Již téměř měsíc probíhají diskuse o tragické události ve Washingtonu: v pátek 22. dubna pozdě odpoledne se před budovou Nejvyššího soudu upálil Wynn Bruce (1971–2022). V důsledku těžkých zranění následujícího dne zemřel.
Ačkoliv Wynn Allan Bruce nezanechal žádné prohlášení ani dopis na rozloučenou, jeho přátelé považují za téměř jisté, že jeho čin „nebyl sebevraždou, ale neohroženým skutkem soucitu, jímž chtěl obrátil pozornost ke klimatické krizi“. Tak to vyjádřila zenová buddhistka a klimatoložka Kritee Kankoová, která Wynna Bruce dlouho znala. Bruce pracoval jako fotograf a byl stoupencem společenství tibetského buddhismu Šambhala.
Soucitná sebeoběť je součást buddhistické tradice v podstatě od počátku. Již v Džátakách, příbězích z minulých životů Buddhy, které jsou součástí pálijského kánonu (vznikal od 5. století př. n. l.), jsou popsány případy soucitné sebeoběti. A velmi brzy v našem letopočtu byl tento motiv soucitného činu nejen dále literárně rozvíjen, ale i využíván i k politickým účelům.
Novodobě se politicky angažovaná sebeoběť objevila roku 1948: protest čínského mnicha mířil proti represím režimu Mao Ce-tunga. Celosvětový ohlas získala sebeoběť upálením od roku 1963 v době konfliktu ve Vietnamu, a to jako protest proti pronásledování buddhistických mnichů během vlády katolického prezidenta Ngô Ðình Diệma (1901–1963). Tento protest vysvětlil vietnamský zenový mnich Thích Nhất Hạnh (1926–2022) ve slavném dopise Martinu Lutheru Kingovi (1929–1968) z 1. června 1966. Napsal v něm kromě jiného:
Sebeupálení vietnamských buddhistických mnichů roku 1963 je pro západní křesťanskou etiku těžko pochopitelné. Tisk hovořil o sebevraždě, ale v podstatě to sebevražda není. Není to ani protest.
Dopisy, které mniši zanechali před sebeupálením, vypovídaly o tom, že cílem je jen znepokojení utlačovatelů a pohnutí jejich srdci a také přitáhnutí pozornosti světa k utrpení, které tehdy Vietnamci snášeli. Upálit se ohněm znamená prokázat, že to, co člověk sděluje, má vrcholnou důležitost. Neexistuje nic bolestivějšího než sebeupálení. …
Během obřadu ordinace, praktikovaného v mahájánové tradici, se po kandidátovi mnišství požaduje, aby si vypálil jednu skvrnu nebo více míst na svém těle, když na sebe bere slib, že jako bhikšu bude dodržovat 250 pravidel, aby žil životem mnicha, dosáhl osvícení a zasvětil svůj život spáse všech bytostí. Toto je samozřejmě možné říct i tehdy, když člověk sedí v pohodlném křesle, ale když jsou tato slova pronesena vkleče před obcí (sanghou) a v bolesti, vyjadřují veškerou vážnost celého srdce a mysli budoucího mnicha a mají daleko větší váhu.
Tím, že se vietnamský mnich popálí, říká se vší silou a odhodláním, že může snášet největší utrpení proto, aby ochránil své lidi. Ale proč se musí upálit až k smrti? Rozdíl mezi popálením a upálením je jenom v míře, nikoli v podstatě. Člověk, který se popálí příliš, musí zemřít. To důležité není vzít si život, ale shořet. Jeho cílem je vyjádření vůle a odhodlání, nikoliv smrt. …
Sebeupálení pak vykonali i další vietnamští buddhisté. V následujících letech vyjádřili své odhodlání a touhu pohnout srdci utlačovatelů a probudit pozornost světa i další aktivisté, kteří ale už nebyli buddhisté, kromě jiných i Ryszard Siwiec (1909–1968), Jan Palach (1948–1969) nebo Jan Zajíc (1950–1969). A od roku 2009 také (ovšem už – bohužel – bez velké pozornosti světa) tibetští buddhističtí mniši, odhodlaní vzepřít se čínské politické a kulturní agresi. Podle dostupných údajů jich bylo už 160. Sebeoběť Wynna Bruce tedy dává smysl právě v tomto kontextu buddhistického myšlení.
Náhledová fotografie z pietní akce připomínající sebeoběť Wynna Bruce: The Washington Post.
Psali jsme v Dingiru:
Zuzana Ondomišiová, Sebeupalování a buddhismus, Dingir 16 (4), 2013, s. 133–135.
Související články (otvírejte myší a stisknutím klávesy Ctrl):
#MeToo a Šambala: Sakyong Mipham rinpočhe odstoupil z vedení organizace