Dne 2. července 1998 byla slavnostně otevřena brněnská mešita. Různě upravených a provizorních míst, která sloužila muslimům především ke společným pátečním modlitbám, bylo už tehdy v Česku víc, ale v Brně ve Vídeňské ulici 38 vznikla první budova, která byla postavena jako mešita. I když bez minaretu.
Také minaret byl totiž položkou v seznamu problémů, které tvořily pomyslný brněnský „boj o mešity“. Tento zápas je stručně popsán zde, podrobnější popis protestů proti mešitě a reakcí Rady městské části Brno-střed obsahuje kniha Islám v srdci Evropy.[1] Minaret se nakonec stal symbolem kompromisu: muslimové se vzdali jeho stavby, aby „nenarušoval urbanistický ráz města Brna“, a úřady stavbu povolily. Tímto „rázem“ jeden z radních patrně myslel panelákové sídliště kolem Vídeňské ulice… Ačkoliv mezi odpůrci mešity měli být například i konzervativní katolíci, její slavnostní otevření ozdobili také židovští a křesťanští hosté. Média si všimla brněnského vrchního kantora Arnošta Neufelda (1921–2005) a generálního vikáře brněnské diecéze Jiřího Mikuláška (*1942).
O brněnské mešitě referovala místní média nadále spíše příznivě v tom duchu, že počáteční nedůvěru sousedů se muslimům podařilo překonat. Brněnští muslimové si roku 2001 vysloužili pochvalu za den otevřených dveří spojený s výstavkou Objevení islámu a hlavně za rozhodné odmítnutí terorismu po útocích na newyorská „dvojčata“. Představitel brněnské mešity, Muníb Hasan ar-Ráwí (Muneeb Alrawi, *1966), se roku 2004 zasloužil o propuštění českých novinářů, kteří byli tehdy uneseni v Iráku.
Situace se zase zkomplikovala roku 2009. Na jeho začátku se začalo veřejně hovořit o tom, že brněnští muslimové by rádi postavili ještě jednu mešitu, a to větší a blíže centru města. Proti tomuto záměru se vymezili i někteří představitelé města; nejslyšitelnější nakonec byli lidovci (referovali jsme o tom zde). Jiný spor nastal v samotné brněnské muslimské obci (psalo se o něm dokonce v místních novinách) a vyvrcholil odchodem muslimů, sdružených kolem jazykové školy Alfirdaus (škola a modlitebny jsou i v Praze a v Olomouci). Také roku 2009 a pak v letech 2013, 2015, 2020 a snad i v jiných letech byla budova brněnské mešity napadena vandaly: několikrát byla posprejována, znečištěna vepřovou krví a kostmi, bylo rozbito okno… Jak jsme psali zde, vandal varoval roku 2020 místní muslimy nápisem sprejem na fasádu: „Nešiřte islám v ČR! Jinak vás zabijeme.“
Takže shrnuto: snad budou další léta existence brněnské mešity méně dramatická než těch prvních 25!
Náhledový obrázek: Interiér mešity. Zdroj: Harold, Wikipedia.
Poznámka:
[1] Miloš MENDEL – Bronislav OSTŘANSKÝ – Tomáš RATAJ: Islám v srdci Evropy. Academia, Praha 2007, s. 394–397 (autorem této části je Zdeněk Vojtíšek a Miloš Mendel).
Psali jsme v Dingiru:
téma Čeští muslimové, Dingir 9 (1), 2006.
Vít Machálek, Další dějství „boje o mešity“, Dingir 12 (3), 2009, s. 100.
Související články:
