O Garstenu, přesněji o tamním původně klášterním kostele, jsem v minulosti již psal[1]. Letos jsem do tohoto městysu zavítal znovu. Tentokrát jsem pozornost věnoval zejména místnímu hřbitovu. Ten byl založen na nynějším místě v roce 1720, kdy byla postavena i Křížová kaple (Kreuzkapelle – tedy kaple s výjevem Kalvárie) za jeho (zhruba) západní stěnou[2]. Do té doby se pohřbívalo okolo tehdejšího (nyní již zbořeného) farního kostela, zhruba v místech dnešní farní zahrady (severně od nynějšího kostela). Již v roce 1946 se hřbitov ukázal být příliš malým, a tak se pohřbívalo na bývalém trestaneckém hřbitově, který farnost zakoupila od Spolkového ministerstva spravedlnosti. V letech 1990–1991 byl hřbitov rozšířen a ve spolupráci farnosti a městysu vystavěna nová obřadní síň.
Na umístění hřbitova je zřejmý kompoziční záměr: hřbitov se totiž nachází v prodloužení osy kostela (původně klášterního) Nanebevzetí Panny Marie směrem k západu. Hřbitov leží na samém okraji údolní nivy řeky Enže a za hřbitovní kaplí (která se svým průčelím obrací ke klášternímu kostelu) už se zvedá nepříliš vysoký, ale poměrně strmý svah údolí. Obě průčelí jsou vzdálena vzdušnou čarou zhruba šest set metrů, avšak zhruba sto padesát metrů před kostelem začíná střežený areál věznice, který je nutno obejít, což znamená téměř dvě stě metrů chůze navíc. Dojem z ucelené kompozice obou dominant částečně narušuje i těleso železniční trati, která cestu od hřbitova ke klášteru přetíná a je zde vedena zhruba pět metrů nad úrovní terénu.
Vraťme se však ke kapli na západní straně hřbitova. Ta, jak již bylo zmíněno, obsahuje výjev Kalvárie, tj. Ježíšova ukřižování. V jejím podnoží lze najít poměrně nízký klenutý prostor, v němž najdeme tři postavy vyvedené od pasu nahoru, jak lomí rukama mezi plameny. Zjevně zpodobnění pekla. A proč právě pod Kalvárií? Asi nebudeme daleko od pravdy, pokud si připomeneme ono „sestoupil do pekel“ z Apoštolského vyznání víry.
Potud dědictví první poloviny 18. století. Avšak onoho 5. července 2025 jsem mohl spatřit ještě jeden zjevně novodobý (a možná dočasný) doplněk. Před celým výjevem stál podstavec, původně určený snad pro květináč, v němž se však nacházela obrácená helma, nejspíš hasičská, a na celém artefaktu byl připevněn papír s tištěným nápisem:
„Im Gedenken an die verstorbenen Kameraden der Freiwilligen Feuerwehr Garsten.“
Tj. v překladu do češtiny:
„Na památku zesnulých kolegů z Dobrovolného hasičského sboru Garsten“.
Proč je památka zesnulých hasičů připomínána právě před zpodobněním pekla, nevím; představa, že by garstenští hasiči posílali své kolegy do pekla, aby uhasili jeho plameny, a tím završili Ježíšovo spasitelské dílo, se mi zdá na poměry většinově katolického Rakouska přece jen poněkud smělá až heretická.
Fotogalegie: [envira-gallery id=”35248″]
Soutěžní fotografie a text zaslal Miloš Hlávka.
Poznámky:
[1] Článek se nachází zde: https://info.dingir.cz/2024/08/garsten-kostel-v-sousedstvi-ostnatych-dratu/
[2] Informace pochází ze stránky hřbitova na webu linecké diecéze, pod kterou tento hřbitov spadá: https://www.dioezese-linz.at/pfarre/4090/kultur/kirchen/article/78458.html&ts=1753536198883 . Dodejme, že orientace na světové strany není úplně přesná – osa kostela i navazující cesty ke hřbitovu a kapli probíhají zhruba ve směru západoseverozápad – východojihovýchod. Výrazy „západ“ a „východ“ v článku dále používám kvůli zjednodušení popisu.
Související příspěvky:
Já myslím, že to není peklo, ale očistec (podobně tomu bývá jinde). Výjev má vybídnout návštěvníka k modlitbě za zemřelé, kteří trpí, než mohou vstoupit do nebeského království (za duše v očistci). Sestoupil do pekel z Vyznání víry neznamená, že sestoupil do pekla, jak ho chápe dnešní myšlení, ale do tzv. předpeklí, tedy že sestoupil do místa, kde čekaly duše na výkupnou oběť Krista (proroci a další spravedliví). Souvislost s hasiči se mi jeví nasnadě: co může být pro hasiče lepší kratochvíle, než hasit ty plameny 🙂