V době, která není tištěným médiím příliš nakloněna, je pokus o založení buddhistického časopisu poněkud překvapivý. První číslo Světa Dharmy s podtitulem „buddhismus a současnost“ se objevilo na začátku června na 32 stranách barevného tisku na papíře formátu A4 a v nákladu 500 kusů. Bude vycházet čtyřikrát ročně a při volném prodeji stojí jedno číslo 150,- Kč. Tištěný časopis provází internetová prezentace se stejným názvem Svět Dharmy.
Právě prezentace sděluje, jaké čtenáře chce nový časopis oslovit: „Náš časopis je určen všem buddhistům bez rozdílu směru, školy nebo ‚vozu‘. Chceme, aby se na něm podílely všechny české (a pokud možno i slovenské) sanghy.“ Na jiném místě téže prezentace je možné budoucí publikum rozšířeno i za hranice buddhistických společenství: časopis „není zdaleka určen jen buddhistům, nýbrž všem zájemcům o buddhismus a duchovní život obecně“.
Ideový cíl sděluje v editorialu prvního čísla šéfredaktor Max Ščur. Je jím buddhismus angažovaný, humanistický a sjednocující. Tento cíl je ale – upřímně řečeno – daleko bližší výše jmenovaným „zájemcům o buddhismus“ než buddhistům v jednotlivých sanghách. Ti mají často svá vlastní média (například společenství Buddhismus Diamantové cesty vydávalo až do roku 2017 svůj reprezentativní časopis Buddhismus dnes), hledají inspiraci především u svých učitelů a blízkost s buddhisty jiných škol a směrů příliš neprožívají. Pamětníci si možná vzpomenou, že jeden pokus o „ekumenický“ buddhistický časopis už kdysi zkrachoval (časopis Střední cesta vycházel krátce na začátku 90. let).
Ostatně také spíše na „zájemce o buddhismus“, tedy na konzumenty „nenáboženské spirituality“ a jiné pokračovatele hnutí Nového věku nebo na lidi s několika náboženskými identitami, je první číslo zaměřeno. Jeho hlavním tématem je Thich Nhat Hanh (1926–2022), nedávno zemřelý vietnamský zenový mnich a formativní postava angažovaného buddhismu. Je autorem anebo je mu věnováno šest textů většinou v první polovině prvního čísla. I další články jsou angažované a dokazují slova redakce v prezentaci, že „jakožto buddhisté usilujeme o dosažení nirvány a víme své o prázdnotě, přesto nežijeme ve vakuu a chceme být pro tuto společnost přínosem“. V časopise se tedy píše o změně klimatu, pandemii nemoci covid-19, ruské agresi nebo o otázkách míru. V rozhovoru je představen řád Nipponzan Mjóhódži, který vychází z Ničirenovy školy japonského mahájánového buddhismu a je znám svými aktivitami v prospěch nenásilných řešení, především stavbou mírových stúp. Z velké části angažovaný je i obsah úvodní rubriky „aktuality“.
Zdá se, že kromě prezentace stanovisek a výzev buddhistů k problémům současného světa by dalším velkým tématem časopisu mohla být tzv. buddhistická psychologie, tedy nalézání inspirací v buddhismu pro terapeutickou práci a pro vlastní psychohygienu a duševní rozvoj. Nasvědčuje tomu článek psychologa Mateje Hochela a úryvek z knihy učitelky tibetského buddhismu školy karma kagjü Pemy Chödrön. Také buddhistická psychologie je velmi populární mezi těmi, kdo se rádi nechávají inspirovat částmi buddhistické tradice, ale nechtějí se zavázat jednomu směru buddhismu ani se připojit ke konkrétní sanze.
Rozhovor s kurátorkou pozoruhodné výstavy Buddha zblízka dává naději, že nový časopis se bude věnovat také kultuře. Závěrečná rubrika „infoservis“ a představení jedné z buddhistických nadací zase ukazuje zájem časopisu ukázat český buddhismus v jeho velké pestrosti a šíři.
K celkově dobrému dojmu ze sympaticky neokázalého časopisu přispívá i střízlivá grafická úprava a reprodukce olejů malíře Jana Pražana. Také redakční rada a její podrobné představení působí solidně a důvěryhodně. Ale cynicky řečeno, důvěru, že se nový časopis chytí, vzbuzuje především částka téměř 139 tisíc, kterou zájemci formou crowdfundingu jeho vznik podpořili. Tedy nejen k prvnímu číslu, ale také k získání této podpory je třeba redakční radě gratulovat!
Náhledový obrázek: Výřez z obálky časopisu.
Psali jsme v Dingiru:
téma: Buddhismus v české společnosti, Dingir 15 (1), 2012.
téma: Tibet v české společnosti, Dingir 23 (3), 2020.
téma Buddhismus Diamantové cesty, Dingir 20 (3), 2017.
téma: Zenový buddhismus v Česku, Dingir 19 (3), 2016.
Související články:
Thích Nhất Hạnh spočinul v parinirváně.
Nipponzan Mjóhódži: malé hnutí s velkým dosahem.
„Souhvězdí Buddhy“ poskytuje dobrý obrázek o buddhismu v české společnosti.
Časopis je zoufalá nuda. Motá buddhismus s nesouvisejícími tématy a buddhistický obsah tvoří ukázky z knih. O politice, zelených ideologiích a dalších tématech si mohu číst jinde. Tohle je takový prazvláštní paskvil 🙁
Hlavně tam zase nezapomeňte, pane Vojtíšku, tlačit svého oblíbeného pomatence Lumíra Lásku. 🙂
Nemám kompetenci na to, abych určoval, kdo je pomatenec a kdo nikoli, vážená paní Králová. Pro mě je to člověk, který se snaží vytvořit buddhistické společenství. Tím spadá do oblasti mého odborného zájmu a do oblasti Dingiru a Náboženského infoservisu. To je všechno.
Pan Láska se nesnaží vytvořit buddhistické společenství, nýbrž patlá hrušky s jabkama. Jeho výklady stojí na stvořiteli, který uděluje Milosti, bez kterých nemůže jedinec dosáhnout nirvány. Jestli vy jste odborník (o čem pochybuji podle vašeho laxního přístupu k sektě), pak byste tyto základní rysy, které nejsou buddhistické, měl rozklíčovat jako první z nás všech a jasně vidět, že toto není buddhistické společenství. Vylezte z ulity, běžte do opravdové české buddhistické společnosti a poptejte se, informujte se, dovzdělejte se. Potřebujete to jako sůl, vážený pane Vojtíšku.
Česká buddhistická společenství znám snad docela dobře a vím, že v nich jsou – vedle moudrých a pokorných lidí – také ti, kteří si myslí, že mají patent na to, co je a co není “pravý” buddhismus, vážená paní Králová. Přeji Vám úspěšnou cestu k nirváně!
Vážený pane Vojtíšku, na to není potřeba žádný patent. Buddhismus je směr následující to, co nám předal před 2500 lety Buddha Šákjamuni, jestli vám to jméno něco říká. Doposud to spíš vypadá, že neříká. Odborník na buddhismus zcela určitě nejste, ale samozřejmě i přesto i já vám přeji úspěšnou cestu k nirváně + k tomu dobrou znalost čisté Dharmy, díky které nirvány dosáhneme rychleji. V opačném případě, pokud se uchýlíme k jiným neúspěšným napodobeninám “buddhismu s udělovačem milostí”, vyvstává riziko, že z cesty sejdeme a zůstaneme v sebeklamu, v iluzi.