Abwoi je tradiční africké náboženství, či přesněji kult mužských předků, kteří jsou neviditelní, ale jejich hlasy jsou v pozemském světě slyšitelné. Kult je rozšířen především u nigerijských Nenzitů, zejména v etnických skupinách Adara, Atyap, Bajju, Bakulu, Batinor, Ham a Irigwe.[1] Abwoi je výhradně mužský kult – jeho vyznavači se v průběhu roku účastní častých rituálů a jednou ročně velké společné bohoslužby.[2]
Neexistuje žádná jednotná obecně přijímaná tradice původu náboženství abwoi. Vypráví se rozličné legendy, jejichž společnou výpovědní hodnotou je skutečnost, že kult je velmi starý. Jedna z legend klanu Atyapů říká, že Akuové – první osadníci tamějšího regionu před příchodem Atyapů – byli původci kultu abwoi, který Atyapové později převzali. Jiná legenda vypráví, že Anghánci přišli do oblasti Kanai, aby oplakali smrt svého mudrce Kura Yanga a jak u nich bylo zvykem, pohřeb doprovázel obřad kultu abwoi. Místní lidé obřadu přihlíželi a rituál přejali. Další legenda z oblasti Bajju říká, že kult pochází z vesnice Tsoriyang klanu Bayinhwan. Jiná legenda tvrdí, že abwoi přinesl muž jménem Tawai ze země Irigwe. Mezi Gwongy se naopak traduje, že kult vznikl ve vesnici zvané Agabi a je poměrně mladý, pravděpodobně až z 19. století.[3]
Zakázaná svatyně
Podle abwoiské tradice mají ženy zakázáno vstupovat do svatyně a tančit během náboženských obřadů. Do svatyně smí pouze dospělí muži, kteří prošli iniciačním rituálem. Atyapové pořádali (a leckde v Nigérii stále pořádají) celou řadu slavností abwoi, největší je tradiční novoroční festival Ayet. Během tohoto festivalu je zakázáno trestat děti, jakkoli by své rodiče zlobily. Kdo by zákaz porušil, musel by obětovat dvě kozy, což rozhodně není (v jedné z nejchudších zemí světa) malý trest. Úmrtí a svatby jsou v tomto období považovány za špatné znamení. Během společného obřadního shromáždění, které obvykle trvá týden, přináší celá komunita oběti ve formě pokrmů a nápojů, někdy také peněz. Svatyně jsou tradičně vystavěny v kruhovém půdorysu a vejde se do nich přibližně 40 osob.[4]
Při hlavním rituálu vypije Agwam Abwoi (hlavní kněz) trochu piva z asumu (malého džbánu) a poprosí předky o dobrý zemědělský rok. Starší zasvěcení muži jsou ve svatyni, zatímco mladší muži a ženy zůstávají venku. Jakmile začnou mladší muži tančit, ozývají se hlasy „duchů“ abwoi. Sofistikované zařízení simulující hlasy duchů je vyrobeno z tykve, bambusových stonků, pavučin a dalších předmětů, aby byl vyvolán zvukový efekt hlasu ducha vycházející ze svatyně. Toto zařízení mají znát pouze muži, kteří jej nesmí prozradit ženám.[5]
Iniciace
Chlapci jsou do kultu abwoi iniciováni ve věku kolem deseti let.[6] U Fantswamů je to ovšem o mnoho let dříve, a to od čtyř do osmi let. Při iniciaci jsou chlapci pět dní ve svatyni, učí se tradované legendy a jsou zasvěcováni do výroby sofistikovaného zařízení, které simuluje hlas duchů. Toto tajemství nikdy nesmí prozradit ženám. Ty celou věc samozřejmě znají, ale přijímají svoji úlohu předstírat neznalost. Dnes se jedná o jakousi kulturní hru, která je součástí tradiční identity a lidi vzájemně spojuje. Chlapci jsou varováni, že pokud prozradí tajemství ženě, budou zbiti a odvlečeni hluboko do lesa.[7]
Po pěti dnech strávených ve svatyni jsou chlapci odvedeni k řece k jakési formě křtu, přičemž jejich hlavy se potírají aamyiaakonem (mahagonovým olejem). Poté se vrací ke svým rodinám. Lidé vypovídají, že v průběhu iniciace chlapce pozře abwoi a nově jej vyvrhne jako dospělého. Následuje oslavná hostina.
Legendy tvrdí, že každý ze zasvěcených chlapců, který by dříve prozradil pravdu o hlasu duchů kultu abwoi, by byl odveden do svatyně a souzen. Pokud by byl shledán vinným, jeho otec by si posypal hlavu popelem (symbol smutku). Poté by byl chlapec nabodnut na ostrý kůl (což byla forma popravy za zvlášť závažné zločiny). Ženám bylo oznámeno, že chlapce spolkl abwoi.[8]
Kursak
Tanečník v tradičním oděvu v abwoi nazývá kursak. Bytost kursak často symbolizuje otevření kultu abwoi ženám, neboť s kursakem má vždy tančit alespoň jedna žena. Tanečník, který má nosit oděv kursak musí být morálně čistý, bezúhonný člověk, jinak by se mu – podle tamější víry – kursak zažral do kůže.
Ve svatyni se nesmí jíst ani pít tradiční pivo či víno bez povolení hlavního kněze. Kdo by pojedl či popil bez povolení hlavního kněze, byl by ze společenství vyloučen jako hříšník.
Bytost abwoi je také nahlížena jako božstvo, či přesněji polobožstvo, které je lidem blíže než nejvyšší bůh Agwaza. Abwoiové pomáhají lidem s úrodou a chrání je před nebezpečím. Mohou také uzdravovat a pomáhat proti čarodějnictví.
Svátek nového zemědělského roku se koná na začátku období dešťů koncem dubna. Je to období, kdy nemají být slyšet hlasy duchů ze svatyně. Pokud by hlasy slyšet byly, jednalo by se o špatné znamení a přítomnost čaroděje.[9]
Poznámky:
[1]Srov. ISICHEI, Elizabeth. On Masks and Audible Ghosts: Some Secret Male Cults in Central Nigeria. Journal of Religion in Africa, roč. 18, č. 1 (1988), s. 42–70.
[2]Srov. AGANG, S. B. When Evil Strikes: Faith and the Politics of Human Hostility. Eugene: Wipf and Stock Publishers, 2016, s. 235–239.
[3]Srov. tamtéž.
[4]Srov. ISICHEI, Elizabeth. On Masks and Audible Ghosts: Some Secret Male Cults in Central Nigeria. Journal of Religion in Africa, roč. 18, č. 1 (1988), s. 42–70.
[5] Srov. JANSON, Marloes. Unity Through Diversity: A Case Study of Chrislam in Lagos. Africa: Journal of the International African Institute, roč. 86, č. 4 (2016), s. 646–672.
[6]Srov. ISICHEI, Elizabeth. On Masks and Audible Ghosts: Some Secret Male Cults in Central Nigeria. Journal of Religion in Africa, roč. 18, č. 1 (1988), s. 42–70.
[7]Srov. HAVELKA, Ondřej. Africká náboženství: religionistika, teologie, afrikanistika. Praha: Dingir, 2024, s. 223–224.
[8]Srov. tamtéž.
[9]Srov. ISICHEI, Elizabeth. On Masks and Audible Ghosts: Some Secret Male Cults in Central Nigeria. Journal of Religion in Africa, roč. 18, č. 1 (1988), s. 42–70.
Náhledová fotografie: autor.
Psali jsme v Dingiru:
téma 4/2015: Náboženství v současné Africe
Související příspěvky:
