Poprava Arvina Ghahremaniho obrátila pozornost světové veřejnosti jak ke krutosti současného íránského režimu, tak k osudu perských Židů.
Před dvěma lety se v západoíránském městě Kermánšáh dostal osmnáctiletý Ghahremani do sporu s muslimem Amirem Shokri. Podle Ghahremaniho rodiny a židovské komunity byl důvodem sporu Shokriho dluh. Během ostré hádky prý Shokri vytáhl na svého věřitele nůž a ohrožoval ho. Íránští žalobci to ovšem popírají a tvrdí, že spor se odehrával beze svědků. Každopádně souboj skončil Amirovou smrtí.
Ghahremani byl souzen podle právní zásady qisás,[1] která vychází z krevní msty a která vyžaduje „příslušnou a přiměřenou odplatu“,[2] což je odveta se stejným důsledkem, jako je škoda. Odplata může být odvrácena kompenzací („cenou krve“, dijja, též dija). V přijetí takové kompenzace doufala Ghahremaniho rodina. Na kompenzaci Shokriho rodině bylo vybráno více než milion dolarů a představitelé židovské komunity nabídli, že navíc zajistí financování mešity, která by byla postavena na Shokriho památku. Ale ani stále se zvyšující nabídka nemotivovala Shokriho rodinu, aby kompenzaci přijala. Arvin Ghahremani byl 4. listopadu popraven oběšením. Podle zásady qisás bylo roku 2023 odsouzeno 1 100 pachatelů a 282 z nich bylo popraveno – buď proto, že jejich blízcí nesehnali „cenu krve“, nebo proto, že kompenzace byla odmítnuta.[3] Arvin Ghahremani byl prvním popraveným Židem v Íránu od roku 1994.
V Íranu mají tzv. perští Židé[4] historii dlouhou 2 700 let. Na jejím počátku bylo jejich osvobození z babylónského zajetí díky perskému králi Kýrovi. Ten Židy nejen osvobodil, ale dovolil jim i návrat do jejich vlasti, a dokonce podpořil obnovení jeruzalémského chrámu. Tyto události jsou dobře známy z Tóry, v níž je Kýros dokonce nazván pomazaným – mesiášem (Izajášovo proroctví 45:1). Někteří z osvobozených Židů ovšem zůstali v Perské říši jako náboženská menšina. Roku 636 se tato menšina ocitla pod vládou arabských muslimů. Určitá privilegia a svobody si udržela i v současném Íránu, i když počet Židů se za dobu teokracie velmi snížil: před islámskou revolucí roku 1979 žilo v Íránu skoro 100 tisíc Židů, dnes jich je méně než desetina. Přesto dosud existuje řada aktivních synagog, židovských škol nebo košer obchodů a restaurací.
Případ Arvina Ghahremaniho ovšem znovu prokázal meze této svobody: jak upozornily organizace sledující lidská práva, potvrdila se praxe, kdy slova Žida platila méně než slova muslimů. Arvinovi byl přidělen obhájce, který ho ve skutečnosti ale nehájil, Arvinova vlastní obhajoba nebyla správně prezentována a ztratila v procesu váhu a obě jeho odvolání byla bez vysvětlení zamítnuta. Potvrdilo se také, že muslimská rodina poškozeného nebývá ochotna přijmout kompenzaci ze strany nemuslimů. Je možné dedukovat, že na popravě Arvina Ghahremaniho se podepsala vlna antisemitismu, která se zvedla po eskalaci nepřátelství Izraele a Íránu.
Poznámky:
[1] POTMĚŠIL, Jan, Šaríca. Úvod do islámského práva, Praha: Grada 2012, s. 152–153.
[2] OSTŘANSKÝ, Bronislav, Malá encyklopedie islámu a muslimské společnosti, Praha: Libri 2009, s. 241.
[4] Více o nich viz např. zde.
Podle služby Religion News Service a dalších zdrojů.
Psali jsme v Dingiru:
téma: Role Izraele v různých náboženstvích, Dingir 26 (3), 2023.
Související články:
