8. dubna 2025 uplyne deset let od smrti nizozemského religionisty a islamologa Jacquese Waardenburga. Waardenburgova religionistika vyrůstala z jeho potřeby porozumět vlastní náboženské zkušenosti a její důležitou motivací byla snaha porozumět žitému náboženství, zejména islámu. Jeho práce se však nezaměřovaly pouze na předměty výzkumu („náboženství“), ale rovněž na disciplínu samotnou, na její východiska a metody. Waardenburgův úvod do religionistiky převedený do češtiny pod názvem Bohové zblízka (orig. 1986, česky 1997) se stal v posledních dvou dekádách 20. století standardním úvodem do oboru na evropských univerzitách. Svým důrazem na teoretické otázky významně přispěl k (sebe)reflexivním obratu religionistiky.
Waardenburg byl v řadě aspektů badatelem „přechodu“, badatelem, který usiloval o inovaci fenomenologické tradice, v níž byl ovšem sám pevně zakotven. V době, kdy ve fenomenologicky orientované religionistice dominovaly přístupy, jež za vhodný předmět bádání považovaly zejména tzv. náboženské génie a za cíl si kladly uchopení postulovaných objektivních náboženských vzorců či prožitkových struktur, Waardenburg usiloval o to, aby se součástí oboru stal vědecky fundovaný výzkum sebepochopení subjektů výzkumu („věřících“).
Ještě minimálně jeden Waardenburgův počin si zaslouží připomenutí: ve svých textech se zasazoval o rozšíření badatelského pole religionistiky o tzv. implicitní náboženství a stál tak u zrodu pojetí moderní religionistiky jako disciplíny, která zkoumá rovněž různé netradiční formy náboženství a osmyslnění lidského života.
Jacques Waardenburg byl v 80. a 90. letech 20. století jednou z nejvýraznějších osobností evropské religionistiky, přesto zůstával v osobním kontaktu vždy velmi skromný a otevřený kritické diskuzi.
Náhledová fotografie: Karel Steenbrink, Relindonesia.
Související článek:
