Víra Bahá’í vznikla v polovině 19. století v Persii na podloží šíitského islámu. Bývá řazena mezi tzv. abrahámovská náboženství coby jejich nejmladší samostatný zástupce s celosvětovým dosahem. Duchovní život bahá’í věřících, který je centrován kolem pravidelné modlitby a studia posvátných textů, se často odehrává v rámci jednotlivých domácností či v tzv. Bahá’í centrech, vhodně upravených (polo)veřejných prostorech umožňujících společná uvolněná, meditativní setkávání. Současně tato centra slouží též jako knihovna, archiv či ubytovací prostor pro bahá’í návštěvníky z ciziny. Přes tento na první pohled velmi civilní ráz má ovšem Bahá’í víra rovněž několik velkolepých chrámů. A v budoucnu budou přibývat, podobně jako nejnovější stavba v africké Keni.
Domy uctívání jediného Stvořitele
Koncept bahá’í chrámů je ve srovnání s využitím sakrální architektury jiných náboženství poněkud specifický. Tyto rozlehlé a často impozantní stavby – nejslavnější chrámy v chilském Santiagu či tzv. lotosový chrám v indickém Novém Dillí (psali jsme zde), získaly též prestižní architektonická ocenění – nejsou dějištěm konkrétního náboženského kultu či nějaké formy kázání či zvěstování. Mají být otevřenými prostory pro ztišení a modlitbu, společnou modlitbu všech přicházejících, ať už jsou jakéhokoli původu a dokonce vyznání.[1] Proto jsou bahá’í chrámy nazývány Domy uctívání (přesněji arabsky Mašriq al-Adhkár, což lze přibližně přeložit jako „Úsvit Slávy“, resp. oslavení, chvály [Boží]).
Kontinentální chrámy
Ještě donedávna platilo, že na každém kontinentě byl vždy právě jeden Dům uctívání. Tímto způsobem bylo lze symbolicky demonstrovat jednotu v rozdílnosti – přesvědčení víry Bahá’í o principiální jednotě všeho lidstva bez ohledu na rozdíly kulturní a náboženské. Tyto „mateřské chrámy“ stály po jednom ve Spojených státech, Panamě, Chile, Německu, Ugandě, v Indii, na Samoi a v Austrálii.
Již od 60. let minulého století ovšem běžela diskuse o tom, že by mohly vznikat i chrámy národní či lokální. Pro takové stavby bylo postupně určeno téměř 50 potenciálních lokací. V nedávné době byly dokončeny takové chrámy v Kambodži (2017) a Kolumbii (2018), a nyní i poprvé na africkém kontinentě, v keňské Matundě.[2]
Chrám v Matunda Soy
První plány nového afrického chrámu byly zveřejněny v roce 2015 za účasti zástupců mezinárodního společenství Bahá’í a místních obyvatel. Vizuální podoba chrámu je inspirována tradiční místní lidovou architekturou a autorkou návrhu se stala mladá jihoafrická architektka Neda Samimi. Stala se tak první ženou, která kdy zpracovala projekt bahá’í chrámu.[3]
Stavba byla dokončena a chrám byl zasvěcen otevíracím ceremoniálem v neděli 23. května 2021. Townshend Lihanda, zástupce světového Bahá’í společenství, označil v úvodním proslovu nový chrám za „pochodeň naděje v časech nejistoty“.[4] Výstavbu chrámu ocenily i místní autority. Představený vesnice, Justus Wafuda, prohlásil: „Dům uctívání je prostorem, kde nemají místo negativní síly společnosti“. Sama autorka projektu dále vysvětlila svůj koncept: „Místo bohoslužeb je místem, kam patří vaše duše, kde se máte cítit příjemně, ať jste jakéhokoli vyznání, a kde můžete být ve spojení se svým Stvořitelem.“[5]
Další chrámové stavby jsou v nejbližší době plánovány pro souostroví Vanuatu, indický Bihár a konžskou Kinshasu. Rozvoj této výstavby tak může nadále poněkud proměňovat pojetí sakrální architektury bahá’í, na které jsme dosud byli zvyklí.
[1] G. Faizi: Bahá’í víra: Úvod, 2. vyd., Vídeň: Národní duchovní rada bahá’í v Rakousku, 1990, s. 56.
[2] Na serveru YouTube lze shlédnout krásně zpracované video uvádějící tuto stavbu, a to na odkaze: https://youtu.be/iGMrPJzT9Xs.
[3] Local Temple design unveiled in Kenya [online], Bahá’í World News Service (15. dubna 2018), dostupné z: https://news.bahai.org/story/1251/.
[4] Kenya: First Local Bahá’í temple in Africa opens its doors [online], Bahá’í World News Service (24. května 2021), dostupné z: https://news.bahai.org/story/1511/.
[5] Tamtéž.
Fotografie: Exteriér a interiér chrámu Matunda Soy. Zdroj: Bahá´í Wold News Service.
Psali jsme v Dingiru:
Dingir 4/2014 – téma: Reformní hnutí uvnitř i vně islámu
Dingir 3/2001: Otevření zahrad u svatyně bahá’ í v Haifě se účastní i Češi (s. 26).
Dingir 2/2002: Víra bahá’í: pokus o reformu islámu (s. 2 – 4).
Dingir 3/2003: Rozhovor s Romanem Boháčkem, členem Národní duchovní rady Bahá’í v ČR (s. 90 – 91).
Dingir 3/2003: Do Prahy přijel pěvecký sbor příznivců víry bahá’í (s. 100).
Související příspěvky:
Nový rok 175 víry bahá´í – nový den, obnova a příležitost k restartu