Masopust si spojujeme s maškarními průvody, hudbou, tancem a samozřejmě také s hodováním. Zpravidla se slovem masopust dnes označuje období od svátku Tří králů (6. ledna) až po Popeleční středu, která se datem liší (vždy vychází na 46. den před Velikonoční nedělí). Výraz má svůj původ ve spojení slov „opuštění od masa“, jenž je patrně důsledkem doslovného překladu italského carnevale (z latinského carne levare, carne – „maso” a levare – „odložit“ či „odstranit“). Dříve se však výrazem označovaly tři dny před Popeleční středou – tedy Masopustní neděle, pondělí a úterý, kdy se lidé „loučili s masem“. Ačkoliv tak slovo masopust často evokuje půst, paradoxně jde o období hodování před započetím opravdové předvelikonoční postní doby, která trvá čtyřicet dní. I když masopust není oficiální součástí církevního roku, z hlediska lidové tradice je s ním takřka nerozlučně spjat. Více jsme psali zde.
Masopust je příležitostí užít si bujaré veselí mezi dvěma postními dobami za doprovodu maškarních průvodů, ke kterým se podle místní tradice mohou pojit různé rituály a zvyky. Účastníci průvodu, který má formu obchůzek po vsi nebo po městě, bývají pohoštěni v navštívených domácnostech nebo mohou od místních dostat po cestě nějakou výslužku či něco „na zahřátí“. Lidé se tradičně oblékají za medvědy, kobyly, vodníky, babky, cikány, kominíky a podobně. Tyto maškary pak rozehrávají symbolickou hru, během které dochází ke zboření každodenních rolí a společenských hierarchií. Zatímco na některých místech jsou masopustní průvody zakončeny nějakým obřadem, jinde jde již spíše o formu lidové zábavy a pouhé prezentace masek.
I přes některá přetrvávající koronavirová opatření se napříč celou republikou konal poměrně velký počet masopustních akcí. V Praze proběhly například na Letné, Malé Straně, ve Kbelích nebo také v Karlíně či na Žižkově. Mimo Prahu a další známé lokality (například Hlinsko) proběhl komunitní masopust také v obci Malešov u Kutné Hory na nádvoří tamního pivovaru, hned vedle zrekonstruované středověké tvrze. Pořádání masopustního veselí je zde dlouholetou tradicí. Ačkoliv se letos konal bez průvodu, řada místních dorazila v nápaditých maskách. K dispozici byl také bohatý stánek s občerstvením, který za symbolický příspěvek nabízel domácí pochoutky a samozřejmě nechyběly ani zabijačkové delikatesy. Kromě hudebního doprovodu byla na programu také ohňová show, kterou připravili kutnohorští umělci. Jako každý rok, také letos byla na místě i „šatlava“, ve které starosta, přestrojen za soudce, rozsoudil (povětšinou smyšlené) sousedské spory. Smír pak bylo možno zpečetit „štamprlem“.
Související příspěvky: