Vladislav Zadrobílek (14. 11. 1932 – 11. 12. 2010) byl ukázkou, že člověk nemusí mít absolvovány univerzity, a může přesto být hluboce vzdělaný. Pocházel ze Stodůlek, které, ač v době jeho narození a až do roku 1974 nebyly součástí hlavního města, byly propojeny s Prahou. Pobýval však na různých místech a v Litoměřicích se vyučil zahradníkem. Prošel mnoha zaměstnáními, která mu poskytovala příjem, aby se mohl věnovat soukromému vzdělání v oblastech výtvarného umění, hudby, knižní tvorby a západního esoterismu a pak své rozsáhlé tvorbě.
První texty publikoval v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století jako vydavatel v samizdatu a v několika případech jako autor. Celkem to bylo čtyřiatřicet titulů. Různé tehdejší edice byly poznamenány chabými technickými možnostmi a nutností utajit vydání před represivním aparátem režimu. Tím se Zadrobílek nenechal ovlivnit a přesto, že to byla práce na koleně, dal publikacím podobu, pro kterou bývají hodnoceny jako nejkrásnější české podzemní knihy vůbec.
Z postav, jimž poskytl prostor, lze zmínit autora „ludibristního egodeismu“ (hravého ztotožnění s Bohem) Ladislava Klímu, expresionistu a autora Dokonalé magie budoucnosti (Praha: Trigon, 1997) Josefa Váchala, výtvarníka Vladimíra Boudníka, básníka Vítězslava Nezvala, s nímž ho spojoval zájem u surrealismus a o astrologii, jakož i českého hermetika, který psal pod pseudonymem Pierre de Lasenic.
Surrealismus jako umělecký směr, ale i životní styl si prošel v období mezi světovými válkami radikálním politickým obdobím, brzy však prohlédl zrůdnost stalinistického režimu. Pro postavy jako André Breton a zřejmě také pro Zadrobílka se práce s podvědomými impulzy, sny, představami a pocity stala zprostředkovatelem zájmu o hermetismus.
Zadrobílkova umělecká tvorba zahrnuje básnické sbírky Velká denní hudba (samizdat 1963), Zadrhlo za hrdlo (Praha: Trigon, 1996), Klonování času (tamtéž 2005) a Plankty, Žalmy – sny, kosmologické střepy (tamtéž 2009). Psal rovněž povídky a eseje. Napsal pod pseudonymem V. Kuncitr fantaskní novelu černého humoru Sklerotikon (Praha: Trigon, 1995). Po sametové revoluci literárně publikoval v periodikách Analogon a Tvar. Byl součástí skupiny improvizovaného industriálního jazzu Žabí hlen s několika nahrávkami. Vytvořil rovněž řadu olejů, leptů a perokreseb. Stal se členem výtvarné skupiny Kroky a byl v kontaktu s Janem Švankmajerem. Jeho obrazy byly na několika společných nebo samostatných výstavách.
Zabýval se myšlenkově blízkým Otokarem Březinou, autorem pěti básnických sbírek, esejů a dnes už spíše pozapomenuté rané prozaické tvorby. Věnoval mu obsáhlý spis Dítě andělů: Otokar Březina, život jako dílo (Praha: Trigon, 2000), v němž se dotýká i citlivých, málo připomínaných míst v básníkově životě. Napsal rovněž životní příběh pražského spisovatele německého jazyka pod názvem Bdělost, toť vše! – Gustava Meyrinka cesta k nadsmyslnu (Praha: Trigon, 2002). Podle nakladatelské anotace se to čte jako román o cestě k esoterickému vnímání. Obě tyto knihy a mnoho dalších textů vydal pod pseudonymem D. Ž. Bor.
