Alkin, Ömer – Mehmet Bayrak – Rauf Ceylan (eds.): Moscheen in Bewegung. Interdisziplinäre Perspektiven auf muslimische Kultstätten der Migration. Berlín/Boston: de Gruyter 2022.
Karakoç, Betül – Harry Harun Behr (eds.): Moschee 2.0. Internationale und transdisziplinäre Perspektiven. Münster/New York: Waxmann 2022.
Humanitní a společenské vědy ve svém bádání mnohdy spěšně reagují na aktuální problémy. V současné době je to mimo jiné válečný konflikt na Ukrajině, ještě nedávno to byly sociální dopady pandemie Covidu-19. Před sedmi lety vrcholil zájem o migrační důsledky bojů v severní Africe a na Blízkém východě. Některá témata zůstávají v centru pozornosti, jiná mizí stejně jako včerejší noviny. Občas je uměním nepropadnout těmto rychlým změnám, ale pokusit se kontinuálně hledat souvislosti v různých kontextech. Pro mne jsou takovým námětem multifunkční mešity, které lze chápat jako prostorový výraz různorodých potřeb a aktivit muslimských komunit v Evropě. Jak to souvisí s předchozími řádky? Válka se nezastaví před žádným místem pro modlitební shromáždění, pandemie zásadně ovlivnila nejen náboženský provoz mešit a skoková proměna národnostního profilu muslimské populace v západní Evropě prověřila funkčnost dosavadní sítě modliteben.
Pro nastínění současné německé diskuze o tomto tématu se nabízí dvě kolektivní monografie. První z nich vyšla pod názvem Mešity v pohybu.[1] Jedná se o interdisciplinární pohled na roli mešit v migračních tocích. Svazek sestavili kulturolog Ömer Alkin, sociolog architektury Mehmet Bayrak a islámský teolog Rauf Ceylan, kteří působí na vysokých školách v Marburku, Idsteinu a Osnabrücku. Autoři se snažili překročit dosavadní perspektivy výzkumu. Předchozí práce se obvykle zaobíraly dichotomií dočasných modliteben situovaných na periferiích („v zadním dvoře“) a „reprezentativních mešit“ budovaných blíže centrům společenského života. Dalším tradičním pohledem je role náboženských spolků v procesu akulturace, kde se především reflektují integrační snahy. Stejně jako tvůrci úvodních studií považuji i já tyto přístupy stále za nosné a kvituji jejich doplnění o nová stanoviska. Jsou to právě výzvy pro institucionalizaci komunit, které s sebou přináší a znovuoživuje migrační kontext. Osobně se domnívám, že právě tyto analýzy mohou na obecné rovině překročit německé souvislosti. Autoři ve svých příspěvcích naznačují pestrost společenských funkcí, které jsou spojeny s prostory mešity. Neslouží přeci jen náboženským účelům, jak bylo zmíněno již zde v recenzi jiné německé publikace, která mapovala činnost tamních muslimských komunitních center. Spolek může vést čajovnu, vzdělávací a sociální centrum, společenskou místnost propojenou s kuchyní nebo prodejnu potravin. Díky tomu se ke slovu dostává také ekonomie náboženství.
Druhým kolektivním příspěvkem do aktuální debaty je publikace Mešita 2.0, která také nabízí interdisciplinární pohled, a to v mezinárodním měřítku. Editory publikace jsou islamologové Betül Karakoçová a Harry Harun Behr z Univerzity Johanna Wolfganga Goetheho ve Frankfurtu nad Mohanem. Autoři nejprve nabízí perspektivu vzdělávání a práce s dětmi a mládeží. Právě realizace různorodých mimoškolních aktivit je jednou z klíčových funkcí spolků, které mešity provozují. Druhým námětem je etablování a rozvoj komunity. Jednou ze zásadních disciplín reflektující přítomnost organizovaného islámu v Evropě je i sociologie náboženství. Odborníci ve svých příspěvcích postupně nabízí německý, norský nebo litevský kontext ovlivněný pandemií onemocnění Covid-19. Pozornost je věnována mimo jiné i otevřené komunikaci muslimských společenství směrem ven díky mezináboženskému dialogu. V neposlední řadě je v publikaci zohledněna i perspektiva sebeprezentace komunit a genderová problematika: všímá si například začlenění tradičních architektonických prvků do budovaných modlitebních prostorů nebo role sociálních médií reflektujících zapojení žen do pravidelného náboženského provozu mešit v Německu a Turecku.
Český „boj o mešity“ nejméně v posledních šesti letech utichl. Různí aktéři tohoto dlouhodobého procesu nyní patrně věnují pozornost jiným tématům. Pro komparativní výzkum organizovaného náboženství jsou ale multifunkční muslimské modlitebny stále jedním z významných prvků. Dokládají symbolickou i reálnou přítomnost komunity ve veřejném prostoru, a proto je podle mne důležité věnovat pozornost odborné reflexi tohoto námětu nejen u našich bezprostředních sousedů. Stejně jako v případě mnoha jiných výzev máme příležitost poučit se z jejich zkušeností. Následná odpovídající aplikace je pak již jen na nás.
Náhledový obrázek: Centrální mešita Cologne v Kolíně nad Rýnem. Foto: gerd-harder/Shutterstock.
Poznámky:
[1] Alkin, Ömer – Mehmet Bayrak – Rauf Ceylan (eds.): Moscheen in Bewegung. Interdisziplinäre Perspektiven auf muslimische Kultstätten der Migration. Berlín/Boston: de Gruyter 2022.
[2] Karakoç, Betül – Harry Harun Behr (eds.): Moschee 2.0. Internationale und transdisziplinäre Perspektiven. Münster/New York: Waxmann 2022.
Související příspěvky:
Procházka muslimskými komunitními centry v Německu.
Muslimové v Německu, němečtí muslimové.
Vnější tvář islámu: pohostinnost v Africe a Asii i náboženská netolerance v Evropě.
Synagoga, kostel a mešita společně na Arabském poloostrově.
Náboženství na cestách: co říkají budovy ve Stuttgartu?
Neznámi vandali posprejovali brnenskú mešitu.