Kdo byl Pierre Goursat? Umělec, vzdělaný v oboru kulturních památek, novinář, filmový kritik, předseda Katolické rady francouzského filmu, především však zbožný křesťan, katolík – laik, ale také mystik, adorátor, hlasatel evangelia, spoluzakladatel komunity Emmanuel, zakladatel Fraternity Ježíšovy, zakladatel Evangelizačních škol atd.
Pierre Goursat se narodil 15. srpna 1914. Jeho otec Victor Goursat byl umělec – karikaturista a bohém a velmi brzy rodinu opustil. Matka Marie se po celý život statečně starala o Pierra a o jeho o rok mladšího bratra Bernarda. Vedla v Paříži rodinný penzion, byla zbožná a víru se snažila předat i svým synům. Měla hluboký vztah k Panně Marii a úctu k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. Pierre rozchodem rodičů velmi trpěl a hluboce ho zasáhla také bratrova smrt v roce 1926. Měl sám křehké zdraví a trpěl tuberkulózou. Byl umělecky nadaný, a tak se věnoval studiu umění, historie a starožitnictví. I když v dospívání poněkud ochladl ve víře, jeho vlastní utrpení ho disponovalo k hlubokému soucítění s lidmi strádajícími jak tělesně, tak duchovně.
Důležitým okamžikem v jeho životě bylo jeho duchovní obrácení v roce 1933, které bylo vyvoláno silnou vzpomínkou na jeho bratra. Rozhodl se žít v hlubokém vztahu s Bohem. Necítil však povolaní ke kněžství, naopak chtěl zůstat laikem, který žije ve světě, modlí se, adoruje Eucharistického Ježíše a evangelizuje. Byla to prorocká intuice, rozpoznaná dávno před II. vatikánským koncilem a před vydáním dokumentů o apoštolátu laiků.
V roce 1970 svou práci v kultuře opustil. Koupil si starší loď, zakotvil ji na Seině u jednoho mostu, přestěhoval se na ni a z této lodi udělal evangelizační centrum: zde přijímal – stejně jako již dříve na jiných místech – lidi žijící na okraji společnosti, bezdomovce, narkomany, především mladé, a věnoval se jim. Vedl intenzivní modlitební život, sám i v malých skupinkách se svými přáteli. Byl to člověk plný energie navzdory fyzické slabosti, měl smysl pro humor a i přes svou ostýchavost a nenápadnost byl v kontaktu s mnoha lidmi napříč celou společností. Jeho status laika mu umožňoval být nablízku lidem, kteří by se nikdy nesvěřili knězi, ale kteří byli osloveni „jedním z nich“. Nikdy se nestal výraznou osobností nějaké skupiny, naopak působil v ústraní a vedl jednoduchý způsob života.
V roce 1971 se seznámil s hnutím charismatické obnovy. Spolu s mladou medičkou Martinou Laffittovou a několika dalšími přáteli prožil nové přijetí Ducha svatého. To byla nová zkušenost víry, obnovení vztahu s Bohem a oživení křestní milosti. Podobnou zkušenost prožili v těchto letech další lidé a pociťovali potřebu častého setkávání při společné modlitbě, adoraci a evangelizaci. Rozpoznání specifických obdarování větších modlitebních společenství vedlo ke vzniku řady nových hnutí a komunit. Společenství, koordinovaná Pierrem Goursatem a Martinou Laffittovou, provdanou Cattovou, vytvořila komunitu Emmanuel, komunitu všech stavů – laiků i zasvěcených osob, svobodných i žijících v manželství.
Od počátku se její spiritualita opírá o tři sloupy: adoraci, soucítění a evangelizaci. Za své duchovní centrum si komunita zvolila staré poutní město Paray-le-Monial, spojené s úctou k Ježíšovu srdci. Vybudovala zde dobře vybavené poutnické zázemí, prostory k ubytování a prostory pro menší i velké evangelizační akce. Každý rok se na programech pořádaných komunitou účastní více než 30 tisíc lidí. V průběhu dalších let se komunita rozšířila do více než 60 států všech kontinentů. Má přes 10 tisíc členů, z toho je 230 kněží a 200 zasvěcených laiků. Je pevnou součástí katolické církve jako veřejné mezinárodní sdružení věřících podle kánonu 298–320 a 327–329/CIC. Kromě svých specifických komunitních služeb vede kněžský seminář a její kněží slouží ve farnostech.
Pierre Goursat neměl kolem sebe svatozář. Měl svá omezení a slabosti. Svou sílu však čerpal z hluboce kontemplativního života. Mluvil o sobě s velkou pokorou: „Jsem ubohý červíček.“ Odvolával se tak na slova biblického proroka Izajáše 41,13–14: „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, držím tě za pravici, pravím ti: ,Neboj se, já jsem tvá pomoc.ʻ“ Byl moderátorem komunity do roku 1985. Kvůli špatnému zdravotnímu stavu se pak už neúčastnil žádných dalších komunitních aktivit a prožil zbytek života v ústraní, v modlitbě a adoraci Eucharistie. Zemřel v pondělí Svatého týdne, dne 23. května 1991.
V lednu roku 2010 byl Pierre Goursat prohlášen za Božího služebníka a v pařížské diecézi byl otevřen proces jeho blahořečení. První etapa shromažďování dokumentů a svědectví o svatosti jeho života skončila v prosinci 2015. Podařilo se sestavit objemný dokument o přibližně 12 tisících stran. Spis je sestaven z oficiální dokumentace od počátku procesu, z dokladů potvrzujících pověst svatosti Pierra Goursata a z více než 300 svědectví o milostech obdržených díky jeho přímluvě. Začala tedy druhá etapa procesu, vedená nyní Kongregací pro blahořečení a svatořečení v Římě.
Augustin Svoboda je emeritním profesorem lékařské biologie Masarykovy univerzity v Brně a člen komunity Emmanuel.
Psali jsme v Dingiru:
téma Nová hnutí v římskokatolické církvi, Dingir 8 (2), 2005.
Související příspěvky:
