Francouzská lékařka Martine Laffitte-Cattová (*14. 10. 1942) stála roku 1972 u vzniku neformálního společenství římských katolíků v Paříži, které roku 1973 přijalo název Komunita Emanuel. Druhým spoluzakladatelem byl pracovník v oblasti kinematografie a sdělovacích prostředků Pierre Goursat (1914–1991). Zatímco o Goursatovi je zvláště od zahájení procesu jeho blahořečení v roce 2010 k dohledání mnoho informací, Martine Laffitové, od roku 1976 provdané Cattové, se tolik pozornosti nedostává. Přece jen byla spíše pomocnicí hlavního hybatele Goursata.
Komunita Emmanuel je jedním z tzv. nových hnutí v církvi. Jsou to společenství, která jsou podobně jako řády a kongregace nezávislá na farní struktuře církve. Charakteristická je pro ně jejich laickost: nejsou tvořena ani vedena kněžími nebo řeholníky (byť se součástí nových hnutí běžně stávají), ale běžnými věřícími. Ti jsou obvykle zaměstnáni mimo církev a žijí v různých způsobech života: v manželství a v rodinách, ale i v celibátu samostatně či v komunitách. Taková společenství se sporadicky objevovala v římskokatolické církvi od prvních desetiletí 20. století, ale teprve II. vatikánský koncil (1962–1965) velmi posílil roli laiků v církvi a otevřel tomuto typu společenství nové možnosti.
V rámci nových hnutí v církvi patří Komunita Emanuel do tzv. katolické charismatické obnovy. To je zastřešující označení pro množství iniciativ, které jsou neseny entusiastickou a emociálně silnou zbožností vycházející ze zážitků s Duchem svatým. Podle těchto římskokatolických křesťanů je to právě Duch svatý, který je vede k intenzivnímu náboženskému životu, k vytváření úzkých modlitebních a jiných společenství, ke sdílení křesťanské víry a ke křesťanské službě. K této činnosti jsou je podle své víry „pokřtěni Duchem svatým“ a Duch svatý je vybavuje tzv. charismaty (dary milosti nebo též duchovní dary), zvláštními schopnostmi, které mohou mít někdy podobu nadpřirozeného působení (prorokování, uzdravování apod.).
Katolická charismatická obnova je „mladší sestrou“ protestantského charismatického hnutí, jedné z vln evangelikálního pentekostalismu. Počátek hnutí katolické charismatické obnovy spadá do roku 1967 a je spjat s touhou vysokoškolských katolických studentů ve Spojených státech amerických po prohloubení duchovního života. Odtud se hnutí rychle šířilo a postupně se v římskokatolické církvi etablovalo. Roku 1972 vytvořilo první církevní instituci. Od roku 1993 je hnutí zastřešeno organizací jménem „Služby mezinárodní katolické charismatické obnovy“ (ICCRS) se sídlem ve Vatikánu.
Společenství Komunita Emmanuel se chce soustředit na každodenní život podle příkladu Ježíše Nazaretského (v tomto smyslu je také vykládáno jméno „Emmanuel“, které v biblické hebrejštině znamená „Bůh s námi“). Za hlavní součásti tohoto zbožného života považuje adoraci (uctívání Boha), soucitnou službu bližním a evangelizaci (misii). Evangelizace má obvykle podobu seminářů a dalších typů setkávání s katolíky, kteří tímto způsobem obnovují a prohlubují svou víru a rozhodují se pro větší zapojení do své farnosti. Členové společenství provádějí též přípravu na biřmování, předmanželskou přípravu, akce pro posílení manželství a vykonávají další aktivity pro náboženskou formaci. Také se podílejí na organizaci setkání stoupenců katolické charismatické obnovy. Méně časté jsou veřejné pouliční akce (průvody, poutě).
Blízké vztahy členů jsou vyjádřeny slovem „komunita“ (nemusí se jednat o skutečnou komunitu lidí žijících společně). Členy společenství jsou manželé i svobodní, laici i kněží, a to obvykle samostatně, méně často ve společných domech. Členem společenství se mohou stát dospělí lidé, kteří prošli zkušební dobou. Po těchto obdobích přípravy může na sebe zájemce vzít „závazek angažovanosti v komunitě Emmanuel“, který trvá jeden rok. Po uplynutí této doby musí být toto rozhodnutí obnoveno. V komunitě jsou také muži a ženy zasvěcení k celibátnímu životu. Na základě vnitřního povolání může člen Komunity Emmanuel vstoupit do Fraternity Ježíšovy, radikálnější části společenství zasvěceného bezvýhradné službě Bohu a církvi.
Podle Kodexu kanonického práva (kánon 298–301) má společenství status „soukromého sdružení křesťanů“. Roku 1998 potvrdila status společenství Papežská rada pro laiky (úřad se v současnosti nazývá „Dikasterium pro laiky, rodinu a život“). Komunita Emmanuel působí se souhlasem místního biskupa či faráře; ti ovšem do aktivit společenství přímo nezasahují. Komunita Emmanuel se řídí vlastními statuty.
V čele mezinárodního společenství Komunita Emmanuel stojí moderátor a mezinárodní rada. Od roku 2018 je „generálním moderátorem“ Michel-Bernard de Vregille (*1961). Moderátor se souhlasem mezinárodní rady jmenuje koordinátory jednotlivých provincií; rozsáhlejší provincie přitom může být rozdělena na sektory. Centrem společenství je francouzské město Paray-le-Monial. Společenství je rozšířeno do asi 60 zemí světa a sestává z asi 11,5 tisíce členů.
U nás je Komunita Emmanuel evidovanou právnickou osobou podle § 15a, odst. 1 zákona 3/2002 Sb. Jejím zřizovatelem je Biskupství brněnské. Evidována byla roku 1996 a je zapsána v Rejstříku evidovaných právnických osob Ministerstva kultury České republiky. Jako statutární orgány ve funkci představeného a představené jsou od roku 2018 uvedeni Aleš Zezula (1966), resp. Veronika Zezulová (1972). V důsledku růstu se česká Komunita asi před rokem rozdělila do tří sektorů, které fungují odděleně: Vysočina–Praha, Morava západ a Morava východ. Několikrát za rok je pak setkání celé České provincie. Prezentuje se na internetu zde. Samostatně se prezentuje společenství mladých, a to zde.
Zdroje: SECONDIN, Bruno, Nová hnutí v církvi, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství 1997, s. 143–144; BRZOBOHATÝ, Lukáš, Nová hnutí v církvi římskokatolické a jejich působení v ČR, diplomová práce, Praha Husitská teologická fakulta UK 2004, s. 47–49, a další.
Náhledová fotografie: Communauté de l´Emmanuel.
Psali jsme v Dingiru:
Téma čísla 2/2005 „Nová hnutí v římskokatolické církvi“ (plný text čísla zde).
Související příspěvky:
