Minulý týden (6. července) uběhlo 110 let od narození Boženy Cibulkové (6. července 1914 – 2. prosince 1995). Společenství těch, které dosud inspiruje k prožívání netradičně, esotericky pojatého křesťanství, prokazuje mimořádnou sílu jejího vlivu. Pokud je nám známo, akademicky se náboženským působením Boženy Cibulkové a jejím společenstvím dosud nikdo nezabýval.
Přípravou k jejímu povolání mystičky bylo to, že v Boskovicích (kam se vdala) navázala kontakt se společenstvím, které se utvořilo kolem jiné, starší české mystičky Marie Kubištové (1887–1956), známé jako Alma Excelsior (více o ní a její škole zde). Roku 1950 ale měla sama formativní mystický zážitek a vytvořila vlastní duchovní cestu, v níž je možné tušit vliv Rudolfa Steinera (1861–1925), byť nikoliv v té míře jako u Almy Excelsior. Zatímco působení Almy je spjato s Boskovicemi, u Boženy Cibulkové se podobně asociuje jiné moravské město – Mohelnice, kam se po smrti manžela přestěhovala.
Schopnost mystických zážitků se u Boženy Cibulkové rozvíjela postupně už ve 40. letech, ale skutečně přelomový byl ten, který se udál na Hromnice 2. února 1950. Tehdy údajně měla vidění vzkříšeného Krista, který ji vyzval ke svědectví o jeho díle ve prospěch lidstva. Po tomto vidění byla podle svého vyjádření ještě dalších sedm dní ve stavu mystického vytržení. Od této doby začala vstupovat do kontaktu s anděly, archanděly a dalšími bytostmi v sedmi vyšších duchovních sférách i se samotným Kristem (začala přijímat „Kristovo slovo“). Nebyla přitom v transu a nejednalo se o automatické psaní, ale při plném vědomí spíše tlumočila to, co viděla a pochopila.[1] Tato poselství se týkala celého lidstva, které je od počátku v hříšném, krizovém stavu, ale které čeká nastávající nový věk. Zvláštní roli při jeho příchodu mají Slované a mezi nimi český národ. Příkladem poselství mohou být třeba slova „Národům země“:[2]
Nadešla pro vás poslední doba, v níž vám ještě lze:
odčinit křivdy, jichž jste se dopustily a dopouštíte,
podobny v tom krtkům ryjícím i v upraveném záhonu
a v růžové zahradě –
smýt i nejtěžší viny lpící na vás jak zhoubná plíseň
na uměleckém díle –
očistit jméno národa od poskvrny zlými činy,
jejichž velikost nevyjádří ani neobsáhne žádná míra Země,
žádná kajícně tvárněná představa – …
Vstupte do této poslední doby možností
odčiňovat viny, napravovat omyly a chyby
a při tomto úkolu až gigantickém stavět nový dům národů.
Vstupte do ní, jako se vchází na zanedbané, dlouho neorané pole
se silným a ostrým pluhem.
Vedu vás k této neodkladné práci svou Pravicí,
která je Božím vedením života,
která je Boží vládou nad vládami národů –
která je Boží státní vševesmírnou suverenitou.
Božena Cibulková byla po celý život katolickou křesťankou a intenzivně prožívala zvláště eucharistii. Současné křesťanství ale považovala za nedostatečně, slabě vybavené pro krizový zápas, který lidstvo prožívá a ještě bude prožívat. Předpovídala mu ale velkou budoucnost, protože „současná kritická situace lidstva … nutí církve ke změnám a k napravení nedostatečných a omylných interpretací křesťanství.“[3] Velkou otázkou pro ni totiž bylo, „proč reinkarnace jako hluboký pohled do tajemství dění života byla vyňata z křesťanství a vložena do seznamu herezí.“[4] Reinkarnaci Božena Cibulková chápala – tak, jak to je v esoterické tradici běžné –, jako prostředek výchovy, který poskytuje možnost duchovního vzestupu i odpykání trestu. Myšlenka reinkarnace není podle ní v rozporu s jedinečnou a univerzální rolí Krista. Jeho příchod se podle ní stal bodem obratu v koloběhu reinkarnací, protože „oběť Krista roztíná reinkarnační kruh“.[5]
Také Andělskolidské společenství (prezentuje se zde), které se kolem Boženy Cibulkové vytvořilo a které se dosud schází sedmkrát ročně ve Dnech Božích (o jednom jsme referovali zde), se považuje za křesťanské společenství, složené z křesťanů různých tradic (katolíci, evangelíci i jiní), hledajících hlubší poznání, než jim oficiální podoba jejich tradice poskytuje. Boženu Cibulkovou považují za „učitelku církve“, která se ale z učení církve vymykala. Podobně prý vysoce hodnotil její poselství jako „pokračování evangelia“ tajně vysvěcený (za vlády komunistů) biskup Felix Maria Davídek (1921–1988), který Boženu Cibulkovou navštívil.[6] Ovšem podobně jako její nauka svědčí množství článků v časopise Gemma v 90. letech minulého století spíše pro její oblibu mezi pokračovateli tradice západního esoterismu a hnutí Nového věku. Knižních publikací Boženy Cibulkové obsahuje katalog Národní knihovny šestnáct, vyšla i řada příležitostných sešitových tisků a dalších asi deset tisíc stran textů[7] zůstává (zatím) v rukopise.
Poznámky:
[1] Tak to uvedl její následovník Michal Dvořák na semináři Společnosti pro studium sekt a nových náboženských směrů 11. května 2006.
[2]Dny Boží. Slovo duchovního poznání, které sdělila Božena Cibulková, Praha: Perla 1990, s. 17–18.
[3] Michal Dvořák, Rozhovor s Boženou Cibulkovou, Gemma 3/1992, s. 19.
[6] Michal Dvořák na semináři…
