Na podzim roku 2021 proběhlo v České republice sčítání lidu, které odhalilo nesmírně zajímavý výsledek, totiž více než 20 tisíc lidí hlásících se k jediské víře.[1] Jednalo se jistě o pokračování jediského fenoménu při sčítání lidu, který začal v roce 2001, když se při australském a britském sčítání lidé hromadně přihlašovali k jediské víře, ale brali to jako vtip, recesi nebo způsob, jak bojkotovat samotné sčítání. Tak to alespoň navenek vypadalo. Celkem překvapivý obrat však nastal, když se v letech po tomto prvním fenoménu jediského sčítání objevily organizace, které reálně usilovaly o status náboženské organizace nebo filosofické školy. Zprvu byla i tato aktivita přijímána se skepticismem, ale s postupem času se objevilo hned několik badatelských prací, které vznik této postmoderní náboženské skupiny vysvětlovaly a zařazovaly do vývoje náboženského myšlení v současné době.
Jediové ze světa Star Wars
Jediské náboženství vychází samozřejmě z multimediální franšízy Star Wars, kterou vytvořil George Lucas 70. letech 20. století.[2] První dílo vyšlo v roce 1977 a jednalo se o film Star Wars: Nová naděje, kde byl představen mladý Luke Skywalker, učící se mystického umění jediismu od staršího mistra Obi-wan Kenobiho. Lucas při vytváření Star Wars vycházel nejen z východních filosofií[3] s křesťanským přesahem, ale také z Campbellova monomýtu, tedy archetypální představy toho, jak má vypadat příběh hrdiny, aby splňoval rozmanité psychologické a náboženské požadavky mýtu. Jediská víra ve Star Wars tedy staví na postmoderní bricolage, z níž vznikl dalekosáhlý pop-kulturní fenomén. První trilogie byla dokončena v 80. letech a hned v dalším desetiletí se tvoří první příběhové knihy ze světa Star Wars role-playingové skupiny, které se snaží napodobovat život Jediů ve svém životě a ve své životní filosofii.[4]
Na začátku nového milénia vyšla další trilogie filmů, odehrávající se dějově před původní trilogií. V těchto filmech bylo odhaleno mnohem více o nauce Jediů, ale také jejich nepřátelích – Sithech. Masivní fanouškovská báze byla ideálním prostorem pro šíření hraček, figurek, plakátů, masek, kostýmů, oblečení, ale také doprovodné literatury, která hlouběji rozebírala svět Star Wars a rozebírala jediskou víru. Právě v této době se zakládají a organizují hlavní jediské náboženské organizace, které (vyburcované fenoménem sčítání) začínají praktikovat jediské náboženství jako skutečnou víru.
V druhé dekádě 21. století nastává boom nejen s dalšími jediskými organizacemi, ale také franšízou Star Wars, která se stala rozvětveným transmediálním univerzem,[5] zahrnujícím ve své mytologii nejen filmy a knihy, ale také seriály, videohry a další zdroje pro unikátní lore, který dnes přesahuje do naší reality v podobě reálných jediských organizací.
Jediské organizace v našem světě
Jediisté jsou (zjednodušeně řečeno) lidé, kteří věří v Sílu a berou jediismus jako víru. Jediští realisté jsou naopak ti, kteří považují jediské učení za filosofii.[6] V tomto základním rozdílu v přístupech se samozřejmě skrývá mnohem více. Jediistické skupiny například usilují o status náboženské organizace (a někde ho i získali), zatímco jediští realisté se obvykle prezentují a registrují jako neziskové nebo vzdělávací organizace. Příkladem dnes asi nejvlivnější jediistické náboženské organizace je Církev jediismu. Příkladem jediismu je také Chrám řádu Jedi, o kterém psal pro české publikum Pavol Kosnáč v Dingiru v roce 2014.[7] Proto raději níže popíšu Církev jediismu.
