysokého komisariátu OSN pro lidská práva nebo Evropského parlamentu. Zákon je považován za nástroj k posílení čínského nacionalismu a k potlačení kulturních a náboženských menšin. Předpokládá se, že nejvíce se dotkne Tibeťanů a Ujgurů.

Rangzen Lobga.

Dvaapadesátiletému Rangzenu Lobgovi, řidiči newyorského Uberu, šlo především o Tibet, anektovaný Čínskou lidovou republikou roku 1951. Podle svědků nesl před budovu OSN tibetskou vlajku. Tibetský parlament v exilu jako nejvyšší orgán tibetského exilového odboje ocenil tuto sebeoběť a připomněl, že v samotném Tibetu se od roku 2009 takto obětovalo více než 150 lidí. Podle Mezinárodní kampaně pro Tibet (The International Campaign for Tibet) to bylo celkem 170 lidí: 159 v Tibetu a 11 v exilu. Poslední z nich, Rangzen Lobga, byl ovšem prvním, kdo sebeoběť vykonal na americké půdě. Jak je patrné například z tohoto článku, jeho sebeoběti si cení i muslimští Ujguři, jejichž kulturní a náboženská identita je ohrožena podobně jako v případě Tibeťanů.

Sebeoběť upálením má v buddhismu dlouhou tradici (stručně je popsána zde a popis je doplněn i zde). Navázali na ni sebeobětí z politických důvodů i Ryszard Siwiec (1909–1968), Jan Palach (1948–1969) nebo Jan Zajíc (1950–1969), stejný způsob angažované sebeoběti zvolil i americký environmentální aktivista Wynn Bruce (1971–2022).

Obě fotografie: Tibetský parlament v exilu.

Psali jsme v Dingiru:

Zuzana Ondomišiová, Sebeupalování a buddhismus, Dingir 16 (4), 2013, s. 133–135.

Související články:

Subscribe
Upozornit na
guest

0 Komentáře
Nejnovější
Nejstarší Dle hlasů