Tři sestry & Synové, František z Braníka, Daranus, Krakonošovo a Creative Booster, 2023, 77 minut.
Když je Františkovi pětačtyřicet, přichází zdánlivě nesmyslná smrt prostřednictvím sotva dospělých vrahů, kteří Františka znali jen jeden osudný večer. Však kdo zná počet podvedených a zklamaných lidí, kteří Františka prokleli? Sice za to sami zaplatí, ale temný mrak, jenž se s každou novou nenávistnou myšlenkou zvětšoval, se zhmotnil v brutálním ubití Františka dvěma mladíky při společné cestě z hospody. Jak se píše v Listě Židům: „Buďte spokojeni s tím, co máte. Vždyť Bůh řekl: ‚Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu.‘“ A Bůh Františka nikdy neopustil a nikdy se ho nezřekl. Leč zřekl se František Boha.
Letos je to už 15 let od vraždy punkového textaře, hudebního skladatele, zpěváka a muzikanta Františka Sahuly, člena kapel Tři sestry a František Sahula a Synové výčepů. Loni obě skupiny sirotků spojily síly, aby pod názvem Tři sestry & Synové na podzim vypustili do světa album František z Braníka, z něhož pochází úvodní citát a které je věnováno zabitému kamarádovi. Jedná se vlastně o dvojalbum, což je zjevné z vinylové edice, kterou tvoří dvě gramodesky. Pak je tu ještě druhá verze v podobě knihy velikosti CD a jednoho kompaktu, na němž se nachází osmadvacet písní, tedy skoro 80 minut hudby. Knihu doprovázejí černobílé fotky Braníku od Tomáše Orozoviče dle námětu kapelníka Sester Ing. Magora čili Tomáše Doležala. Obalu vévodí detail Sahulovy hlavy z hrdinských dob bujarého mládí. Výraz jeho tváře na této fotce od Zdeňka Sokola osciluje mezi charismatickým prosťáčkem božím (tomu nahrává bílé pírko či psací brk, který mu otírá vous) a prostým notorikem na vrcholu alkoholického blaha, jemuž v úsměvu viditelně absentuje část chrupu. Podobně to měl Sahula asi i ve skutečnosti. Nutno dodat, že nebožtíkův život se stal inspirací už pro koncepční album Průša se vrací, které natočil původní Sahulův soubor v roce 1998. Tehdy byl ovšem nebožtík ještě živý, takže byl překřtěn na postavu z písně vedlejšího Fanánkova projektu Hagen Baden, v jehož klipu ji nezapomenutelným způsobem ztvárnil právě Sahula. Deska nijak nevybočila z ranku veselého a nekomplikovaného punk rocku či pub rocku s několika výraznými hity, které Sestry dodnes hrávají na koncertech. Sahulovi alias Průšovi se to tehdy moc nelíbilo a postěžoval si na to ve své knize. To už v případě nové desky ale nemůže, přičemž by k tomu snad ani neměl důvod.
Textař a zpěvák Sester Lou Fanánek Hagen (jinak absolvent ČVUT Ing. František Moravec, taktéž frekventant několika semestrů žurnalistiky), který po smrti Sahuly zpíval i v Synech výčepů, totiž o zabitém kamarádovi napsal plnohodnotné libreto, které obě kapely proměnily v punkovou operu s přesahem do martyrologie. To totiž kanonizuje Sahulu jako punkového mučedníka, ačkoli svatý rozhodně nebyl. Začátek knihy dokonce uvozuje citát z Katechismu katolické církve a celé libreto svědčí o Fanánkově soustavné četbě Bible (vzhledem k užitým citátům je patrné, že si libuje v kralickém překladu). Album by jistě bylo zajímavé analyzovat na religionistické konferenci, zaměřené na souvislosti mezi náboženstvím a rockovou hudbou či jejími subžánry, v tomto případě punk rockem respektive křesťanským punkem, nicméně v této recenzi na to nemáme dostatek místa, takže pojďme k samotnému jádru alba.
Vše se odehrává v druhé půlce osmdesátých let minulého století v komunistickém Československu, kdy se v pražském Braníku pohybuje mladý elektromontér František, jenž holduje hře na kytaru v rockové kapele a návštěvám hospodských zařízení, kde se věnuje pábení kamarádů a padlých žen. Brzy však objeví román Quo vadis, který ho přivede do kostelního sboru, aby pak v lůně církve potkal mladou katoličku Milenu, jež se stane jeho ženou a matkou jeho dětí. Zprvu idylické soužití však poznenáhlu dostává trhliny a František se postupně opět dostává do spárů démona alkoholu, čímž dojde k rodinnému rozvratu a nakonec i k odchodu hlavního hrdiny na onen svět. Kromě Fanánka se na vokálech významně podílela harmonikářka Supice (Veronika Borovková), ta nazpívala dvě hlavní ženské postavy: Františkovu manželku Milenu a servírku Dášu z legendární hospody Na Kovárně, kam hlavní hrdina pravidelně docházel. Celkem zde vystupuje deset výrazných figur a také rozsáhlý kompars. Všichni jsou popsáni v úvodu knihy, kde posluchač a čtenář kromě všech písňových textů najde také další informace, „spojováky“, jež upřesňují a doplňují toto melodrama o šesti dějstvích. Velkou část textů v knize uvádějí biblické citáty, pár jich proniklo dokonce do hudby, neboť celý příběh pojednává o několikerém Františkově obrácení. Nejprve od alkoholu k víře a poté zase naopak. Zároveň je zde přítomna reflexe organizovaných věřících v podmínkách totalitního státu, kdy nebylo výjimkou, že člen kostelního sboru na jeho členy zároveň tajně donášel Sboru národní bezpečnosti. (Inu, není sbor jako sbor.) Řeší se tu také rozdíl mezi vysněným ideálem křesťanského života a všednodenní realitou, která tyto představy v průběhu času mnohdy převálcuje a zašlape do země, tak jako v případě Františka a Mileny.
Hudebně se jedná o velmi pestré album, na němž se skladatelsky velkou měrou podílel kytarista Rosťa Cerman, po smrti Sahuly leader Synů výčepů. Muzika je podřízena textům, proto se zde střídají rychlejší a pomalejší pasáže a rovněž tak žánry. Po dvojici klasicky punkových a melodických hymen z úvodu alba se v prvním a druhém dějství nachází i několik ryze pop rockových kousků, např. Otazníky – Milena, kterým vévodí jemný ženský vokál Supice. Anebo baladický duet Spolu!, kde si ještě mladí manželé František a Milena notují: „Spolu to dokážem, žít jako ve starém Římě, pro bratry, pro sestry, a hlavně pro Krista. A spolu unesem každé života břímě, u sebe Bůh nám věčný život přichystá.“ Jasným hitem je i další duet Ježíšova, de facto vánoční koleda z třetího dějství. Postupně vystrkují růžky ale i temnější hard rockové fláky, třeba Jedovatej děděk o dvojznačné postavě pana Horáka, který organizuje náboženský život sboru, ale zároveň je členem KSČ a donáší StB. Anebo Kostelní Kuní, hudebně upomínající na rané Black Sabbath (v textu jde o scénu, v níž Milena v kostele bojuje se svými pochybnostmi a chtíčem, aby nakonec podlehla libidu a mladému lektoru Martinovi, tedy alespoň v živém snu). Přímočarým punkovým číslem je pak vynikající Směna tři sta pět, která jako by vypadla z prvních alb Sester z 90. let, zároveň s dramatickým refrénem vnitřně zkoušené Mileny, volající o pomoc: „Ó panno Marie, Ježíši Kriste, ve snových představách podléhám chtíči, jsem v moci Satana a kdepak vy jste? Myšlenky hříšné v mé hlavě klíčí.“ A v duchu nekompromisního punkového nářezu pokračuje také Běda vám! z dějství čtvrtého, v němž František účtuje s Milenou a sborem slovy: „Okázalá víra prolezlá je morem, polibek od upíra, Jidáš je vám vzorem. Spojeni stejnou vírou, v držení klíče k ráji, protáhnou se škvírou či přímo k peklu zrají.“ Následuje Exorcista z Ďáblic ve středním tempu s chytlavým refrénem: „A v tom našem sboru pan Horák něco chystá, k Sahulům jede z Ďáblic exorcista, aby se posedlosti zbavil bratr Franta. Satan je přesmyčkou od slova santa.“
Vzhledem k velkému počtu písní však nelze reflektovat všechny pozoruhodné skladby, kterých je na albu nadbytek. Eventuální pochybnosti fanoušků Tří sester a Synů výčepů, že album bude málo punkové jsou tedy liché. Na nahrávce se podílelo celkem pět kytaristů, kteří si rovnoměrně rozdělili riffy, licky, mezihry i sóla. A co se týká textů, skutečnost, že má album souvislý příběh, v němž se kromě alkoholu objeví i vážnější a hluboce lidská témata, není rozhodně na škodu. Libreto je totiž napsáno klasickým Fanánkovým stylem, plným vtipu, nadhledu a slovních hříček. Co k tomu tedy ještě dodat? Snad jen, kdo má uši k slyšení, slyš Františka z Braníka!
Další autorovy články jsou zde.
Psali jsme v Dingiru:
téma: „Současná hudba a náboženství“, Dingir 23 (2), 2020.