Příkladem typické filosofické a vzdělávací organizace je naproti tomu Jediská akademie online (dnes známá spíše jako Jediské žití), kterou založil a vede Opie Macleod. Navazuje na další významná uskupení jediského racionalismu, jakými byly například Jediská akademie, Akademie Síly, Rytíři Ashla nebo Organizace Jediů. Jediská akademie online je však jednou z nejnovějších podob jediského racionalismu, a proto dobře ukazuje stěžejní rysy tohoto hnutí. Církev jediismu a Jediská akademie online představují prototypy jediských duchovních hnutí, a proto je dobré se o nich zmínit trochu podrobněji.
Církev jediismu byla založena ve Velké Británii v roce 2007 Danielem Jonesem, kterému tehdy bylo 20 let. On sám uvádí, že k jediskému učení ho přivedlo přemýšlení nad lidským chováním a historií náboženství. Došel k závěru, že chování Jedie reprezentuje ideální etický kodex člověka lépe než kodexy chování pro členy tradičních náboženských skupin. Jones však racionální jediismus překročil právě tím, jak intenzivně chápe své spojení se Silou, a tím, že svou organizaci založil jako náboženské uskupení. Církev jediismu tak nepraktikuje pouze tradiční meditace a jediské iniciace, ale implementuje prvky jako kázání, jediskou modlitbu a mnohé další prvky tradičních náboženství, které v kontextu jediismu získávají novou podobu. Jones pro svou církev dokonce získal práva pro uzavírání sňatků, a tak můžete v Británii mít skutečnou jediskou svatbu. Kromě toho Církev jediismu po reformě z roku 2017 soustředí svou pozornost na pět pilířů svého učení, kterými zaučuje nové zájemce do nauky jediismu.
Druhým typem jediských organizací je Jediská akademie online. Ta sebe sama nechápe jako náboženskou organizaci, ale pouhou filosofickou školu, která shromažďuje informace nejen o vyznavačích světlé strany Síly, ale také šedé Jedie a praktikanty temné strany Síly (je jim však vyhrazeno mnohem méně místa než v tradiční Akademii Síly, která byla založena v roce 1998 a představuje starší formu jediského racionalismu).
Jediská akademie online byla založena Opie Macleodem v roce 2007 a funguje pouze jako internetové platforma. Akademie nekoná žádné rituály ani iniciace; pouze sdružuje vědomosti. Macleod je v podstatě amatérským historikem jediského náboženského hnutí, neboť byl jeho součástí od roku 2001 a má nejspíš nejpodrobnější shrnutí raného vývoje jediských organizací, které lze na internetu najít (jedná se o sérii online lekcí na Youtube). V mnohém (zvláště množství detailních informací) předčí i práci Davidsena (viz poznámka 6). Macleod archivoval veškeré (třeba i dnes neexistující) webové stránky, týkající se vývoje jediského hnutí, což umožňuje badatelům zkoumat rané podoby jediského racionalismu (a samozřejmě i jediismu). Akademie zveřejňuje rozličná videa týkající se jediských či sithských meditací, ale neorganizuje reálná setkání, na kterých by lidé tyto meditace společně praktikovali. Cílem Jediské akademie online je tedy pouze vzdělávání v oblasti filosofie, a nikoliv praktikování náboženství.
Zpět ke sčítání
Množství jediských náboženských organizací roste a nejde jen o recesistické spolky, jak bylo ukázáno. České sčítání lidu z roku 2021 ukazuje, že s jediským fenoménem musíme nadále počítat, zvláště v prostředí jako je Česká republika, kde se jediismus patrně šíří díky afinitě české společnosti k nenáboženské spiritualitě. Čísla z průzkumů jsou však pravděpodobně nadhodnocena nebo minimálně neukazují skutečný poměr jediských věřících a lidí, kteří se jediskou filosofií pouze inspirují. Ti by dohromady mohli získat okolo 20 tisíc přihlášených věřících, ale samotné číslo nám neumožňuje zjistit, kolik z daných věřících náleží do skutečně náboženské skupiny a kolik z nich berou jediismus pouze jako inspiraci pro svou životní filosofii.
Adam Baudyš vydal v roce 2015 článek, kde popisuje jednu z existujících českých jediistických skupin, totiž Společenství Cesty Síly.[8] Tato skupina samozřejmě existuje do dnešní doby, ačkoliv nezaznamenala žádný výrazný nárůst členů. Mezi dalšími články o českém jediismu lze zmínit například text Pavla Horáka, který taktéž pojednává o Společenství Cesty Síly.[9]
Jediismus se však evidentně šíří a objevuje v nových formách, jak ukazuje například uskupení vzniklé okolo facebookové stránky s názvem Kristův Jedi. Její autor Matouš Zemek je křesťan, který se řadí spíš k jediismu, jelikož svou náboženskou řeč modifikuje směrem k jediské terminologii. To je zjevné například na příspěvku, kde kombinuje citát Obi-Wana z okamžiku před jeho dobrovolnou smrtí s citátem z Matoušova evangelia o Ježíši Kristu. Bůh je pro Zemka ekvivalentní s pojmem Síly a Jedie považuje za symbolické zpodobnění toho, jak by měl následovník Ježíše Krista žít. Tato zajímavá synkretistická podoba křesťanství a jediismu naznačuje bohatý potenciál, který v jediské spiritualitě je, a bude se nejspíš nadále projevovat.
Náhledová fotografie: The Guardian.
Poznámky:
[1] Například zde: ŠTAMPACH Ivan, Další podrobnosti o náboženství v loňském sčítání lidu, 2022, Náboženský infoservis, 2/15, online: https://info.dingir.cz/2022/01/dalsi-podrobnosti-o-nabozenstvi-v-lonskem-scitani-lidu/.
[2] GORDON, Andrew, Star Wars’: A Myth for Our Time.” Literature/Film Quarterly, 1978, vol. 6, no. 4, 1978, str. 314–26, JSTOR, http://www.jstor.org/stable/43795691.
[3] WETMORE, Kevin J., The Tao of ‘Star Wars’, Or, Cultural Appropriation in a Galaxy Far, Far Away, 2000, Studies in Popular Culture, vol. 23, no. 1, 2000, str. 91–106, JSTOR, http://www.jstor.org/stable/23414569.
[4] LYDEN, John C., Whose Film Is It, Anyway? Canonicity and Authority in ‘Star Wars’ Fandom, 2012, Journal of the American Academy of Religion, vol. 80, no. 3, 2012, pp. 775–786, JSTOR, http://www.jstor.org/stable/23250724.
[5] BUTLER, Andrew M., Invoking the Holy Trilogy: Star Wars in the Askewniverse, 2018, Star Wars and the History of Transmedia Storytelling, str. 187–189.
[6] DAVIDSEN, Markus Altena, From Star Wars to Jediism: The Emergence of Fiction-Based Religion, 2016, Words: Religious Language Matters, str. 376–389.
[7] KOSNÁČ, Pavol, Chrám Rádu Jedi, 2014, Dingir, 3/14, online: https://www.dingir.cz/cislo/14/3/chram_radu_jedi.pdf.
[8] BAUDYŠ, Adam, Čeští Jediové, 2015, Dingir, str. 45–46.
[9] HORÁK, Pavel, Společenství Cesty Síly: jediismus v České republice, 2013, Lidé města – 15, 2013, 1, online: https://lidemesta.cuni.cz/LM-906.html.
Psali jsme v Dingiru:
téma Populární kultura a náboženství, Dingir 19 (4), 2016, obsah je zde.
Pavol Kosnáč, Chrám Rádu Jedi, Dingir 17 (3), 2014, str. 82–83.
Adam Baudyš, Čeští Jediové, Dingir, 18 (2), 2015, str. 45–46.
Související články:
O robotech, lidech a náboženství
New Age jako elitní náboženství: Teorie podivnosti Pavly Horákové