Hermetismus jeho generace zahrnuje široký okruh zájmů volně navazujících na starověký řecký text sepsaný v egyptské Alexandrii a známý pod názvem latinského překladu z 15. století jako Corpus hermeticum. Podobné vidění světa se projevuje v kabale vypůjčené od judaismu, v alchymii, astrologii, magii a tarotu. Těžištěm jeho zájmu byly konkrétně alchymie, mýtoetymologie, kořeny kultury a pravěk. Za základní dílo z tohoto okruhu se považuje mýtoetymologická trilogie. Patří k ní Zlatý a železný věk (Praha: Trigon, 1992), Abeceda stvoření (tamtéž, 1993) a Tajemný svět pravěku (tamtéž, 2012) s bohatými imaginacemi na téma původu a hlubších vrstev jazyka.
Ze Zadrobílkovy tvorby vyčteme zájem o svobodné zednářství. Jeho legendárnímu zakladateli v českých zemích věnoval útlý spisek František Antonín hrabě Špork, významný mecenáš barokní kultury v Čechách (Praha: Trigon, 1999). S tím souvisí i jeho zájem o martinismus, hnutí spojující motivy magické theurgie a křesťanství.
Zadrobílek založil hned v roce 1990 nakladatelství Trigon, které je dodnes činné a má v Praze, v Holešovicích-Bubnech svou prodejnu spojenou s antikvariátem. Vycházejí tam hermetické a beletristické knihy. První titul byl jeho Obrazový atlas hermetismu, ve druhém vydání roku 1994.
Záhy také byla se Zadrobílkovou účastí obnovena prvorepubliková společnost českých hermetiků Universalia. Přispívala k vydávání hermetické literatury, pořádala veřejné přednášky a pracovala v sekcích zaměřených na jednotlivé disciplíny západního esoterismu. Spolupracovali s ním mimo jiné alternativní astrologové Ladislav Moučka a Pavel Turnovský. Předsedou obnovené Universalie byl psycholog zajímající se hlavně o magii Milan Nakonečný. Tyto postavy opustily Universalii poté, co se roku 1998 přejmenovala na Univerzalii a pod novým vedením změnila koncepci.
Dalším Zadrobílkovým dílem je Logos, sborník pro esoterní chápání života a kultury, který od roku 1990 doposud vychází ne příliš pravidelně, víceméně jako ročenka. Přináší překlady českých i zahraničních klasiků hermetismu a současných autorů. Věnuje se prolnutí kultury a hermetismu, tzv. příčným vědám, integrální tradici. Svou náročností a bohatým kontextem se vymyká současné komerční esoterice. V letech 1990–1994 vycházel s grantovou podporou ministerstva kultury.
Významným Zadrobílkovým počinem byla výstava Opus magnum, která od 10. 6. do 30. 9. 1997 probíhala ve všech patrech Domu u kamenného zvonu v Praze na Staroměstském náměstí. Byl jejím autorem i kurátorem. Tehdejší časopis Baraka ji v recenzi označil za velké dílo o Velkém díle. Katalog k výstavě vyšel jako bohatě ilustrovaná kniha o 327 stránkách od Luboše Antonína pod názvem Opus magnum, kniha o sakrální geometrii, alchymii, magii, astrologii, kabale a tajných společnostech v Českých zemích (Praha: Trigon, 1997).
Něco z životních etap, jimiž prošel, shrnuje Zadrobílek v autobiografickém spisu Časobraní aneb Můj život v sedmi republikách (Praha: Trigon, 2010). Obsahuje kapitoly Dětství a školní léta, Na Šporkově panství, Ostravské hutě, Praha, Asyřan, Cesta k alchymii, Dlážděnka, Žabí hlen, Samizdaty, Vidění pravěku, Listopad 1989, Založení nakladatelství Trigon, Obnovení společnosti Universalie, Konference na počest Francis Yates, Výstava Opus Magnum, Odchod z Universalie. Doplňují ho posmrtně vydané deníkové záznamy, jimž vydavatel dal titul Poslední časobraní aneb Můj život v osmé republice (Praha: Trigon, 2012).
V článku použity informace ze zdroje zde.
Náhledový snímek Vladislava Zadrobílka ze zdroje zde.
Psali jsme v Dingiru:
téma Český hermetismus, Dingir 7 (3), 2004, text celého čísla je zde.
téma Současnost hermetických řádů, Dingir 22 (4), 2019, obsah čísla zde.
Související příspěvky:
