Justin Welby, anglikánský arcibiskup z Canterbury, byl zvolen v roce 2013 za neformální hlavu episkopální církve – Church of England. Objevily se naděje, že se mu podaří zmírnit napětí a pokračující rozdělení v církvi. Po Rowanu Williamsovi zdědil napětí v oblasti biskupské ordinace žen a praktikované homosexuality v řadách kléru, včetně žehnání stejnopohlavním svazkům. Za tím vším se skrývá rozpor ve výkladu Písma mezi konzervativním křídlem a skupinou teologicky liberálnější. Anglikánská církev se svými 77 miliony členů má dnes většinu svých věřících v zemích třetího světa. Nejvyšším orgánem je stále Lambethská konference, která se setkává každých deset let. Církev, která má v centru 39 anglikánských článků a „Knihu společných modliteb“ se začala zmítat v napětích. K tradičnímu vymezení na high church, která má blíže k římskokatolické církvi a low church, která je více reformační, evangelikální a charismatická, přibyly nové výzvy. Biskupskou ordinaci žen se Welbymu podařilo prosadit v roce 2014, ale otázka sňatků homosexuálů rozhoupala loď církve důkladně.
Postupně se zformovalo hnutí 600 konzervativních biskupů z různých částí světa pod názvem GAFCON (Global Anglican Future Conference). První konference se konala v Jeruzalémě již v roce 2008 a postupně se konaly další. V dubnu roku 2023 se v Kigali, hlavním městě Rwandy, konalo již čtvrté mimořádné setkání hnutí GAFCON. Nejednalo se o malou konferenci, ale o významné reprezentativní setkání, kterého se zúčastnilo 315 biskupů, 456 farářů a 531 laiků z 52 zemí Afriky. Tato kontinentální aktivita anglikánské církve potvrzuje teologickou emancipaci afrického křesťanství. Celému setkání dávala závažnost Petrova otázka Ježíši (Evangelium podle Jana 6, 68): „…ke komu bychom šli?“ Tak, jako i v jiných církvích se v anglikánském společenství dlouhodobě projevuje napětí kolem některých věroučných a etických otázek.
V roce 1998 Lambethská konference – nejvyšší orgán Anglikánské církve pod vedením arcibiskupa z Canterbury – hlasováním rozhodla, že „homosexuální praxe je neslučitelná s Písmem“. Brzy přišly útoky na toto rozhodnutí a anglikánská církev v USA začala ordinovat faráře a brzy i biskupa, kteří žili v homosexuálním svazku. To způsobilo velkou roztržku, kterou nejvyšší orgán sedmasedmdesátimilionové církve nedokázal vyřešit. Protože další anglikánské církve umožnily ordinaci duchovních žijících v homosexuálních svazích a také žehnání těmto svazkům, rozkol již nebylo možné zastavit. Arcibiskup z Canterbury Justin Welby se mnohokrát pokusil oba tábory smířit, ale to se nepodařilo. Časem se seskupily konzervativní anglikánské (episkopální) církve v USA, Brazílii, Evropě, na Novém Zélandě, a především v Africe. Na jiných místech se tato napětí také projevují. Zdaleka nejde jen o žehnání homosexuálním svazkům. Zdá se, že klíčovým problémem je přístup k intepretaci Bible. Zatímco někteří američtí a evropští anglikáni jsou ochotni ke kompromisům ve výkladu Písma, jejich afričtí kolegové jsou v doktrinálním učení konzervativní a v jeho aplikaci radikální.
GAFCON – konference v Kigali – se stala svorníkem pro početné africké anglikány. Jejich hermeneutická pozice je jasná. Na začátku konference proběhlo pokání za všechny dosavadní hříchy. Dále bylo artikulováno, že se anglikánské společenství odchýlilo od evangelia Ježíše Krista a přijalo zavádějící filozofické nauky (Ko 2,8). Toto odchýlení se od Krista bylo spojeno s defektní interpretací biblických textů, která porušila princip autority Písma. Po vzoru reformace byla v konferenčním dokumentu vyzvednuta věrohodnost, jasnost, postačitelnost a autorita Písma. Poukázáno bylo na 25 let snahy o jednotu v biblickém učení a jeho aplikaci uvnitř anglikánského společenství. Protože se podle Závazku z Kigali nepodařilo vyřešit problémy a nerozhodnost církve se stala překážkou misie, bylo nutné se oddělit a přestat uznávat Lambethskou konferenci v Londýně a také předsedajícího arcibiskupa Welbyho. Afričtí primasové potvrdili tuto určitou samostatnost. K oficiálnímu vystoupení ze společenství anglikánů ještě nedošlo, ale de facto se to již stalo.
Cílem Závazku z Kigali se stala snaha připravit platformu pro anglikány, kteří chtějí zachovat původní učení a zajistit pastorační péči pro lidi v africké církvi. Důraz je položen na sexuální věrnost v manželství a abstinenci pro ty, kteří v manželství nežijí. Ke GAFCON se připojilo Globální jižní anglikánské společenství. Dohromady to není malá část, protože se jedná o 85 % anglikánů. Je vážnou otázkou, jestli se podaří vrátit ke kořenům reformace a sjednotit způsob interpretace a aplikace Písma. Afričtí anglikáni chtějí zjevně pokračovat ve výchově svých duchovních, v evangelizaci a misii, v zakládání nových sborů a sociální službě. Závazek z Kigali připomíná reformační radikalitu a vidí příliš liberální přístup k Písmu dokonce jako ohrožení spásy a možnost ztráty dědictví Božího království (1K 6,9-11).
Psali jsme v Dingiru:
téma Náboženství a LGBT+, Dingir 27 (3), 2024.
Související články:
