V úterý 28. ledna 2025 v kavárně Alchymista na pražské Letné pořádal Petr Kalač (*1973) z Dokumentačního centra českého hermetismu (DCČH) 
již sedmé neveřejné setkání v rámci Literární sekce DCČH. Tentokrát s Janem Lípou (*1975), Mistrem Učení Fráni Drtikola (1883–1961), který dostal svolení toto Učení předávat od Evžena Štekla (1921–2001), přímého Drtikolova žáka. Setkání bylo mimořádně pro více posluchačů, ale nebylo veřejné, jelikož Učení se předává individuálně, z učitele na žáka a veřejné přednášky se zpravidla nekonají. Ostatně také sám Drtikol veřejně nepřednášel a i Štekl kritizoval veřejné šíření duchovna.
Petr Kalač začal debatu otázkou, jak se Lípa vlastně s Učením Fráni Drtikola prvně setkal. Podle vlastních slov si jej Evžen Štekl „zavolal,“ a to přibližně v roce 1995 po předchozí několikaleté meditační praxi. V té době již měl zkušenosti s vytažením hadí síly (kundaliní) do temenního čakramu (sahasrára), nicméně narazil na obtíže s jejím „usazením.“ Seznal, že je na čase obrátit se o radu na zkušeného učitele. Tehdy obeslal několik autorů, kteří o praxi buddhistické kundaliní jógy psali. Mezi nimi byl i Evžen Štekl, který jej ihned pozval k sobě. Tím nastala Lípova cesta praxe Učení pod vedením Štekla.
Na otázku, kam jej praxe Učení Fráni Drtikola dovedla, odpověděl Lípa lakonicky: „Nejdál.“ Štekl potvrdil, že Lípa v roce 1995 dosáhl osvícení a pověřil ho, aby Učení dále předával. Podle Štekla bylo jeho osvícení dosaženo poměrně rychle díky příznivým podmínkám z Lípových minulých životů, které se projevovaly např. tím, že Lípa od mládí zaznamenával vize, které se dají vyložit jako vzpomínky na minulé životy. Na otázku, jak se změnil život po dosažení osvícení, Lípa odpověděl, že vůbec. „Osvícení není to, co si lidé představují. Osvícení je schopnost dosažení trvalého stavu prázdnoty (šúnjatá) – klidu mysli, nikoli nabytí nějakých nadpřirozených schopností (siddhi). Byť i to se může dostavit, ale není to důležité. Navíc, takzvané magické síly jsou individuální záležitostí, nemusí je mít každý. Každý dostává od života to, co ke svému osvícení potřebuje.“
Na otázku, jak by co nejstručněji popsal, co je To, co učí, odpovídá: „Co je To, co učím? Nic. Nic s velkým N! Protože právě To je ta prázdnota. Prázdnota mysli, ke které vede meditace.“
Co je klíčem k praxi Učení Fráni Drtikola? Na to Lípa odpovídá třemi slovy: „Čakramy, bdění a nemyšlení.“ Vlivem své meditační praxe zjistil, že v těle je něco více než orgány; že jsou v něm také čakramy, intuitivně vnímatelná energetická střediska. Je potřeba vědomě rozproudit hadí sílu (kundaliní), která je usazena ve spodním čakramu (múladhára), vést ji skrze centrální kanál (sušumna) a skrze všechny ostatní čakramy, až dosáhne sedmého, nejvyššího (sahasrára). Dále je nutné v každém okamžiku konat skutečně vědomě a nebýt ovládán emocemi a vášněmi. Tato praxe vede k nemyšlení, k prázdnotě mysli a jejímu naprostému ztišení. „Obě meditace, čakramy a bdění prováděné na základě pozorování nádechu a výdechu (ánápána sati) se vzájemně doplňují a vedou k nemyšlení – prázdnotě,“ řekl Lípa.
„Jedná se tedy o zvládání okultní mechaniky?“ zeptal se Petr Kalač. Odpověď není podle Lípy jednoduchá, jelikož buddhismus je na jednu stranu svébytný systém tradic, ale na druhou stranu není snadné v československém prostoru oddělit historii buddhismu od okultismu. Také z pohledu praxe není možné učinit zásadní předěl, jelikož nejhlouběji „v těle“, kam lze podle Lípy jít, je do čakramů. Již Gustav Meyrink (1868–1932), Karel Weinfurter (1867–1942) či Otakar Griese (1881–1932) psali o této praxi – byť jiným jazykem, – čímž ovlivnili další generace českých hermetiků. To je podle Lípy příklad vlivu buddhismu a jógy na český okultismus. Cvičení čakramů a bdění vede k získání magických sil, které využívali ve své praxi. „Nevytváří tedy tato praxe super-člověka?“ ptá se Kalač. „Neřekl bych, spíše pravého člověka jako takového, protože mu umožňuje jednat v každém okamžiku plně vědomě,“ odpovídá Lípa.
Debata se následně stočila ke knihám, které Lípa napsal či spolueditoval. Počátky Lípova sepisování Učení sahají do debat se Šteklem, který jej podporoval v psaní textů o praxi, byť v té době spíše jen „do šuplíku.“ Po Šteklově odchodu byly texty zveřejněny na webových stránkách www.silamoudrosti.cz a později i na www.arahat.cz, kde jsou dostupné dosud.
Dr. Lípa upozornil, že je nutné knihy o Učení chápat jako podporu v praxi, když není přítomen učitel. Bez osobní konzultace se praktikující neobejde a nelze tak spoléhat pouze na studium. Nicméně v knihách je obsaženo mnoho praktických rad a – co je ještě důležitější – popis chyb a toho, jak se jim vyhnout.
Dvě hlavní Lípovy knihy o Učení vyšly v nakladatelství Svět Stanislava Doležala, který v současnosti zastupuje Drtikolovu rodinu a jeho potomky ve věcech autorského práva. První kniha se jmenuje Učení Fráni Drtikola: Od čakramů k nemyšlení. Původně vyšla v roce 2014 jako útlé pojednání o základech praxe. Druhé, značně rozšířené vydání z roku 2021 obsahuje hlubší výklad buddhistické nauky a také výběr z Drtikolových překladů buddhistických textů, které pořizoval z němčiny.
Na tuto publikaci navazuje Učení Fráni Drtikola: Všemocná hadí síla (2019), která rozvíjí popis praxe z první knihy. Přestože předpokládá jistou obeznámenost s praxí, obsahuje také stručné úvodní pojednání o Učení. Lípa pro nakladatelství Svět dále spolueditoval knihu svého učitele Evžena Štekla Síla moudrosti. Tato kniha, komplexně popisující probuzení hadí síly a její postup skrze čakramy, nejprve kolovala mezi Šteklovými žáky samizdatově, prvně vyšla v letech 1992 a 1994 (v nakladatelství DharmaGaia), v roce 1999 vlastním nákladem autora a v roce 2005 jako internetové vydání na webových stránkách www.silamoudrosti.cz. 
Nové, rozšířené vydání spatřilo světlo světa v roce 2019 (Svět). Nutno dodat, že v nakladatelství Svět vyšly také knihy František Drtikol – Duchovní cesta 1 (2004 a 2018) a 2 (2008 a 2019) editované S. Doležalem. Tyto knihy formou přepisů rozhovorů, dopisů, vzpomínek a Drtikolových poznámek přibližují čtenáři Učení patriarchy českého buddhismu. Vycházely původně v samizdatu, který uspořádal František Hein (1914–1984).
Na setkání Lípa představil také knihu od Josefa Štětky Čínský mudrc Tao (nakladatelství Lux, 2021), kterou spolueditoval. Tato kniha, která původně vyšla ve 20. let 20. stol. pod názvem Čínský mudřec, obsahuje volné parafráze myšlenek Lao-c‘, Čuang-c‘ a kombinaci taoismu a buddhismu a také nejprve kolovala samizdatově mezi Drtikolovými žáky. Již zmíněným Františkem Heinem byla doporučována vedle knihy Slova Buddhova jako jeden ze stěžejních textů pro studium. Heinův žák Zdeněk Jaroš (1932–2008) ji označoval zdrobnělým názvem Slovíčko. A právě na vydání knihy Slovo Buddhovo nyní Lípa pracuje a čtenáři ji budou moci již brzy najít v nabídce nakladatelství Lux.
Jan Lípa rovněž představil další knihu z nakladatelství Lux, související s tradicí, ze které Učení Fráni Drtikola vychází. Jedná se o Každodenní osvícení od Jeho Svatosti 12. gjalvanga drukpy, duchovního vůdce linie tibetského buddhismu drukpa kagjü, jedné z větví školy kagjüpa. Tato kniha vyšla roku 2024 a poutavě pojímá praxi bdění, jeden z pilířů této duchovní praxe. Na tomto místě je nutno zmínit, že Jan Lípa v roce 2005 přijal mnišské svěcení od 12. gjalvanga drukpy spolu s mnišským jménem Jigme Dondam Dorje, čímž se stal prvním českým následovníkem této tradice.
Dr. Lípa si však také všímá, že dnes už není takový zájem o opravdové následování duchovní cesty, jako tomu bylo v dobách nesvobody. Podle něj se mnoho lidí dnes hlásí k duchovnu kvůli svému egu spíše než z upřímné touhy po pravdě a osvícení. Často mají zištné úmysly, místo aby na sobě skutečně pracovali. Právě takové jedince se Lípa snaží odradit jasným varováním: „Moje knihy o Učení Fráni Drtikola si nekupujte, vůbec je nečtěte, a rozhodně podle nich necvičte! Je to nebezpečné. Pokud podle nich budete cvičit, dosáhnete osvícení, chcípne vám ego, a co pak s váma?!“
Náhledová fotografie z večera: Vilém Skopal.
Fotografie v textu (pokud není uvedeno jinak): Petr Kalač.
Pravopisné poznámky: Navzdory českému úzu ponecháváme iniciálu ve výrazu „Učení“, když se jedná o nauku Františka Drtikola; respektujeme způsob Jana Lípy v jeho knihách o Františku Drtikolovi. Oproti nakladatelství Lux chápeme výraz „gjalvang drukpa“ jako titul, nikoli jako vlastní jméno.
Psali jsme v Dingiru:
téma Česká mystika 20. století, Dingir 10 (2), 2007.
Robert Bezděk: Fotograf lidské duše: František Drtikol: umělec, mystik, buddhista?
Jan Lípa: Patriarcha českého buddhismu: Fráňa Drtikol a jeho učení.
Jan Lípa: Učení Fráni Drtikola: Vzpomínky na společenství kolem významného českého buddhisty.
Související články:
