Poslední ze série článků zaměřených na spiritualitu v józe v České republice. První je zde, druhý zde a třetí zde.
Cílem této série článků je sledovat, zda a do jaké míry současná podoba jógy v České republice pracuje se spirituální složkou. V předchozích dílech jsme se věnovali několika konkrétním aspektům, z nichž nyní přejdeme k obecnému závěru, v němž se pokusíme problematiku spirituality v józe uchopit v jejím celku.
Situace jógy v české společnosti dobře ukazuje, že jóga je cesta a zdaleka ne každý ji chce nebo zvládne absolvovat celou. Většinou se s ní lidé seznámí jako s tělesným cvičením, pro některé zůstane vhodným zdravotním cvičením či prostředkem k posílení svalů a hubnutí.
Někteří si začnou později uvědomovat i její působení na psychiku, zklidnění, uvolnění, soustředění. Tento bod lze vnímat jako první stupeň obsahující spirituální rozměr, i když zatím spíše nereflektovaný.
Další lidé změní pod vlivem jógy svůj jídelníček a stravovací návyky. V tomto bodě už se jóga promítá do jejich každodenního života. Protože ideální úprava jídelníčku znamená přejít na vegetariánskou stravu, jež vychází z hinduistické morální zásady ahimsá, může se zde spiritualita, dříve vnímaná jako bonus k tělesnému cvičení, dostávat do samotného základu jógy, z něhož vyplývá vše ostatní.
Nadto se může prohlubovat zájem o hinduismus, jeho antropologii, náboženské texty, morální zásady jamy a nijamy, spirituální význam manter, pránájámy, očistných praktik apod. Cvičitelé jógy se mnohdy v určitém bodě začnou zajímat o ajurvédu.
V české společnosti oblíbenosti jógy značně napomáhá její nevázanost na instituce. V devadesátých letech sice vzniklo několik jógových společností, ale v současnosti se dává přednost volnějším uskupením se značnou mírou individuální volnosti jako Sdružení učitelů jógy nebo vůbec nezařazení do žádného zastřešujícího uskupení.
Nejen cestu jedince, ale i cestu české společnosti v józe by bylo možné charakterizovat jako cestu od zdravotního cvičení či sportu ke spiritualitě. Na přelomu devatenáctého a dvacátého století na toto území pronikaly různé střípky hinduistické tradice. Později v období komunismu převládlo soustředění se na jógu jako zdravotní cvičení nebo sport, popřípadě zdravý životní styl. V devadesátých letech si jóga užívala své volnosti ve spiritualitě a lepšího přístupu k literatuře. V jednadvacátém století se začala jóga více individualizovat a v nemálo případech se z ní stal výnosný byznys.
Individualizace ovšem přispěla k prohloubení spirituální složky jógy, neboť nejsou kladeny meze myšlenkově ohraničenými společenstvími. Pokud má člověk praktikující jógu zájem i o její spirituální rozměr, nemůže být v zásadě ničím omezen – běžně se kombinují s jógou i jiné než tradiční (tzn. hinduistické, buddhistické a džinistické) spirituální prvky, myšlenky. Míra spirituality může být rovněž různá, často v závislosti na konkrétním jógovém stylu nebo škole. Díky novým jógovým stylům si může i nový zájemce o jógu vybrat takový styl, který mu sedí mírou spirituality i jejím typem. Tato otevřenost a svoboda vede dle mého soudu k tomu, že tam, kde spiritualita hraje roli, je také mnohem častěji přiznaná, než tomu bylo například v komunistickém Československu.
Psali jsme v Dingiru:
téma Jóga, Dingir 5 (4), 2002, text celého čísla.
Související články: