Pro aktuální brazilskou situaci je příznačné, že Jair Messias Bolsonaro a Luiz Inácio Lula da Silva sváděli v prezidentských volbách, které se konaly 30. října, zápas do značné míry o křesťanské voliče. Podle agentury Datafolha z červnu tohoto roku se v Brazílii v současné době považuje za katolíky 51 procent obyvatel (z tohoto počtu je ovšem 51 procent nepraktikujících), zatímco k evangelikálním církvím se jich hlásí přibližně 31 procent. Právě evangelikálním voličům vděčil Bolsonaro za volební úspěch před čtyřmi lety a Lula, který se v křesťanském rámci spíše nepohybuje, měl v této oblasti na začátku své volební kampaně velký deficit.
Zatímco podle říjnového průzkumu Datafolhy 16 procent evangelikálů uvedlo, že je jejich pastorové nabádali k volbě Bolsonara, v Lulově případě to bylo jen procento. Evangelikálové ‒ a mezi nimi zejména členové neopentekostálních církví ‒ představují sociologicky mimořádně nestejnorodou skupinu, ale Bolsonarovi, který s nimi pracoval po celé své prezidentské období, se je podařilo svou vstřícností a osobní účastí na akcích typu „Pochod pro Ježíše“, mimořádně zviditelnit. To, že pro Lulu v prvním kole voleb hlasovalo 36 procent voličů, kteří se k evangelikalismu hlásili, bylo možné považovat za úspěch.
V reakci na Bolsonarovu dezinformační kampaň, v níž se mimo jiné tvrdilo, že jeho soupeř hodlá zavřít kostely evangelikálních církví, Lula 19. října dokonce zveřejnil otevřený dopis evangelikálům. Připomínal v něm svou obhajobu náboženské svobody za dvou předchozích mandátů v letech 2003‒2010, včetně zavedení Dne Pochodu pro Ježíše a Národního dne evangelikálů. S oporou v textech přikazujících pamatovat na vdovy a sirotky vyzvedl také svůj sociální program péče o nejchudší a podpory rodinám. Ten je sice v rozporu s teologií prosperity, hlásanou velkými neopentekostálními církvemi, mohl ale oslovit voliče, které naopak pro-bolsonarovské verbování prováděné některými evangelikálními vůdci znechutilo, nebo ty, kteří jsou součástí pomalé vnitřní proměny evangelikálního hnutí.
Snad i Lulovy pro-evangelikální aktivity, včetně čistě symbolického odmítnutí potratu (jeho zákaz není v kompetenci exekutivy), přispěly k tomu, že v závěru voleb, mezi 19. a 27. říjnem, Lula posílil u evangelikálního elektorátu o 8 procentních bodů a že připravil půdu pro to, aby evangelikální vůdci, kteří ve své většině líčili předvolební klání jako zápas dobra se zlem, mohli přijmout jeho vítězství a neztratili přitom zcela tvář.
Například Silas Malafaia, který stojí v čele církve Shromáždění Boží ‒ Vítězství v Kristu a až dosud patřil k Bolsonarovým věrným, sice projevil souhlas s bolsonaristickými protesty a žádal ověření výsledků voleb, současně ale po volbách pronesl modlitbu za Lulu a vítěze voleb a požehnal jim. Stejně tak nejznámější figura brazilského neopentekostálního hnutí Edir Macedo, biskup Univerzální církve Božího království, který na Lulu da Silvu během předvolební kampaně opakovaně útočil, krátce po volbách řekl: „Modlil jsem se ,Ó Bože, chci, aby vyhrál Bolsonaro’. Ale buď vůle tvá, zejména pro to, že ty, Pane, poroučíš. … Nemůžeme zatrpknout, protože právě to by se ďáblovi hodilo. Ďábel chce kvůli Lulovi nebo politikům skoncovat s vaší vírou, skoncovat s tvým vztahem k Bohu. To nejde… Jede se dál.“
Poukazování na to, že se křesťanský život odehrává mimo rámec politických vítězství a proher, by se věřilo snáz, kdyby si moc politická a duchovní v současné Brazílii až příliš snadno nešly ‒ k oboustrannému prospěchu mocných ‒ na ruku. Zatím lze sledovat, jak se ustavují nové vazby nebo obnovují ty pozapomenuté. Jak ukazuje dvojí kritika, kterou Macedo sklidil za své vyjádření k volbám, v jehož rámci také odpustil Lulovi „všechno zlé, co Brazílii způsobil“, bude to hra na tenkém ledě. Předsedkyně Lulovy Strany pracujících Gleisi Hoffmannová zcela nediplomaticky opáčila, že Macedo nemá Lulovi co odpouštět – naopak by měl sám prosit o odpuštění za všechny lži, které o Lulovi navyprávěl. A evangelikálové zase Macedovi vyčetli, že kvůli spojení s mocí až příliš rychle obrací kabát. Lula da Silva bude konzervativní náboženské vůdce, kteří mají k dispozici mocné komunikační kanály včetně rozhlasu a televize, potřebovat, chce-li jak říká, nastolit společenský smír. Ale ani on to nebude mít snadné, nemá-li přitom ztratit podporu svých vlastních lidí, pro něž jsou občanská práva a vymoženosti, které si levice vybojovala na konzervativních křesťanech všech vyznání, citlivé téma.
Náhledová fotografie: Lula dostává požehnání od evangelikálů, foto: Sebastiao Moreira, El País.
Psali jsme v Dingiru:
Šárka Grauová: Covid a evangelikálové v Brazílii, Dingir 25 (1), 28‒31.
Téma Dingiru 1/2019: Současný evangelikalismus (obsah zde).
Související články:
“[V]ymoženosti, které si levice vybojovala na konzervativních křesťanech všech vyznání”, to je dost konfrontační jazyk a přebírání narativů kulturních válek. Progresivní politici prosazují svůj program nezávisle na konzervativních křesťanech, konzervativní křesťané ne vždy stojí apriori proti všemu. Tahle věta implikuje to, že jakákoliv “dobrá věc” (“pokrok”) se musí pokaždé vybojovat proti “zatvrzelým” křesťanům. To není konstruktivní a ani pravda.