Kniha Nora zachraňuje svoji duši (Praha: Alferia 2024, 240 stran) propojuje příběh duchovního probuzení s praktickým průvodcem šamanské praxe.
Kniha Nora zachraňuje svoji duši je knižní prvotina autorky Martiny Pašingerové, známé jako Šamanka z města. Tato kniha s autobiografickými prvky vypráví příběh Nory, která se vydává na duchovní cestu, ale kniha zároveň také slouží jako příručka šamanského cestování v tradici harneriánského jádrového (core) šamanismu. V tomto ohledu tak kniha sleduje stejný cíl jako její autorka: léčí příběhem a učí šamanismus (rozhovor s Martinou Pašingerovou o její praxi: zde).
První úroveň knihy tedy vypráví o Nořině duchovním probuzení a nacházení směru ve svém jinak ne příliš naplněném životě. Noře na první pohled nic nechybí: není nemocná, má práci i přátele, přesto se jí její život zdá prázdný a nesmysluplný. V religionistické terminologii bychom řekli, že Nora je dobrým kandidátem na seekera – totiž někoho, kdo hledá (angl. to seek) vyšší, duchovní smysl své existence.
A tak Nora vyšle jednoho dne modlitbu k vesmíru – a vesmír odpoví. S Norou se roztočí kolotoč podivuhodných událostí a setkání v barvách magického realismu, který otřese celým jejím životním směřováním. A tyto změny se začnou brzy projevovat ve všech aspektech jejího života: na „hmotné úrovni“ se Nora musí vyrovnat s tím, jak žije a pracuje, na duchovní úrovni se učí šamanské práci a na sociální úrovni potkává Nora nové spřízněné duše – ať už se jedná o zvířata, svérázné duchovní spojence nebo nové lidské přátele. A i když na konci Nořin příběh poněkud „šustí papírem“, jeho zpráva je zřejmá: kdo chce a snaží se, tomu bude od vesmíru pomoženo.
Velmi sympatické je pak celé literární zpracování příběhu: Nořina roční pouť je lemována různými vtipnými scénkami, nešetří sarkasmem ani ironií a umí zaměřit kritiku i do „vlastních řad“ – tedy do hájemství alternativní spirituality. Kapitola o tom, jak Nora jde na seminář „Síla vědomé ženy“ je korunou tohoto přístupu. Tento nadhled, který připouští omylnost i vlastní svéráznost, je koneckonců typický i pro samotnou autorku (jak se prezentuje na svém instagramu).
Jak již bylo na začátku zmíněno, kniha může a pravděpodobně má také sloužit jako příručka pro šamanské cestování. Různé typy šamanských cest jsou v knize zvýrazněny šedivými rámečky a fungují nezávisle na hlavní linii příběhu. Vzhledem k tomu, že od podobného počinu – totiž vydání českého překladu slavné knihy Michaela Harnera Cesta šamanismu: jak probudit svůj duchovní potenciál – uběhlo již 14 let, lze tuto knihu také vnímat jako jejího důstojného nástupce. Mnoho cvičení zůstává velmi podobných těm, které se dodnes učí na seminářích Harnerovy školy Nadace šamanských studií (Foundation for Shamanic Studies). To, že autorka neuvádí jejich původ, jen svědčí o dnes již zcela rozšířeném trendu chápat harnerovský šamanismus jako archetypální.
Kniha tedy nadchne všechny, kteří mají zájem o šamanskou praxi. Pro ostatní pak může nabídnout ještě další, možná nečekané obohacení: v posledních letech se v USA opět začínají vzmáhat antikultovní nálady, které pomalu doplouvají i do Česka. Tato kniha je pak skvělou literární odpovědí na donekonečna opakovanou otázku: „Jak tomu může někdo věřit?“ Ukazuje totiž konverzi z druhé strany, než kterou běžně slyšíme: tedy ne ze strany znepokojeného a nechápajícího okolí, ale od samotného konvertity. Nora totiž zažívá příběh pozvolné náklonnosti k jednomu typu duchovního směřování, které postupně převezme kormidlo nad celým jejím životem a dovoluje jí zažívat naprosto nevšední zážitky. 
Noru tato nová cesta nabíjí, dává jí sílu měnit svůj život a nalézat v něm smysl i novou identitu. Kniha ovšem také otevřeně přiznává, jak je tato cesta trnitá, sociálně obtížná a jak velkou odvahu a umění snášet nepohodu a nejistotu toto duchovní vykročení vyžaduje.
Psali jsme v Dingiru:
téma Šamanismus, Dingir 11 (4), 2008, plný text čísla zde.
Související články:
