Východočeský Kunvald patří k legendárním místům českých církevních dějin – právě zde se v 15. století formovalo společenství Jednoty bratrské. Dnes stojí na tomto místě pamětní domek Na Sboru, který slouží jako malé muzeum a duchovní symbol kontinuity mezi počátky církve a současnou věřící komunitou. Naše nedávná návštěva tohoto historického místa, původně plánovaná jen jako muzejní exkurze, nabyla nečekaně poutní rozměr. Hned po příchodu jsme byli spontánně pozváni k bohoslužbě místního sboru. Pokusíme se přiblížit historický význam kunvaldského „domku” a popíšeme tradici každoročních bohoslužeb sboru z Potštejna.
Kunvald je právem nazýván kolébkou Jednoty bratrské. V letech 1457–1458 se v této odlehlé vsi na litickém panství usadila skupina bratří, kteří v Praze naslouchali kázáním reformního kazatele Jana Rokycany a inspirovali se učením Petra Chelčického. Jejich cílem bylo žít podle ideálů prvotní apoštolské církve, k čemuž hledali vhodné odloučené místo mimo ruch měst. Na Rokycanovu přímluvu jim král Jiří z Poděbrad poskytl útočiště právě v Kunvaldu, kde bratři založili svou první náboženskou obec. Toto společenství, tehdy nazývané „bratři a sestry zákona Kristova“, dalo vznik nové české církvi – Jednotě bratrské. Prvním biskupem Jednoty se stal Matěj z Kunvaldu, syn zdejšího sedláka, a posledním předbělohorským biskupem byl Jan Amos Komenský.
Stejně jako v době Komenského, neměla Jednota jednoduché podmínky již od začátku. Už kolem roku 1460 bratři zažili první vlnu pronásledování a třebaže kunvaldský sbor přetrval, jeho vůdci museli dočasně odejít jinam. V roce 1547 po neúspěšném stavovském povstání byl bratrský kostelík na příkaz panovníka uzavřen a bratři vyhnáni ze zdejšího panství. Před bitvou na Bílé hoře byla budova sboru přestavěna na bratrskou školu, avšak po vítězství protireformace byla Jednota po bitvě na Bílé Hoře roku 1620 zakázána a její členové museli odejít do exilu. Někdejší škola poté sloužila pro katolické děti až do roku 1750. Teprve v nedávné době byla památka Jednoty náležitě oceněna, když v roce 1929 domek odkoupila Českobratrská církev evangelická (ČCE) a zřídila v něm památník Jednoty bratrské. Od roku 1958 je veden jako kulturní památka, ovšem rekonstrukcí prošel až o téměř 40 let později. Otevřen byl při příležitosti 400. výročí narození J. A. Komenského v roce 1991. Dnes tak kunvaldský domek Na Sboru návštěvníkům nabízí stálou expozici o počátcích a dalších osudech Jednoty bratrské v českých zemích i ve světě.
Kunvaldský domek představuje hmotnou připomínku počátků církve, která se z východních Čech rozšířila jako Moravská církev do všech koutů světa. V těsné blízkosti domku dodnes najdeme několik symbolických míst spjatých s pamětí původní Jednoty. Přes polovinu tisíciletí se zachovala například Bratrská lípa – mohutný strom, údajně vypěstovaný ze tří spletených proutků, který dle tradice zasadili sami čeští bratři na rozloučenou se svou vlastí před odchodem do exilu. Náboženskou praxi prvních bratrských setkání připomínají i názvy zdejších míst: pramen Jordán, v němž prý bratři křtili nové členy Jednoty, a lesnatá roklina Modlivý důl, kde se věřící tajně scházeli k bohoslužbám v dobách pronásledování. Vedle domku stojí od roku 1910 také pomník Jana Amose Komenského, posledního biskupa staré Jednoty, u kterého je situována autobusová zastávka.
Památník v Kunvaldu ovšem nežije jen minulostí. Provozovatelem domku je Českobratrská církev evangelická (která se k dědictví Jednoty bratrské hlásí) ve spolupráci s místní obcí. Společně tu pořádají kromě muzejních prohlídek také příležitostné kulturní a duchovní akce. Areál domku lze v předem domluvených případech využít i k bohoslužbám či komorním setkáním věřících. Kunvald se tak stal nejen historickou pamětihodností, ale i poutním místem pro členy církví vzešlých z tradice Jednoty bratrské. Obec navazovala kontakty s potomky českých bratří v zahraničí – od roku 2006 má Kunvald partnerské město Lititz v Pennsylvánii (USA), založené Moravskými bratry. Není proto výjimkou, že do domku Na Sboru zavítají také návštěvníci ze zahraničí, aby zažili atmosféru kolébky své církve.
Zvláštní kapitolu současného dění v Kunvaldu představuje pravidelné setkání sboru z Potštejna. Právě v městečku Potštejn nedaleko Kunvaldu totiž roku 1870 vznikl první sbor Obnovené Jednoty bratrské v Čechách – tedy první místní obec Moravské církve po vydání tolerančních patentů. Potštejnský evangelický sbor (Ochranovský sbor při ČCE) dodnes pěstuje odkaz Jednoty bratrské a udržuje živé kontakty v rámci celosvětové Jednoty. K těmto kontaktům patří i symbolické pouto s Kunvaldem. Každoročně poslední neděli v červenci se členové sboru z Potštejna scházejí ke slavnostní bohoslužbě v kunvaldském domku. Tím ožívá tradice stará bezmála 550 let – bohoslužební shromáždění na tomtéž místě, kde se kdysi scházeli první čeští bratři.
Tato novodobá tradice začala jako snaha potštejnských věřících uctít kořeny své víry a připomenout si výročí založení Jednoty bratrské. Postupně se z ní stala pevná součást sborového života. Každoroční bohoslužba v Kunvaldu má ekumenický a komunitní nádech. Kromě potštejnských členů se jí účastní i další hosté z regionu a zájemci o historii, často z různých křesťanských církví. Atmosféra v roubeném domku, jenž pojme jen omezený počet osob, je při těchto setkáních velmi osobní.
Naše nedávná návštěva Kunvaldu ukázala, jak se z „pouhé“ historické exkurze může nečekaně stát duchovní zážitek. Původně jsme plánovali jen prohlídku pamětního domku a seznámení se s expozicí. Díky šťastné shodě okolností se však naše návštěva časově kryla s onou každoroční bohoslužbou potštejnského sboru. Správkyně expozice náš proto spontánně pozvala, abychom se k pravidelnému shromáždění připojili. Zasedli jsme po boku místních věřících na prosté dřevěné lavice, společně zpívali duchovní písně a naslouchali kázání.
Kontinuita mezi historií a současností, kterou kunvaldský domek zosobňuje, ukazuje sílu náboženské paměti v praxi. Památník Jednoty bratrské není jen místem, kde se vypráví o minulosti – díky živé tradici a pravidelným setkáním se stává místem, kde minulost přechází do současnosti. Domek plní dvojí roli: jako historické kroniky české reformace, a zároveň jako svatyně, kde se dědictví víry předává z generace na generaci.
Anna Myšáková a Petr Buriánek
Související články:
Jak to tak vypadá, tak Českobratrská církev evangelická nemá peníze na údržbu domku a řeší se jeho předání do světských rukou:
“S ohledem na význam místa je v řešení možný majetkový vstup Pardubického kraje.”
“Podle radního Romana Línka se nabízí, aby byl objekt svěřen do správy Regionálnímu muzeu ve Vysokém Mýtě.”
Udělat z toho další skanzenový domeček, to nevypadá zrovna na živé náboženství, co myslíte?
Děkujeme za krásnou reportáž